Kjóto? Země se budou řídit různými pravidly
Ad LN 12. 9.: Klaus jako evangelista
Zbyněk Petráček soudí, že zahrnutí rozvojového světa do snižování skleníkových plynů „je ryze mravní otázka“. „Má rozvinutý Západ, který prožil svou industrializaci před sto lety, právo, aby těmto zemím jejich industrializaci podřezával ve jménu své dnešní morálky?“ Taková námitka by byla naprosto namístě - kdyby ovšem vůbec někdo navrhoval, aby chudé země podléhaly stejným pravidlům jako průmyslové státy. Což nenavrhuje. Keňa vypouští 300 kilogramů oxidu uhličitého na obyvatele a rok, Indie jednu tunu, EU v průměru devět tun, ČR dvanáct. Naprosto očividně není možné všem měřit stejným metrem. Ale zároveň: nejde část světa prostě nechat stranou. Čína nebo Brazílie v absolutních číslech patří mezi velké znečišťovatele, prostě proto, že jsou to hodně velké státy a žádná smysluplná globální dohoda se bez nich neobejde.
Proto v jednáních panuje shoda, že nová smlouva, jež po roce 2012 naváže na Kjótský protokol, bude zahrnovat všechny země, ale pro různé kategorie nastaví různá pravidla. Jak to technicky provést, je problém, kterým se právě teď zabývá mnoho lidí v diplomacii, ekologických organizacích i výzkumných institucích. Na stole už leží několik konkrétních konceptů. Rozvojové státy patří k těm, jež opatření proti exhalacím skleníkových plynů podporují nejvíce. Právě ony by totiž nejvíce doplatily na úbytek srážek v suchých subtropech, vyschlé řeky, silnější hurikány nebo častější povodně.
Vojtěch Kotecký, programový ředitel Hnutí Duha
Neprůhledné je hlavně tzv. spolupořadatelství
Ad LN 8. 9.: Podruhé už emigrovat nechci
Nemohu nezareagovat na sobotní rozhovor s Petrem Kratochvílem.
Pan Tomáš Töpfer, můj ředitel a kolega, nepobírá dotace na svoji vlastní firmu! Naše divadlo vzniklo nejprve jako nadace (jiné, transparentnější řešení tehdy v roce 1995 nebylo možné), která shromažďovala peníze na opravu budovy Divadla Na Fidlovačce. Jelikož nadace jako nezisková organizace nemůže ze zákona podnikat, vzniklo v roce 1998 Divadlo Na Fidlovačce, s. r. o., jehož se Tomáš Töpfer stal ředitelem. Společnost má svoji správní radu, která rozhoduje o chodu divadla.
Musím se důrazně ohradit proti tomu, jak pan Kratochvíl podsouvá čtenářům možnost korupce při udělování grantů. Má-li o tom důkazy, ať je předloží, prosím!
Autorka rozhovoru mu dále pokládá otázku, jak mohlo naše divadlo dostat čtyřletý grant. Petr Kratochvíl říká: „To tedy opravdu nevím.“ Odpovím jim oběma: Tak, že vypracovalo žádost se všemi náležitostmi a v řádném termínu podalo. Stalo se účastníkem grantového řízení a komise rozhodla nám grant přidělit.
To, že členové kulturní komise Magistrátu hl. města Prahy rozhodli o přidělování čtyřletého grantu, bylo pozitivním posunem. Repertoárová divadla musí plánovat dlouhodoběji.
Pokud je v přidělování finančních prostředků něco zcela nesystémového, neprůhledného a nepatřičného, je to tzv. spolupořadatelství, jehož finanční prostředky divadlo pana Kratochvíla využívá. Z toho usuzuji, že má na magistrátu vlivné přátele, kteří ho měli k jednání o grantové strategii přizvat.
Aby Petr Kratochvíl vyhověl podmínkám grantového řízení, urychleně transformoval své divadlo na repertoárové tím, že, jak sám řekl, investoval peníze z muzikálů do avantgardních činoherních kusů, které jsou ztrátové. To se občas u divadla stává. Je v tom však jeden rozdíl. Pan David Prachař, kterého v této souvislosti pan Kratochvíl zmiňuje, odejde po neúspěchu u něho klidně do svého mateřského divadla, jehož je řádným členem a kde pobírá stálý plat. Herci našeho souboru takovou možnost nemají.
Pan Kratochvíl rovněž píše, že se nestydí být úspěšný a vydělávat divadelním podnikáním miliony. My jsme zase pyšní na to, že v našem divadle vyrůstá generace mladých umělců, herců, režisérů, choreografů i hudebníků, jimž dáváme i díky prostředkům získaným grantovým systémem možnost tvůrčí práce.
Svou žalobou u mezinárodního soudu, kterou vyvolal zastavení celého grantového procesu, Petr Kratochvíl o tento příspěvek bohužel připravil nás všechny.
Eliška Balzerová, herečka
Nehodné vědce
Ad LN 12. 9.: Hlasy KSČM by mi nevadily
Potenciální prezidentský kandidát prof. Pačes řekl: „Jestliže je KSČM registrována jako demokratická strana, tak její stanovy musí být v souladu s ústavou.“ To je argumentace nehodná vědce mezinárodního formátu. Dá se dokonce označit jako alibismus, jestliže pan profesor „neví“, že dikce zákona, vyhlášky, předpisu je pouze základem a skutečný význam má výklad dokumentu. Komunisté si právě výklad pojmu demokracie přizpůsobují své ideologii a okamžitému politickému prospěchu.
Milan Jíra, Praha
K čemu je recyklace
Ad LN 7. 9.: Recyklace je modla. Nevěřme jí!
Přeju Marku Loužkovi, aby bydlel vedle velké skládky, kam by auta denně vozila další a další náklady odpadků, z druhé strany by měl spalovnu odpadků, aby dýchal ty jedy, z třetí strany by měl velice frekventovanou silnici, hodně výfuků.
Pak by mu možná došlo, že recyklace odpadů je dobrá už jen proto, aby se prostě odpad nehromadil, ale byl aspoň nějak užitečný, i když to něco stojí. A možná by mu došlo, že les je dobrý i na něco jiného než na papír. Nejsou všichni lidé takové konzumní typy jako on, to by to dopadlo. A lidstvo více vyrábí, než spotřebuje, až posledních padesát let, nikdy předtím tomu tak nebylo.
Andrea Ottová, A Ottova@seznam.cz
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
