Já paní Sengrové (v domácnosti) docela dobře rozumím: žebrota (či dav) přece nepotřebuje bůhvíjaké vzdělání, natož znalost faktů. Je přece hrozné, když i instalatér (abych použil jejího příkladu) je schopen poznat pitomost a nesmyslnost výroku „Sušenky plné cereálií“. Na koho by potom působila podstatná část reklamy? Z čeho by, proboha, byli živi kreativci? Další důsledky ani nechci domýšlet – co všechno by se mohlo stát, kdyby absolventi našeho vzdělávacího procesu měli hlavy plné údajně zbytečných faktických znalostí. Oni by totiž pak mohli kriticky (tj. vůči svým znalostem) hodnotit tvrzení, předkládaná jim nejen reklamou.
Ing. V. Kalaš, Praha
Školné je zlomyslnost Ad LN 4. 10.: Topolánek: Školné bude nutností Mezi hlavní cíle mnoha států dnes náleží vychovávat vysokoškolské odborníky – nebo je dobře zaplatit a přetáhnout do svého průmyslu. Pro příklady nemusíme chodit daleko. V Bratislavě založil Volkswagen vlastní univerzitu, na severním Slovensku se korejská automobilka Kia snaží získat již ve školách mladé lidi, Německo od 1. listopadu t. r. ulehčuje přístup inženýrů z nových zemí EU především do německých strojírenských závodů. V Berlíně tři ministři vypracovávají dlouhodobý koncept „adekvátního řízení“ přistěhovalectví podle potřeb trhu. Zavádět u nás nyní školné na vysokých školách nelze označit jinak než za „políček do tváře zdravého rozumu“ nebo zlomyslnost či další úspěch u nás všemocného „Úřadu pro nasírání lidí“. Školné – jako půjčka splatná po konci studia – se mělo zavést hned po listopadu 1989, dnes by se mělo šetřit jinde a inteligentně. Politice v ČR chybí dlouhodobá koncepce. Lubor Vorel, Mannheim
Cena Nadace Vize 97 „Velkému šamanovi“? Ad LN 5.9.: Provokující poutník za obzor vědy Za oněch skoro třicet let, kdy jsem byl členem amerického, přesněji kanadského psychiatrického společenstva, jsem se občas seznamoval s nápady Stanislava Grofa, kterého jsme nazývali „Velkým šamanem“. Kapitoly z jeho dvaceti knih, např. o kovové lžičce ohýbané silou vůle, se vzpomínkami na vlastní porod, ba dokonce na vlastní početí, když se vtělil do spermie svého otce, nebo o jeho putování v meziplanetárním prostoru, budily úsměvný údiv. Držel jsem mu palce, jak český kolega dovedl plout v nesmírné konkurenci, zmást tisíce senzacechtivých Američanů a stát se bohatým americkým psychiatrem. Samozřejmě, že nikdo nebral jeho nápady vážně. (Je jistě zajímavé, když si uvědomíme, že každý
stav, kdy mozek začíná mít nedostatek kyslíku, ať už je příčinou předávkování drogou, pokus o oběšení, Alzheimerova choroba nebo skoroutopení se v málo zamrzlém rybníku, může vyvolat stavy halucinační, snové, „syndrom blízké smrti – SBS“ atd.) Ocenění Grofa Nadací Vize 97 (souhlas manželů Havlových, podpora pozitivním postojem našeho předního psychiatra Höschla a vědeckou kapacitou Jiřího Fialy) mě poněkud zaskočilo, protože v připravovaném rukopise o „vědomí a nevědomí“ zdůvodňuji svůj zájem o toto téma právě také příběhem Stanislava Grofa, který se skoro po půl století bádání o duševním stavu vědomí a nevědomí nalézá utopen v hlubinách metafyziky a šamanismu. O tom, že se „netopí“ sám, svědčí závěrečná práce amerického psychiatra platícího za autoritu „přes vědomí“ (Ken Weiber, Encyclopedia of Philosophy, 2002,34/46), který ukazuje na padesát dva možných hledisek, ze kterých lze posuzovat to, čemu říkáme „vědomí a nevědomí“. Je tedy zřejmé, že se o této oblasti duševna ví málo. MUDr. Slavoj Hontela, Tišnov
To nejlepší, co Stranu zelených potkalo Ad LN 6.10.: Do diáře zeleného ministra Děkuji za zveřejnění názoru pana Matěje Stropnického, který mne opravdu upřímně vyděsil. Tento příspěvek je – mimo jiné – i prozřením pro všechny případné voliče Strany zelených, kteří snad čas od času mohli nabýt dojmu, že politika pana Bursíka naznačuje potenciál budoucí moderní a kompetentní strany, která se může stát realistickou alternativou k volbě postkomunistických liberálních stran. Nyní je jisté, že čas ještě nenazrál. Pan Martin Bursík by zatím svým voličům i kolegům měl slibovat jen krev, pot a slzy, a lze mu jen popřát mnoho rozhodnosti a energie, které bude ke změnám ve své straně potřebovat. Snad by mohl začít tím, že panu Stropnickému vysvětlí, že nominace Jeho Excelence do funkce ministra zahraničí byla tím nejlepším, co Stranu zelených od posledních voleb potkalo. Michael Jasanský, Praha
Podpora Klause je Černého osobní věc Ad LN 4. 10.: Volba prezidenta – fraška, obchod... Nechápu, jak pan MVDr. Jan Černý může vystupovat jako předseda US-DEU s názorem na volbu osoby do funkce prezidenta republiky, když je to pouze jeho osobní názor, tato otázka a stanovisko nebyly konzultovány se členy US-DEU. Nevím o tom. To, že píše, že volba Václava Klause je jediné možné řešení, mne znovu utvrzuje v tom, jak blízká mu je ODS. Mohu pana předsedu ujistit, že znám dost lidí, kteří si po zkušenostech opětné zvolení Václava Klause do funkce prezidenta nepřejí. Věrmila Schmidtová, členka US-DEU, Solenice
