Rusové strkají nos do naší zahrádky
Ad LN 22. 8.: Chcete radar? Děláte chybu, řekl...
Tak přesně na den třicet devět letech od přepadu 21. 8. 1968 jsme se zpovídali, jestli se smíme bránit, nebo nikoliv. Připadá mi docela nehorázné, že ruský generál se nám vměšuje do našich vnitřních záležitostí a naši politici v čele s náměstkem ministra zahraničí Pojarem nejen neprotestují, nýbrž jedou do matičky Moskvy se zpovídat na kobereček, jako bychom byli z nějaké gubernie.
Nikita Chruščov kdysi řekl na adresu Západu: „Nestrkejte nos (on to řekl vulgárněji) do naší zahrádky.“ Generál si zřejmě nepovšiml, že situace v Evropě a hlavně na Středním východě je trochu jiná než kdysi. Myslím, že měl pan Pojar panu generálovi na oplátku předložit seznam škod napáchaných během okupace, které budeme chtít uhradit. Možná ale ne hned, ale až po ruských prezidentských volbách.
J. Tichý, Praha
Záhadný text písně
Ad LN - Orientace 18. 8.: Upíři v trenkách
Bylo to pro mě trochu jako zjevení, když jsem četla, jak se Jan Čáp dojímá a přemýšlí nad písničkou Závidím od Nadi Urbánkové a textaře Jiřího Grossmanna, kde se zpívá „Studentu v sáčku lásku závidím“.
Po přečtení jsem zajásala, protože to stejné potkalo i mne. Celou dlouhou dobu jsem o tomtéž přemýšlela a styděla se o tom mluvit i se svou sečtělou a ve slohu zběhlou matkou.
Až se stalo, že jsem byla s maminkou na koncertě, když mi bylo šestnáct let. Dávali Mou vlast, dirigoval Václav Smetáček starší. Frak mu vlál na všechny světové strany a já jsem na záhadu přišla.
Naklonila jsem se k matce, dnes už bohužel zesnulé, a zašeptala: „Mami, na něco jsem přišla. Už vím, že student nebyl v pytlíku.“ Maminka byla z toho vedle, o přestávce pochopila a moc se smála.
Kdyby Jiří Grossmann nepoužil zdrobnělinu, bylo by to jasné od samého počátku. Ale to bychom neměli o čem přemýšlet a text písně by byl velmi ochuzen.
Vlasta Kociánová, Chodov u Karlových Varů
Nekonečný řetěz zbrojení
Ad LN 24. 8.: Radosti léta
Se vším lze s Petruškou Šustrovou souhlasit, ale v komentářích o radaru mi stále chybí nejpodstatnější argument. Nejde přece jen o zdraví a bezpečnost lidí (navíc jen v okolí vesnic v Brdech!), nýbrž o bezpečnost republiky, Evropy a světa.
Čeho jsme svědky? Dosavadní snahy vedou k vývoji a výrobě nových, strategicky odolnějších obranných systémů, na druhé straně k vývoji a výrobě nových, účinnějších a odolnějších útočných systémů. Jde o nekonečný řetěz zbrojení a vynakládání takových prostředků, které jdou do bilionů! Kde jsou všechny ty mírové snahy, všechna nespočetná jednání od dob Reagana a Gorbačova?
Miroslav Sígl, miroslav.sigl@seznam.cz
Výzva polyglotům
Ad LN - Orientace 25. 8.: Tumáš čerte čtení
Nejsem profesionální, tím méně romanisticky specializovaný překladatel, ale k praktickému používání řádky různých jazyků jsem přičichl. A dlouho mne fascinuje různorodost i podobnost metafor pro cosi zcela neznámého, jako „terra inkognita“, dle starověkých map značená slovy „hic sunt leones“. V takových obratech se několikrát vyskytuje „sídlo“: V němčině to jsou „boehmische Doerfe“, česky „známé-neznámé“ vesnice španělské, a z dřevních dob svého předmaturitního učení právě španělštině mám zapamatováno (na rozdíl od autorčiny „čínštiny“) „pueblo griego“ - nemám ani potuchu, kam nás odkazuje řečtina.
Ve dvou velmocenských jazycích jsme odkazováni ke gramotnosti či naopak analfabetismu: ruština používá výraz „kitajskaja gramota“ (čínské písmo), zatím co angličtina říká „double Dutch“ (dvojitá holandština).
Připadá mi kuriózní, že hraničící regionální velmoc nemá v cizině jednotný název, ale říká se jí podle historických barbarských kmenů -Germáni, Alemani, Teutoni (jak v italštině Tedesca, tak sami sebe Deutsche). Jen slovanské jazyky soudí, že nedovedou srozumitelně promluvit, tedy jsou Němci, kteří pochopitelně naše vesnice neznají. Co takhle vydat výzvu k polyglotům, aby tyto řetězce pomohli prodloužit?
Miloš Štěpánek, Praha
Církve nejsou placeny z našich peněz
Ad LN 27. 8.: Výslech - Cyril Svoboda
Rád bych korigoval všeobecně rozšířený a poněkud populisticky laděný názor, že církve jsou placeny z peněz daňových poplatníků. Církvím byl většinou nezákonně zabaven majetek v ceně padesát až sto miliard korun. Tento majetek je stále v držení státu a stát má z užívání zabaveného majetku prospěch.
Uvažujeme-li byť i jen nízkou úrokovou míru z tohoto majetku, pro jednoduchost například dvě procenta, byl by úrok z nevydaného majetku přibližně jedna až dvě miliardy korun ročně. Spolufinancování církví státem ve výši 1,3 miliardy Kč/rok tedy představuje pouze část tohoto hypotetického úroku. Podle mého názoru nejsou tudíž církve financovány z peněz daňových poplatníků, ale z úroků svého zabaveného a dosud nevydaného majetku.
Ing. Pavel Stolař, CSc., náměstek synodní kurátorky ČCE
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
