Ad LN 7. 2.: Páteční volbě hrozí fiasko
Z hlediska nás nevolitelů je veřejná volba jasně lepší, píše kromě jiného Martin Zvěřina. Jasně že není. Mě například nezajímá, jak bude hlasovat „můj“ poslanec či senátor, nepotřebuji totiž sledovat, jak se podřizuje diktátu strany. Od „svých“ politiků vyžaduji, aby používali zdravý rozum a nenechali sebou nikým manipulovat. To je demokratické - ne jít jako stádo za usnesením strany a bát se sankcí, když projeví jiný názor.
Proč potom v parlamentu potřebujeme 281 volitelů? Stačilo by jen několik zástupců vítězných volebních stran a ať se tedy zákony připravují ve stranických sekretariátech a veřejně hlasují třeba na nádraží...
Veřejná volba mi připomíná totalitní časy, kdy jsme v jednom šiku přicházeli k volbám a téměř nikdo se neodvážil nevolit připravenou kandidátku Národní fronty. Tehdy prezidenta volili veřejnou volbou, aby tak navenek demonstrovali přesvědčení a jednotu. Spíše hloupost, řekl bych. Nechápu, jaké argumenty lze ještě pro veřejnou volbu vymyslet! Veřejná volba potlačuje osobnost volitele. A každému je jasné, že současné dohadování je jenom kvůli tomu, aby byli umravněni volitelé ČSSD, kteří by snad chtěli použít vlastní mozek. Smutné na tom je, že vedení ČSSD nejde ani tak o to, aby vyhrál Švejnar, ale aby prohrál Topolánek. Prezident je zde pouze jako rukojmí.
Mějme proto rozum, chtějme od svých volitelů názor, trvejme na jejich vlastním úsudku. Ale budemeli vidět, koho volí, se ho bohužel nedozvíme...
Jan Morochovič, Velké Poříčí
Jsou pro ČSSD církevní restituce nemravné? Ad LN 1. 2.: Prezidenta lobbistů? Ne, prezidenta všech Stále čekám na bližší vysvětlení, co chtěl Jiří Paroubek říci slovy: „minimální cena za další funkční období čestného předsedy ODS bude přes tři sta miliard za církevní restituce.“ Předseda ČSSD chce snad naznačit, že církevní restituce jsou něčím nemravným a nežádoucím? Nebo snad ThDr. Hradil zbožnému bratru Paroubkovi vyložil, že okradení církve katolické je v očích husitského Pánaboha jednoznačně dobrý skutek? Vojtěch Halámek, vojtech.halamek@seznam.cz
Pár exhibicionistů proti tisícům ohleduplných Ad LN 7. 2.: Lidi už nebaví chodit do přírody Už loni v létě mě pobouřilo oznámení, že vodní skútristi hodlají zablokovat magistrálu, pakliže nebude zrušen zákaz jejich radovánek v letní době. Později jsem se v LN dočetla, že jim bylo vyhraženo sedm míst, ale nebylo uvedeno kde. To jim je málo?
Jejich současnou žalobu považuji za neslýchanou troufalost, řečeno značně eufemisticky - svědčící o bezbřehém egoismu. V přírodě - zejména však v lesích a u vody - hledá naprostá většina lidí ticho a klid. Slušné a vnímavé osoby se tam podle toho zcela samozřejmě chovají a své vnější projevy taktně ovládají, aby ostatní uživatele přírody i živočichy tam žijící co nejméně rušili. Ne tak skútristi. Oni se cítí být ukřivděni a omezováni. V čem vlastně? Ve své samolibosti a ukájení své potřeby adrenalinu?! Pár exhibicionistů proti tisícům skromných a ohleduplných? Oni chudáčci si nemohou užívat své drahé hračky, kde je jim libo? Pouze tam, kde by nikoho nerušili a hlavně neohrožovali! Vodní skútry k životu nepotřebujeme, avšak ticho, klid a bezpečí ano. Eva Dočkalová, Český Krumlov
Tím, kdo se může smát, je bolševik Ad LN 7. 2.: Páteční volbě hrozí fiasko Fiasko hrozí nejen páteční volbě. Veřejnost česká i mezinárodní (pokud ji dění v naší zemičce zajímá) musí být zmatená a ta zasvěcenější znechucená. Kšeftuje se se vším. Obchodovatelnou komoditou jsou hlasy i důvěra lidí, oficiální činitelé se scházejí s podivnými osobami pod nejrůznějšími záminkami, mezi kandidáty nejde o souboj myšlenek, ale jedovatostí, premiér špatně cituje Švejka, mluví o hovadech atd. atd. Kdo se může pousmát, je samozřejmě bolševik. Může se i ptát: „Nebylo to za nás vlastně lepší? Byl klid k práci, sociální jistoty a na nějakou tu demokratizaci by také časem došlo.“ Samozřejmě - lepší to nebylo. I ten nejhorší demokratický režim bude vždycky lepší než vláda jedné strany, opřená o cizí tanky. Ale jak dlouho „lid“ vydrží být tahán za nos, brán jako rukojmí partajních šíbrů a klamán narychlo pečenými zákony, vyžadujícími novelizaci ještě před tím než nabudou platnosti? Milan Jíra, Praha
Laciný pokus Ad LN 29. 1.: Srp a kladivo na pomníku: neúcta... Nechme stranou historii i politiku, umění či památkáře a uvažujme o padlých ne jako o členech nějaké strany, vyznavačích svatého nadšení za nějakou ideu či o rváčích, nadšených jít do pranice. Uvažujme o nich jako o nešťastných chlapcích, kteří do války prostě museli. Kolik z nich bylo členy strany z přesvědčení? Žádný z nich pro tu stranu neutrpěl nějaké příkoří ještě v civilu? Co vůbec přesně věděli o politice? Byli to chlapci a muži, kterých je škoda. Byli to členové rodin, kterým jejich smrt způsobila bolest. Zařadili se mezi oběti všech mocenských smrtelných nesmyslů, spojuje je jeden hrozný osud. Neponižujme je žádnými symboly na pomnících, je to laciný pokus, jak jejich životní oběti ospravedlnit, a vůbec největší ostuda pro lidskou společnost je fakt, že se totéž týká i jejich protivníků. J. V. Pospíšilová- Šteflová, dr.pospisil@seznam.cz
