Ad LN 25. 2.: Nejisté volební výnosy
To, že jsme historicky zvyklí na poměrný volební systém, ještě neznamená, že je nejlepší či nejvýhodnější. Poslancům takto zvoleným poněkud chybí přímý kontakt s voličem. Ale navrhovaný způsob nenavrhuje v této věci změnu, jen chce jinak zařídit něco, co už obsahuje současný systém, zvýhodnění strany, která „zvítězila“. Proč by to mělo být „omezení politické soutěže“, těžko říci. Spíš omezení takzvaného vydíracího potenciálu malých stran, které se mohou dočkat vlivu jejich volebnímu výsledku naprosto neúměrnému, například v současnosti zelení. To, že to strany připravují na základě momentálních výsledků, je jen dohad (pravděpodobně mylný) autora komentáře. Ono ani tak nejde o několikaměsíční povolební hledání koalice, jako spíše o možnost efektivního vládnutí potom. Slepená koalice značně odlišných stran bude nejspíš plnit jen velmi neurčitý vládní program, bez nutných změn a jasné zodpovědnosti za výsledky vládnutí. A zabránit fatálním následkům vlády ČSSD a KSČM nelze ani se zvýhodněním, ani bez něj. Karel Šebesta, aerokarel@centrum.cz
Co předcházelo únoru 1948
Ad LN 25. 2.: Výročí února 1948
Události v únoru 1948 byly pouze vyústěním naprostého selhání českých nekomunistických politických elit v období 1945–1948. Po volbách 1946, v nichž utrpěli komunisté na Slovensku zdrcující porážku, vyvrcholil spor o kompetence Slovenské národní rady (SNR). Čeští nacionalisté podpořili komunisty v boji proti slovenským demokratům. Všichni čeští politici přijali tehdy komunistický názor, že vítěznou stranu na Slovensku ovládají „luďácké živly“. Přestože se nový předseda SNR Jozef Lettrich v rozhlasovém projevu jasně vyslovil pro Československo, nebylo to nic platné. České strany NF začaly o „úpravě“ kompetencí SNR jednat 12. června 1946. Gottwald vystoupil s kritikou vítězné Demokratické strany. Podle Gottwalda by za normálních podmínek nebylo závažné, že Demokratická strana získala na Slovensku 62 procent hlasů, problém prý je pouze v tom, jak tyto hlasy získala. Strana fakticky uzavřela pakt s luďáky. V nynější podobě nedává prý DS záruku, že bude na Slovensku působit v zájmu pokrokového a demokratického režimu. Jeho kritika prý nemá nic společného s tím, že komunisté na Slovensku získali ve volbách jen 30 procent. DS by měla být přinucena k souhlasu s politickou dohodou o omezení pravomocí slovenských orgánů.
Přestože si představitelé českých nekomunistických stran uvědomovali, že návrhy KSČ jsou namířeny proti výsledkům voleb na Slovensku, s návrhy nakonec souhlasili. Tzv. Třetí pražská dohoda z 24. června 1946 zcela paralyzovala vliv vítězů slovenských voleb. Vrcholní představitelé nekomunistických stran české národní fronty pomohli komunistům upevnit jejich pozice na Slovensku. Hledali nepřítele všade jinde jen ne v KSČ, která se lehce vyvezla na vlně vzepjaté nacionalistické a sociální demagogie až do nejvyšších pater moci. Pak už bylo jen otázkou času, kdy KSČ odhodí demokratickou masku a zlikviduje poslední zbytky již tak omezených občanských svobod. Česko bylo jedinou zemí ve východní Evropě, kde se komunisté dostali k moci ve svobodných volbách a bez přítomnosti Rudé armády.
Jiří Kubík, Plzeň
Filipova ústavnost
Ad LN 25. 2.: Výročí února 1948
Šéf komunistů Filip se dal slyšet, že pokud jde o únor 1948, odehrál se zcela podle ústavy z roku 1920. Nejsem odborníkem na dějiny našich ústav, ale byla by to věru podivná ústava, která by dovolovala protizákonné ozbrojené oddíly (mimo policii a armádu), stojící ve službách jedné politické strany, protiprávní prohlídky sekretariátů nekomunistických stran a zatýkání nejen funkcionářů těchto stran. ale i dalších, byť třeba jen potenciálních „reakcionářů“, domovní prohlídky atd. atd, To vše navíc pod pod patronací jiného státu, ba podle jeho rad i příkazů.
Pan Filip by si měl zopakovat starou pravdu, že lze bulíkovat velké množství lidí po určitou dobu a menší množství po dobu dlouhou, ale nelze lhát všem lidem po dobu neomezeně dlouhou. Tehdy jsme doplatili nejen na situaci, která po vražedné válce tolerovala věci jinak nepřijatelné, ale i na trestuhodnou naivitu tehdejších politických špiček. Neměli bychom teď doplácet na buranství, necitlivost a kocourkovskou úroveň špiček současných nebo jejích našeptávačů. Ale ani na naivitu a lhostejnost naši, která nás nutí pouze vykřikovat, že politika je svinstvo, aniž bychom si uvědomili, že svinstvo z politiky dělají špatní politikové. Milan Jíra, Praha
