Ad LN 27. 11.: Annapolis je jen začátkem
V souvislosti s konferencí v Annapolisu jsme slyšeli mnoho skeptických slov a část pozorovatelů ji pohřbila ještě před zahájením jednání. Já s nimi nesouhlasím a domnívám se, že vážně míněný pokus o mír mezi Palestinci a Izraelem je třeba i přes riziko selhání podniknout. Za úspěch považuji, že se jednání účastnila Sýrie a že v syrské politice převládla obava, aby nebyla vynechána z celkového uspořádání záležitostí kolem Izraele. Vidím v tom zásluhu koordinované politiky Turecka a Saúdské Arábie, která se ukázala být efektivnější než přímý americký nátlak. Zásadním předpokladem míru je, že se podaří účinně odseknout íránská chapadla Hizballáhu a Hamásu a že jedině tak vznikne šance, že palestinský lid přestane být kolektivní obětí mocenského boje, který zuří uvnitř muslimského světa. Potom se časem ukáže, zda si palestinské obyvatelstvo zaslouží získat svůj stát a zda to přinese větší míru bezpečí jak pro Palestince, tak pro Izrael. Íránská snaha přetáhnout zneužíváním kurdského problému Turecko na svou stranu a změnit tak zásadně mocenskou strukturu Blízkého východu zůstává naštěstí zatím jen vzdálenou hrozbou.
Miloš Hübner, Trnávka
Třaskavé důsledky
Ad LN 28. 11.: Islám je bití
Ano, říkejme, že islám je bití a nezapomínejme dodat, že multi kulti společnost je instituce, umožňující lidem „na návštěvě“ nejenom chovat se jako doma, ale dokonce ještě omezovat ty domácí. Výsledek je potom značně třaskavý.
Karel Šebesta, aerokarel@centrum.cz
Nezasloužený trest
Ad LN 28. 11.: Rodičovský příspěvek: kdo, kdy, jak
Nikdy jsem se ani neodvážila pomyslet, že bych mohla být ve své vlasti diskriminována. Současné vládě se to však dokonale podařilo, a to cestou rodičovského příspěvku: jsem totiž matka dvouměsíční holčičky, a ještě k tomu OSVČ (to je v této zemi opravdu ďábelská kombinace!). Přes deset let podnikám jako překladatelka, řádně platím nemalé zálohy na zdravotní a sociální pojištění, daně nevyjímaje. Kvůli silné konkurenci v oboru a nakonec i díky mému zdraví mě nikdy ani ve snu nenapadlo odvádět státu zálohy na nemocenské pojištění. Vždyť naposledy jsem byla opravdu nemocná snad během studií na vysoké škole! A nemocenské pojištění se mi nyní stalo paradoxně dvakrát osudným. O tom, že v případě jeho nehrazení nebudu mít nárok na vyplacení peněžité pomoci v mateřství (pro nás laiky „mateřské“), jsem věděla a zdálo se mi to, koneckonců, fér. Ale proč mám být za to samé postižena ještě jednou? Ze slavného zákona o státní sociální podpoře totiž vyplývá, že pokud se rodičovského příspěvku týká, nemám ve své situaci na vybranou: je mi automaticky přiřčeno (nikoliv že si volím!) pomalé čerpání. Na rychlé i základní čerpání mohu zapomenout právě proto, že mi nevznikl nárok na mateřskou. Takže jsem odsouzena k pomalému čerpání, což s sebou nese výplatu dávky ve výši Kč 7600 do 21 měsíců věku dítěte a poté Kč 3800 do čtyř let jeho věku. Ptal se mě ale někdo, jestli chci být doma do dceřiných čtyř let? Vždyť je to holá absurdita! Vím, že si při rodičovské dovolené mohu vydělat do neurčené výše a že asi není problém si občas zajistit hlídání, ale co když chci pracovat naplno a umístit dítě do mateřské školy, což je v jeho třech letech zcela normální? Zamyslel se vůbec někdo nad tím, že právě matka-podnikatelka bude potřebovat co nejrychleji se stoprocentně vrátit ke své práci? A konečně: je morální trestat za jeden „prohřešek“ dvakrát?
Alice Macková, alice.mackova@volny.cz
Politik z jiného těsta
Ad LN 24. 11.: Zelená vzpoura proti Bursíkovi
Zelení by měli popřemýšlet, jak dále a v čem je „zakopaný pes“. Zejména paní Kuchtová sebereflexí by mohla pochopit, že se ohřála na ministerské židli díky panu Bursíkovi. Jsem přesvědčen, že voliči, kteří tuto stranu svými hlasy ve volbách podpořili, to udělali zejména ze sympatie k panu Bursíkovi a jeho pojetí demokracie a způsobu prezentace této strany. Je to politik z trochu jiného těsta, než je v naší mladé demokracii zvykem. Není to „zelený“, který by se řetězem připoutával k nechtěnému, jak bych naopak čekal od pana Stropnického. K němu by takový projev byl šitý na míru a ničím by veřejnost nepřekvapil. Vystupuje jako „kluk utržený ze řetězu“ a děsím se, pokud by byl pověřen jakoukoli funkcí ve státní správě. Zdaleka na to nedozrál! Co říci závěrem. Největší škody může způsobit člověk, když nepochopí, že na to prostě nemá!
Josef Starý, Čtyřkoly
Vše jasně řečeno nebylo
Ad LN 20. 11.: Nohavica a StB?
Pro mne je to stále rozmlžené „Ti nejinteligentnější jsou rádi, že se to řeklo jasně,“ řekl v souvislosti se svou písní Udavač z Těšína Jaroslav Hutka v rozhovoru pro LN. Nepatřím mezi ty nejinteligentnější. Nemám pocit, že vše bylo řečeno jasně. Jaroslav Hutka se zbláznil z hladu, nebo napsal takovou ubohost, aby si vydělal na chleba? Kdo si objednal kampaň proti Nohavicovi? Topolánek, Paroubek, nebo Čunek? K písni samé mám ještě zásadní připomínku: nedosahuje úrovně angažované poezie, na kterou je národ zvyklý. (Pavel Kohout: A skutečnost je zatím taková,/ osobní bahno pronikne tě cele,/ tak žili Slánský, Šling i Švermová/ a stali se agenty nepřítele.)
Vojtěch Halámek, Muzeum bezpráví povýšeného na zákon, vojtech.halamek@seznam.cz
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
