Jen budovatelský zápal k reformě nestačí
Ad LN 3. 9.: Začíná školní revoluce
Reforma vzdělávání, chápaná někdy jako „školní revoluce“, měla začít už před patnácti lety. Převrat v listopadu 1989 přinesl zásadní změny například v ekonomice a podobně se měly připravit a uskutečnit změny i ve školství, abychom se přiblížili standardu vyspělých zemí. Mnozí osvícení pedagogové to požadovali, a dokonce se o to v rámci svých možností pokoušeli. Ovšem převahu postupně získali zastánci zachování starých pořádků -na ministerstvu, mezi politiky, mezi učitelstvem i ve veřejnosti. Změny přicházely velmi zvolna. Pokud dnes některé školy a jejich učitelé přistupují k reformě jen z donucení, je to bídný obraz stavu, kdy vysokoškolsky vzdělaný člověk není schopen opatřit si potřebné informace a nalézt v reformě smysl. Jinou otázkou je, zda naše vláda chce do rozvoje školství jako vysoce perspektivní oblasti investovat dostatečné prostředky. Pokud se očekává, že učitelé reformu zabezpečí jen s jakýmsi budovatelským zápalem, pak je laxní přístup pochopitelný.
Vladimír Václavík, Pedagogická fakulta Univerzity Hradec Králové
Upřesnění k vínu
Ad LN 28. 8.: Pozdní sběr uvádí dva umělce
Kdy už konečně i v ČTK pochopí, že vinaři sklízejí vinné hrozny, a ne víno, a že přívlastek „pozdní sběr“ neznamená, že vinné hrozny, z nichž bylo dané víno vyrobeno, byly sbírány pozdě, ale že měly cukernatost nejméně 21 stupňů normalizovaného moštoměru?
Jan Kostelecký, zanek.kostelecky@centrum.cz
Nacionalistická témata většinu Srbů již unavují
Ad LN 29. 8.: „Ubytujte doma Mladiče“
Je pravdou, že nacionalisté mají v Srbsku, stejně jako v ostatních postjugoslávských zemích, silné pozice. Nacionální témata jsou rovněž dodnes součástí veřejného diskurzu. Nicméně ve veřejném mínění i na politické scéně v Srbsku existuje k otázkám Kosova nebo válek v devadesátých letech značně pestré názorové spektrum. Interpretace války v Bosně a Hercegovině má mnohé odstíny od krajně kritického hodnocení srbské úlohy až po obdivování tehdejších bosenskosrbských vůdců Radka Mladiče a Radovana Karadžiče. Tyto postavy, ač vnímané ne zcela jednoznačně, však požívají absolutní úcty převážně jen u stoupenců Srbské radikální strany. Nacionalistická Srbská radikální strana sice získala nejvyšší počet hlasů v posledních volbách, nepodílí se však na vládě a je v podobné politické izolaci jako naše KSČM. Podle volebních analýz srbského tisku navíc radikálové spíše těžili ze svého postavení důsledných kritiků neutěšené sociální situace v zemi a korupce a zneužívání moci vládních stran. Nacionální témata včetně Kosova jsou sice součástí politické agitace, ale běžné občany potýkající se s existenčními problémy spíše již unavují. Srbské vlády od pádu režimu Slobodana Miloševiče tvoří proevropské demokratické strany. Je pravdou, že zvláště Koštunicova Demokratická strana Srbska, která na srbské politické scéně zastává místo křesťanské demokracie, má blízko k nacionálním otázkám a i ostatní vládní strany musí brát na jejich citlivost ohled. Bylo by divné, kdyby tomu vzhledem k událostem minulých patnácti let i dnešní situaci bylo jinak. V Srbsku ovšem najdeme také poměrně silný proud, který velmi bojovně a vášnivě hájí občanské principy a odsuzuje veškeré podoby nacionalismu vlastního národa a který v ostatních postjugoslávských zemích nemá obdoby. Veřejné akce na podporu Ratka Mladiče, stejně jako zmiňované Srbské národní hnutí 1389 představují dnes okrajový jev politického života v Srbsku.
Ondřej Vojtěchovský, historik a balkanista, FF UK Praha
Snobárna k MFF patří, ale kultura to není
Ad LN 31. 8.: Karlovy Vary, těm se daří
Děkuji Danielu Kaiserovi za jeho článek, který se týká srovnávání filmového festivalu v Karlových Varech a jiných kulturních institucí, například malých muzeí. Pan Kaiser se zabýval morálním aspektem státních dotací, což je rovina patřičná kulturním institucím. Sebekriticky přiznávám, že jsem na straně kulturních organizací, protože jsem jednu takovou založil, totiž Muzeum romské kultury, které pan Kaiser zmiňuje mezi těmi, jichž se mají úsporná opatření dotýkat. Srovnám nesrovnatelné: 50 milionů pro 10 dnů festivalu, 8 milionů pro Muzeum romské kultury na rok. Vzpomínám na těch 15 let existence muzea jako občanské organizace. Začínali jsme z nuly, vždy handicapováni nedostatkem financí, padali na hubu a zase vstávali ve víře, že děláme něco, co je podstatné pro uchování kultury jedné menšiny v rámci kultury celé země. Vybudovali jsme instituci, která se posléze stala státní příspěvkovou organizací. Když jsme pořádali a pořádáme nějakou tematickou výstavu, skrovné občerstvení zařídí vždy paní ředitelka z vlastní kapsy nebo z jiných zdrojů než státních. Jasně že každý dá přednost pohledu na krásnou hvězdu před sbírkou materiální kultury jedné nepopulární menšiny. „Společenský frkot“ v Karlových Varech při festivalu je velká snobárna. Nic proti tomu, patří to k věci, ale s kulturou to nemá nic společného, dobře to pan Kaiser popsal. Trocha uměřenosti v nákladech i servilnosti vůči politikům by neškodila.
Karel Holomek, Společenství Romů na Moravě
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
