Ad LN 1.–13. 11.: Příběhy bezpráví
Jak tak vystupují ty příběhy a tváře k nim z novin, tak mi připadá, že se trošku smývá vina a hanba z našeho národa. Měli jsme hrdiny, mučedníky, jen se o nich nemluví, zato lidé, kteří z komunismu těžili, jsou opět často ve výhodné situaci. A tak každá zmínka o osudu statečných lidí je vzácná. Jejich utrpení a statečnost povznáší duchovní život a pozvedá srdce.
Radka Müllerová, akamu@volny.cz
Někdo to musí zaplatit
Ad LN 13. 11.: Jízdenka v pražské dopravě má stát...
Jak by mohl pražský dopravní podnik na jízdném vydělávat, když existují černí pasažéři! Pochytat je a pokutovat je zřejmě nemožné, a samo chytáni je pracné, nebezpečné, a asi to stejně moc nevynese. Takže nezbývá, než se zahojit na těch, kteří platí, a nechávají se okrádat těmi, kteří se s nimi vozí zadarmo.
Tytam jsou morální hodnoty Rychlých šípů či desatera, jež člověku brání okrádat druhého – ty jsme zavrhli a vysmíváme se jim. Máme svobodu, nevážeme se, odvázali jsme se, vyděláváme jakýmkoli způsobem, který dokážeme utajit a který schopný „právník“ za patřičnou odměnu prohlásí za legální, a ještě si užíváme adrenalin. Můžeme hledat viníka tohoto stavu a uvažovat o nápravě, ale obávám se, že (řečeno s klasikem) to je to jediné, co můžeme. Doplácet budeme muset.
Ondřej Fischer, Praha
Ještě k životopisu Václava III.
Ad LN – Orientace 3. 11.: Životopis posledního Přemyslovce
V příloze Orientace publikoval Martin Nodl „recenzi“ na mou knihu Václav III. (1289–1306). Nemám ve zvyku na recenze odpovídat, avšak tentokrát svoji zvyklost poruším.
Nodlovo úvodní konstatování, že Václav III. vládl pouhý jeden rok, a nelze tak napsat jeho biografii, určilo ráz dalších řádků, které jsou většinou účelové. Nodlovi uniká, že kniha nepojednává jen o roku české a polské vlády Václava III., ale i o uherské vládě, o osobnosti Václava III., která zásadně vyznívá jinak než dosud.
Konstatování „nového je v knize málo“ je úsměvné. Krom zmíněného uveďme například vyvrácení tradičního mýtu, že se Václav III. coby uherský král důsledně označuje jako Ladislav V., až překvapivě těsnou kontinuitu nejen vládních institucí, ale i samotné české a polské vlády s vládou Václava II., dosud nepublikované poznatky k vraždě Václava III. atd.
Odmítnout je třeba rovněž výtku o účelovém zacházení se Zbraslavskou kronikou – ne vše Žitavský napsal po pravdě, ale proč mu třeba nevěřit, že znal královskou družinu, když víme, že na královském dvoře pobýval. Odlišme tak účelovost od kritiky. Označení Zbraslavské kroniky za „hlavní pramen vlády Václava III.“ nelze přijmout; hlavním pramenem vlády jsou pochopitelně listiny. Sňatku s Violou Těšínskou se věnuji na s. 50–52 (včetně místa svatby); zřejmě šlo o politicko-vojenskou motivaci při hájení Krakova. Rovněž k Šustovi se nechovám hyperkriticky, ale vycházím z pramenů. Nodl označil mé pojednání o vraždě Václava III. za tradicionalistické. Je nesporně tradicionalistické pouze v tom, že důsledně vychází z pramenů a mj. proto přineslo nové poznatky o Konrádovi z Botenštejna. A ona „přeplněnost dlouhými citáty“ z pramenů? Obsáhlejších je použito sedm.
A tak by se dalo pokračovat dále. Není ale třeba. Nedejme se totiž mýlit, Nodlova „recenze“ je účelový konstrukt, založený na manipulaci a někdy i obyčejné lži.
Karel Maráz, historik
Divák má právo rozumět. I opeře
Ad LN 1. 11.: Hříšník podle Nohavici
S překvapením i zadostiučiněním vítám zprávy o novém českém překladu Mozartova Dona Giovanniho z pera známého písničkáře Jaromíra Nohavici, který nedávno uvedlo Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě k 220. výročí pražské premiéry (29. 10. 1787).
Tento počin nahrává táboru zastánců překladů operních libret, k nimž patřila i moje teta, hudební publicistka a rozhlasová redaktorka Anna Hostomská, která zdůrazňovala, že divák má právo rozumět. Ač jsem toto nové nastudování neviděl, všem zúčastněným, včetně Jaromíra Nohavici, za tento nápad upřímně gratuluji.
Anna Hostomská a mnozí další si totiž plně uvědomovali, že skladatel komponuje operu na základě textu. Sama byla překladatelkou operních a operetních libret z němčiny, italštiny, polštiny i z ruštiny. Vítám, když operní kritička LN Helena Havlíková píše o překladech oper do jazyka domácího publika, že koncept, „kterého se například drží londýnská English National Opera, není beze smyslu.“ (To potvrdil rovněž můj bratr, který tento operní dům navštívil před sedmi lety a zhlédl tam operu L. Janáčka Z mrtvého domu v překladu do angličtiny.)
Zároveň bych rád alespoň teď připomněl Annu Hostomskou, neboť nedávné 100. výročí jejího narození (6. 8. 1907) zůstalo bez nejmenší připomínky.
Vít Hostomský, v.hostomsky@centrum.cz
Díky za příběhy
Ad LN 1.–13. 11.: Příběhy bezpráví
Příběhy bezpráví sleduji každý den a jsem nadšen zajímavým pohledem na léta dávno minulá, na která bychom však neměli zapomínat. Díky sérii článků jsem si dokázal udělat hlubší představu o tom, jak se v této nelehké době žilo a s jakými hrůznými následky síly komunistické moci se museli mnozí lidé vypořádat.
David Kadlec, 21 let, Praha
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
