Ad LN 23. 10.: Bém míří do Brna lobbovat za Prahu
Je to taková zajímavá spojitost: vždy, když se večer přeplněnými ulicemi Prahy velice zvolna posunuji k domovu, když jedu po našich nekvalitních dálnicích a nebo po hrůzných, hororových okresních cestách (a to v jakémkoli regionu) - vždy si vzpomenu na tu vysněnou olympiádu: ano, je to přesně to, co v současnosti nejvíce potřebujeme, že? Je vidět, že sportovní nadšenci v čele s primátorem Bémem přesně vědí, co lid obecný potřebuje: hlavně ty hry. A představa, jak by mohly být opraveny naše silnice a dálnice, i jaký by musel být krásně vybudovaný obchvat Prahy za ty peníze, mě vždy dráždí k úvaze: opravdu ti naši čelní představitelé vědí, co nutně potřebujeme k normálnímu, každodennímu životu? Mám o tom veliké, ale opravdu veliké pochybnosti.
František Chaloupka, Praha
Rudi Freudenfeld byl výborný pianista
Ad LN 18. 10.: Hudba pro nás znamenala naději
Četla jsem uvedený článek a chtěla bych upozornit, že můj dávný spolužák, který přivezl do Terezína klavírní výtah a studoval potom s dětmi operu Brundibár, se jmenoval Rudolf Freudenfeld (nikoli - jak je v článku uvedeno - Freundfeld).
Studovali jsme v jedné třídě gymnázia ve vinohradské Londýnské ulici a maturovali v roce 1940.
Rudi byl výborný pianista, veselý chlapec a kamarád. Jeho tatínek byl ředitelem židovského sirotčince ve vedlejší Belgické ulici. Po válce nám Rudi o svízelném studování Brundibára na spolužákovské schůzce vyprávěl.
Libuše Cháberová, Průhonice
Co říká svým životním příběhem Talmanová
Ad LN 23. 10.: Nahořklá pachuť výboru Lucie Talmanové
Situace, do níž se dostala Lucie Talmanová, je poněkud krkolomná. Události, které ji potkaly, se obvykle přecházejí diskrétním mlčením. V našem případě nicméně platí pravý opak - rozhovory v novinách, v rozhlase, novinové články, je založen Výbor pro slaďování rodinného a profesního života.
Jak by situaci Lucie Talmanové řešila soukromá firma? S tím mám jako manželský a rodinný poradce zkušenost. Tak - když se muž v postavení manažera zaplete se spolupracovnicí a ohrozí svou rodinu (to se stává, protože často pracovní vytížení bere čas rodinnému životu a denní kontakt na pracovišti přeroste v milostný vztah), je to hodnoceno jako selhání a špatný příklad, který si firma nemůže dovolit. Manažer i jeho spolupracovnice jsou propuštěni - nechť si dělají co chtějí, ale ne u nás. O takovém postupu si můžeme myslet co chceme, musíme nicméně připustit, že má hlavu a patu - lidi platíme za práci a ne za milostné aféry.
V parlamentu se taková situace řeší jinak - poslankyně, která se zaplete s vlivným mužem a porodí miminko (to se může stát a každé dosud bezdětné ženě to můžeme jen přát), se stává středem pozornosti, dává rozhovory, v nichž ventiluje své názory, stává se hlavou výboru. Slovy nesděluje nic koherentního, svým životním příběhem ale říká -když vám práce vezme čas na rodinu, opusťte ji a pokuste se založit rodinu v zaměstnání. Tak nejlépe sladíte svůj rodinný a profesní život.
PhDr. Josef Pavlát, Psychiatrická klinika 1. LF UK, Praha
Ďábelská hra PKK
Ad LN 23. 10.: Kurdové nabídli Turecku příměří
Za vlády AKP se postavení Kurdů v Turecku po mnoha stránkách zlepšilo a poprvé mají viditelné zastoupení v parlamentu. Pokud by v oblasti lidských práv přijalo Turecko standardy EU, znamenalo by to rozšíření prostoru pro všechny menšiny včetně Kurdů. Problémem je, že ve stabilním prozápadním Turecku by kurdští separatisté ztratili brzy půdu pod nohama.
Na pozadí nynějšího vzestupu teroristické aktivity PKK vidím ďábelsky chytrou snahu vtáhnout Turecko do pasti, prostřednictvím Iráku je odříznout od dosavadních spojenců a vnitřně rozvrátit. Do karet jim hraje silný antiamerikanismus turecké veřejnosti stejně jako napětí mezi civilní vládou a armádním velením. V pozadí vidím i horečnatou snahu Íránu přečkat poslední rok Bushova prezidentství a zaměstnat Američany natolik, aby neměli čas na úder proti jejich jadernému výzkumu. Držím palce Erdoganově vládě, aby si uchovala chladnou hlavu a nenechala se okamžitými pocity zbavit zdravého rozumu. Den, kdy by Turci vstoupili do Iráku, by si všichni nepřátelé Západu na Blízkém východě zatrhli v kalendáři červeným inkoustem.
Miloš Hübner, Trnávka
Na co spisovatelka Lessingová zapomněla
Ad LN 23. 10.: Lessingová: IRA byla horší než 11. září
Britskou spisovatelku už zřejmě stíhá senilita. Nehledě na fakt samotný, je třeba připomenout, že existenci organizace IRA má na svědomí britský kolonialismus a mnohaletý útlak Irska. Právě tak je za existenci ETA zodpovědné samo Španělsko, neschopné vyřešit baskickou otázku. Evropská unie se sice stará o problémy bývalé Jugoslávie a Dárfúru, ale s pozůstatky útlaku ze strany svých členů na jiných národech se neumí (a ani nechce) vypořádat. Na jedné straně je kritizován útlak Čečenců, na druhé straně je v jiné podobě totéž prováděno v Baskicku, Irsku či na Korsice.
Doris Lessingová by měla zvážit, za co všechno může samotný britský velmocenský postoj. Seznam hanebností by byl jistě dostatečně dlouhý.
Lubor Mojdl, Frýdek-Místek
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
