Ad LN 17. 1.: Ředitel rozhlasu hájil šéfku Radiožurnálu
Vzhledem k tomu, že se množí informace o tom, že nevím, kolik žije v České republice lidí, dovoluji si dát novinářům k dispozici tuto další informaci – dělám tak v přímé návaznosti na včerejší článek v jednom z českých deníků, který hovořil v souvislosti s mým rozhovorem pro Českou televizi o „trapasu roku“:
Vpořadu ČT jsem byla moderátorem opakovaně tázána na situaci kolem petiční aktivity části českých občanů. Na dotaz moderátora jsem doslova uvedla: „Čtyři tisíce podpisů pod peticí v zemi, kde žije osm milionů lidí, u rádia, které má něco kolem 700 tisíc posluchačů, mě může vnitřně mrzet a také mě mrzí, ale nepokládám to...“. Tady mi moderátor České televize před dokončením věty skočil do řeči a větu mě tedy nenechal doříci. Ale přes toto přerušení moderátorem jsem ji dořekla: „...v podstatě jsem to čekala.“
Omlouvám se české veřejnosti za to, že jsem pod tlakem pana moderátora (který jsem sama v daném okamžiku, kdy jsem byla připravena především odpovídat na dotazy k novému programu, nikoliv k peticím, pokládala za nesmyslný a absurdní) neřekla vše – a vynechala tak ve své odpovědi pět zřejmě důležitých slov: zhruba a schopných vyjádřit vlastní názor.
Omlouvám se tedy, že jsem se nechala špatným vedením rozhovoru ze strany moderátora ČT zmást natolik, že jsem danou větu neřekla absolutně přesně. Absolutně přesně by totiž tato věta zněla: „Čtyři tisíce podpisů pod peticí v zemi, kde žije zhruba osm milionů lidí schopných vyjádřit vlastní názor (tedy bez kojenců a úplně malých dětí), u rádia, které má něco kolem 700 tisíc posluchačů, mě může vnitřně mrzet a také mě mrzí, ale nepokládám to za relativně vysoké číslo.“ Barbora Tachecí, ředitelka ČRo 1 – Radiožurnálu
Konečně zdravý názor
Ad LN 17. 1.: Zrušte rychlostní limity
Více takových „kacířů“, jako je pan redaktor Petr Kučera, a bude méně dopravních nehod a více policistů použitelných k zásadnějším činnostem než jen k přeměřování povolené rychlosti. Konečně zazněl v nekonečně neplodné diskusi o nehodovosti zdravý názor, že za bezpečnou jízdu je zodpovědný právě jen řidič, a to bez ohledu na nějaké limity. Právě za odmítání tohoto liberálního pohledu na problematiku bezpečnosti dopravy by se mělo upalovat.
Ivan Vilím, Litoměřice
Komu vadí rovnost?
Ad LN 4. 1.: Genderová slepota; 14. 1.: Když se to hodí, zvýšená daň...
Již dvakrát pan Zvěřina odsoudil analýzu dopadů vládní reformy na rovnost mužů a žen koalice proEquality, aniž by ji kdy četl. LN o ní veřejnost ani neinformovaly. Rovnou tak určily, kdo má patent na pravdu.
Naše závěry jsou přitom snadno ověřitelné. Stručně, na reformách vydělají lidé s vysokými příjmy a majetky, vesměs muži, a zaplatí je lidé s nízkými příjmy, především ženy. Na snížení přímých daní například výrazně vydělají lidé s nadprůměrnými příjmy (71 procent mužů) či podnikatelé (73 procent mužů).
Poplatky ve zdravotnictví, zvýšení nepřímých daní a související růst životních nákladů dopadnou na sociálně slabé skupiny – na důchodce, matky samoživitelky a lidi s nejnižšími příjmy. Důchody žen (56 procent všech důchodců) jsou o 20 procent nižší než důchody mužů. V roce 2005 bralo 80 procent žen důchody do 7500 Kč, 94 procent mužů nad 7500 Kč. Samoživitelek je čtvrt milionu a více než 80 procent žen bere podprůměrné mzdy. Nemocnost žen je vyšší a jsou častěji hospitalizovány atd.
Postavení žen zhorší i změny podpory v mateřství a rodičovství. Mnoho žen ztrácí nárok na peněžitou pomoc v mateřství (studentky, nezaměstnané, podnikatelky) a stávají se matkami 2. kategorie. Ještě více matek nebude mít možnost volby ze tří variant čerpání rodičovského příspěvku (v 99 procentech čerpají ženy). Volba bude výsadou žen s vyššími příjmy. Začnou-li jej čerpat otcové, jak radí MPSV, dále se zvýší závislost žen na mužích.
Stávající nerovnosti mezi ženami a muži, které reformy prohlubují, vyplývají z nastavení systému. Zvažovat a mírnit dopady reforem na ženy a muže je povinností vlády vyplývající z mezinárodních závazků i jejích vlastních pravidel (viz Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti žen a mužů). Vláda nekoná a její práci supluje nevládní sektor.
Zvěřinovi to vadí. Analýzu shledal „nedůvěryhodnou a metodologicky pochybnou a nekonzistentní“, ač ji nikdy neviděl. Sám se tak usvědčil z neprofesionality a vědomého faulu.
Petr Pavlík, Irena Smetáčková, koalice proEquality
Cesta do hájemství Velkého bratra
Ad LN 17. 1.: Poslanci chtějí zakázat kouření v hospodách
Tažení proti kouření mi připomíná jeden vtip. Pacient říká u lékaře: „Nepiju, nekouřím, jsem vegetarián a impotent – to jsem zvědav, pane doktore, co mi zakážete!“
Z našeho života se potichu vytrácí pocit zodpovědnosti jedince za jeho život, za jeho kvalitu, za to, zda bydlím v domě nebo bytě, který jsem schopen v klidu zaplatit, obklopen věcmi, které jsem si zaplatil, trávím svůj volný čas tak, abych byl spokojen, neohrožoval ostatní lidi ani přírodu. Místo toho nastupuje osvícenec (je jedno odkud), který mne chrání před špatnými rozhodnutími – a tím mi brání se z nich poučit.
Cesta do hájemství Velkého bratra je skutečně dlážděna „dobrými úmysly“.
R. Gočová, Praha
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
