Ad LN 14. 3.: Emisar Rowlingové v Česku K článku Emisar Rowlingové v Česku a souvisejícímu komentáři Co oči nevidí je nutné uvést následující upřesnění. Především je potřeba zdůraznit, že se zástupci organizace Children’s High Level Group v čele s Janem Pfeifferem již proběhla na ministerstvu práce a sociálních věcí dvě jednání ještě předtím, než prohlásil pro ČTK, že „se s moc velkou vstřícností zatím nesetkali“.
Skutečnost je taková, že s panem Pfeifferem se koncem února sešla vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany dětí a následně začátkem března ředitelka odboru rodinné politiky. Na těchto schůzkách pan Pfeiffer představil podněty ke stávající situaci v zajištění náhradní péče o děti v České republice. Naopak byl informován o současných aktivitách ministerstva při transformaci systému náhradní péče o děti se záměrem sjednotit agendu péče o ohrožené děti pod jeden koordinující orgán a preferovat péči o děti v rodině před péčí ústavní. Východiska a představy jsou tudíž totožné, s přihlédnutím k místním možnostem. Byl přitom zřetelně deklarován zájem o další spolupráci s touto organizací včetně přizvání jejích zástupců k účasti v pracovních skupinách, které budou zpracovávat návrhy konkrétních opatření v této oblasti. Dále bude následovat setkání s náměstkem ministra pro oblast rodinné politiky Mariánem Hoškem.
Ministerstvo práce a sociálních věcí tedy projevuje maximální otevřenost ke spolupráci s organizací Children’s High Level Group. Není pravdou, že jsou její rady striktně odmítány a že jsou jejími aktivitami „oficiální místa pobouřena“.
Jiří Sezemský, vedoucí oddělení styků s veřejností MPSV
Jistota je jistota
Ad LN 7. 3.: Občané nechtějí radar
Předesílám, že nejsem technik, přesto se divím, proč je tolik halasu okolo radaru v Brdech.
Každé větší letiště má radar, systém je zřejmě stejný, jen tento je větší. Něco jiného jsou odpalovací rampy v Polsku. Ty jsou mnohem nebezpečnější, nelze je srovnat s radarem. Proto celé věci nerozumím, vše se mi zdá zbytečně zveličené, je vždy dobré vědět, co se nad námi děje.
L. Steiner, Praha
Okupace je hnusná
Ad LN 17. 3.: Tibet volá o pomoc
Okupace Tibetu, započatá v roce 1950, byla jedním z řady aktů agrese čínských komunistů nebo jimi vyškolených a vyzbrojených poskoků v asijských zemích (korejská válka a agrese severovietnamských komunistů, genocida v Kambodži). Sem patří i současná podpora vojenské vlády v Barmě, která by sama nemohla provádět hanebný útisk obyvatel své země. Všechny tyto agresivní akty přinesly nejen utrpení milionům nevinných lidí, ale vedly k systematickému ničení kultur a náboženství. V duchu Maova sociálního inženýrství na to především doplácí buddhismus, náboženství založené na nenásilí a na soucitu se všemi cítícími bytostmi.
Okupace Tibetu je stejně hnusná, jako byla okupace Československa Hitlerem a pozdější vláda českých a slovenských poskoků Kremlu. Vykrádání uměleckých památek, potlačování národní kultury, ničení životního prostředí, drancování ekonomiky a nerostného bohatství, drakonické potlačování jakéhokoliv nesouhlasu s okupační politikou - to vše náš národ na vlastní kůži poznal během třetí říše a čtyřiceti let socialismu. Je politováníhodné, že „civilizovaný svět“ se k čínským komunistům chová se stejnou shovívavostí jako k Adolfu Hitlerovi v době Mnichova nebo Stalinovi ke konci 2. světové války. Berlínská olympiáda v roce 1936, demonstrující moc třetí říše, byla možná méně komerční, avšak politicky neméně odpuzující, než bude letošní olympiáda v Pekingu. Jistě pobaví stamiliony sportovních fanoušků.
My, kteří hledáme útočiště v dharmě, se v tyto dny modlíme za naše bratry v Tibetu. Vláda země, která systematicky ničí svou vlastní kulturu a vlastní národ (ukázkou byla Maova „kulturní revoluce“), která není schopna se odpoutat od totalitní ideologie, která se odvrátila od tradice konfucianismu a taoismu, která pronásleduje nezávislé náboženské a kulturní aktivity, která cenzuruje média a masakruje svobodně myslící občany - taková vláda se musí pod vahou svých zločinů zhroutit tak, jako skončila vláda nacistů a marx-leninistů. Buddhovo učení vzniklo před dvěma a půl tisíci roky a vzkvétá, zatímco maoistické ničemnosti v Tibetu trvají ubohých 56 let. Ať všechny tyto zločiny navždy zatíží jejich pachatele a co nejdříve je přivedou do záhuby!
Lubomír Nondek, nondek@volny.cz, Praha
Ach ten hřmot!
Ad LN 18. 3.: Hudba jako zbraň na teroristy
A zase nic nového. Břeskné trouby dokonce kdysi svým hřmotem způsobily pád opevněného města a můžeme dnes jen přemýšlet, jestli tenkrát a tam nepomohlo trochu zemětřesení. Žižkova vojska zahnala na útěk ta císařská zpěvem „Kdož jste boží bojovníci“, ale dnes není jasné, jestli císařští snášeli hůř ten hluk, nebo nekvalitní provedení. V detektivce Devět hran nechá spisovatelka Sayersová zabít oběť a přizabít detektiva zvoněním zvonů. Tohle všechno známe, víme, jak kravál může otravovat posluchače. Nevysvětlitelné ovšem zůstává, proč je v civilu ten hřmot tak populární, že vydělává obrovské příjmy původcům a občané(anky) hluk vyhledávají i s vynaložením značných nákladů, ať už na příslušných koncertech či prostě třeba na motorce. Často v noci, když pro dunění hudby v blízkém podniku nelze spát a i podlaha se zachvívá v rytmu bubnů, bychom se, ach tak rádi, přiznali, aby už byl klid; v civilu ovšem nemáme šanci. Co s tím?
J. V. Pospíšilová- Šteflová, Valtice
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
