Pekaři a podnikání v divadle
Ad LN 8. 9.: Podruhé už emigrovat nechci
Pravicový divadelní podnikatel Petr Kratochvíl nám, laické veřejnosti, konečně objasnil, jak to v divadelním podnikání chodí. Spolu s radním Richterem to ukázal na příkladu pekařské živnosti. Co hra, to rohlík nebo houska. Někdy lépe, někdy hůře vypečená. Za velký přínos pro sebe považuji informaci o tom, že peníze, které získal od magistrátu, nebyly dar, nýbrž koprodukce. Jako protihodnotu poskytlo divadlo magistrátu prostor pro reklamu. Inu, i magistrát, stejně jako pekaři, se potřebuje zviditelnit placenou reklamou. Petr Kratochvíl vůbec neváhá věnovat nemalé prostředky na to, aby mezi veřejností šířil osvětu. Před několika lety nám formou placených inzerátů oznámil nepotřebnost divadelní kritiky a odhalil neumětelství a parazitní způsob života individuí živících se touto podezřelou živností.
Čas od času se dostanu jako venkovan na skok do Prahy a rád bych při této příležitosti navštívil nějaké divadelní představení. Většinou neuspěji, neboť v den, kdy se představení konají, bývají tato obvykle vyprodaná. Proto považuji pro sebe za velmi užitečnou informaci Petra Kratochvíla o subvencovaných divadlech s prázdnými hledišti. Navrhuji proto, aby o tom buď v novinách nebo na webových stránkách divadla Ta Fantastika podal konkrétní informaci, abych aspoň do některého z těchto divadel ten lístek dostal. Jako daňový poplatník se na provozu takového divadla stejně jako Petr Kratochvíl podílím, i když uznávám, že částkou nesrovnatelně menší. Navíc věřím, že se tam v hledišti objeví některý ze známých intelektuálů, a já pak budu moci doma vyprávět, jak jsem se s ním nudil.
Vlastimil Čich, Rožnov pod Radhoštěm
Modlit se může být prospěšné
Ad LN 7.9.: Recyklace je modla. Nevěřme jí!
Tak konečně někdo, konkrétně Marek Loužek z CEP, dostal odvahu a vysvětlil nám, že třídění odpadu a jeho recyklace je vlastně hloupá zbytečnost. Například množství suroviny potřebné k výrobě papíru automaticky roste s jeho spotřebou, takže ten použitý můžeme klidně pálit nebo skládkovat. Čím více dřeva bude zapotřebí, tím více bude lesů, proto až se všichni lidé na planetě naučí používat papírové kapesníky, toaletní papír a reklamní letáky, budeme zřejmě žít uprostřed hlubokých hvozdů. (Zbývá otázka, proč tedy tak rostou ceny dřeva a papíru z něj?) Šetřit zdroji je prostě pošetilé. Porosteli spotřeba uhlí, nepochybně se k nám vrátí obří přesličky a plavuně a začnou valem uhelnatět. Totéž jistě bude platit o jiných přírodních surovinách, zejména o ropě, tak proč s takovou umíněností recyklovat plastové lahve. V souvislosti s omezeností zdrojů se netřeba bát ani přelidnění planety, protože podle pana Loužka „čím je více lidí na zemi (psal bych velké Z), tím více je nových problémů, ale tím více je také hlav, které tyto problémy řeší“. Důkazem nám budiž blahobyt v nejlidnatějších zemích třetího světa. Tady se ale trochu bojím, že s rostoucím počtem géniů přímo úměrně přibude i naprostých pitomců, ti se totiž recyklují automaticky.
Karel Kropáček, Zbyslav
Na řešení problémů není nikdy pozdě
Ad LN 28. 8.: Střední Evropa míří do krize
Bohumil Doležal mluví o všeobecné krizi nejen střední, ale Evropy vůbec, a to krizi morální a integrační. Morální krize je prý způsobena „dlouhým“ mírem v Evropě. Integrační zase „zametáním starých (rozuměj /po/válečných) problémů pod koberec“. Jenže vyhýbání se řešení starých problémů a jejich tabuizaci má na svědomí amorální doba studené války, jejíž stabilitu autor tak vychvaluje. Dnes se problémy, jejichž hlavní aktéři už nejsou mezi námi, řeší špatně, to je pravda. Nikdy ale není pozdě!
Marek Lanz, České Budějovice
Peníze patří nemocnici!
Ad LN 27. 8.: Ministr chce zavést VIP pacienty
Ministr Julínek se snaží, aby si klienti zdravotních pojišťoven vybírali „na míru“ způsob svého zvýšeného pojištění s ohledem na způsob nadstandardních služeb při hospitalizaci. To by však nemělo příslušet pojišťovnám, ale přímo nemocnicím. Sám pacient, případně oprávněný rodinný příslušník při nástupu pojištěnce do nemocničního léčení by rozhodl o standardním či nadstandardním mimoléčebném zabezpečení. Při nástupu by se zavázal k úhradě vybraného druhu poskytovaného nadstandardu. Ostatně je tomu tak v některých nemocnicích už dnes. Proto je zbytečné, aby si pojištěnec platil předem jakési zvýšené pojistné, zaměřené na kvalitnější mimoléčebnou nemocniční péči.
Pavel Franc, České Budějovice
Oběti známe, agenty ne
Ad LN 23. 8.: Nekonečný příběh StB aneb nejsme...
Jsem dlouholetý odběratel a čtenář LN a také bývalý příslušník PTP v letech 1951-1953. Sleduji pravidelně rubriku Dopisy redakci. Vrubrice postrádám jména estébáků, kteří se pokoušeli s různými intrikami, pohrůžkami atd. získat za každou cenu spolupracovníky-donašeče. Je nejvyšší čas tyto lidi pojmenovat, co dělají, jaké mají platy a důchody. Proč stále uvádíte jména jejich obětí a neuvedete jména estébáků -darebáků a zločinců. Je velmi neetické a ponižující uvádět jen jejich oběti. Doufám, že se konečně najde novinář, který si tento úkol vezme za svůj a udělá konečně jasno v „kauze StB“.
Josef Jančařík, Hodonín
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
