Ad LN 1. 4.: Peklo v hledišti zastínilo fotbal
Včera jsem seděl před televizí a užasle sledoval záběry z derby Sparta-Slavia: nikoli že bych byl u vytržení z fotbalu (ten mne moc nezajímá), ale užasle jsem hleděl, na co všechno já i všichni moji spoluobčané musíme finančně přispívat. Tlupy nesportovních grázlů za dohledu a doprovodu policie demolující tramvaje, obchody, sportovní zařízení. Jak dlouho tomu musíme - normální občané - mlčky přihlížet? Proč k tomu mlčí příslušná ministerstva a úřady? Proč se už jednou a provždy neudělá zásadní, trvalé a radikální řešení? Myslím, že je to jenom na odvaze patřičných úřadů a funkcionářů - a řešení je jistě jednoduché: při prvním vhozeném dělbuchu na hřiště okamžitě a bez diskusí ukončit zápas, při opakování hrát zápasy bez diváků. Sportovní kluby by to sice stálo dost peněz - ale slušní občané tohoto státu by ušetřili a nájezdné hordy nesportovních grázlů by se možná pomalu zkrotily. Jistě by to bylo při zásadním dodržování účinné - ale chce to pořádný kus odvahy. A ta asi stále ještě chybí...
František Chaloupka, Praha
Stačí respekt k voličům
Ad LN 31. 3.: Bijte druhého?
Josef Mlejnek ve svém komentáři opomíjí dlouholetý odpor zejména ODS proti snazšímu hlasování krajanů v zahraničí, resp. proti korespondenčnímu hlasování. Kdyby nemuseli krajané například v USA procházet před hlasováním časově i finančně náročným postupem, který mi jeden z nich označil adjektivem „opruzující“, mohla mít ODS výraznější zisk v jižních Čechách a o patu či přeběhlících vůbec nemusela být řeč. Není třeba vymýšlet manipulace s přiřazovanými mandáty, stačilo by usnadnit voličům účast na volbách a pak respektovat jejich hlas. Jiří Zlatuška, senátor, člen KOD
Lesy neodborníků
Ad LN 22. 3.: V Česku je stále více lesů
Veřejnost by mohla uklidnit informace, že je u nás více lesů. Bylo by ale správné hovořit i o jejich kvalitě, která se v posledních letech silně zhoršuje. Důvodů je více.
Ač platí zákon o lesích, u mnoha soukromých majitelů se nedodržuje, dokonce jsou firmy specializované na kupování a drancování lesů.
Velký problém jménem smrk je následující: je to asi to nejužitečnější, co v našich lesích máme, a to vedlo naše předky k tomu, že tuto původně horskou dřevinu zavedli úplně všude, i tam, kde pro ni nejsou podmínky.
Tuto přehnanou smrkovou mánii vystřídala kampaň protismrková, ale už v padesátých letech, kdy nám soudruzi velice razantně sdělovali, že kapitalisté sázeli smrk kvůli vysokému zisku (což bylo celkem pravda), my budeme sázet topoly (velice drahá akce, která zcela zkrachovala) a poručíme větru dešti. V té době, konkrétně v roce 1952, se pálily ve školkách krásné smrkové sazenice jako kapitalistický přežitek. V lesích odborníky nahradily kádry. Během času i bolševik poznal, že to bez odborníků nepůjde, a soudruzi ředitelé dostávali hlavní inženýry-lesníky.
V nynější době heslo „poručíme větru, dešti“ nahradilo heslo „příroda si pomůže sama“, čímž vznikl šílený experiment na Šumavě, kde se z nepůvodního smrku sázeného lidmi po velké kalamitě v roce 1870 nechává vyrůst prales. Opět do lesnictví mluví neodborníci a mnohá jejich tvrzení silně připomínají nadšené svazáky padesátých let.
Naše lesnictví má přitom zpracované lesní hospodářské soubory, které říkají, na které stanoviště se má co sázet, a lesní zákon předepisuje procento melioračních a zpevňujících dřevin. Stačí lesní zákon dodržovat a sázet smrk se zpevňujícími dřevinami jen na ty hospodářské soubory, kam patří. Potom je ovšem potřeba výchovných zásahů, tj. prořezávek a probírek, které se v nynější době také nedodržují.
A ještě jedna věc. Nikdy se tolik nehovořilo o životním prostředí jako dnes a nikdy se do lesů nevyhazovalo tolik odpadků jako nyní.
Lesy jsou naším národním bohatstvím, a tak je v zájmu celé společnosti, aby v nich fungovali odborníci a lesní zákon. Doufejme, že to i v dnešní době někdo pochopí.
Ing. Jiří Zíka, zikajiri@centrum.cz
Příště jinak a lépe
Ad LN 31. 3.: Jsou docela vtipní, říká Pan radar
Jak začal, tak i skončil. Když před rokem vládní zmocněnec pro výstavbu americké protiraketové obrany na našem území Tomáš Klvaňa začal propagovat nezbytnost umístění americké vojenské základny na území ČR, soustředil se především na to, jak co nejvíce pošpinit odpůrce radaru. A podobně na protiradarové aktivisty Tomáš Klvaňa zaútočil i na závěr svého působení ve funkci. Co se za rok změnilo? Zvýšil se počet občanů, kteří s umístěním amerického radaru u nás souhlasí? Ne. Spíše naopak. Průzkumy jasně hovoří o tom, že až tři čtvrtiny občanů ČR nesouhlasí s výstavbou amerického radaru na našem území.
Miliony, které z kapes všech daňových poplatníků dostal pan Klvaňa na proradarovou propagandu, jsou z tohoto pohledu zbytečným plýtváním veřejnými prostředky. Místo toho, aby si zmocněnec Klvaňa přiznal, že neuspěl, slepě útočí na odpůrce radaru.
Pan Klvaňa za odporem většiny občanů k umístění amerického radaru na našem území vidí rejdy zpravodajských služeb, spiknutí neobolševiků a nejrůznější temné síly. Jenže je to jinak, pane Klvaňo. Lidé vám to na setkáních, která jste u nás pořádal, řekli zcela jasně. Váš radar, tak jak jste nám jej představil, u nás nechceme. Zkuste to příště jinak a lépe. Bez nadávek, urážek a osočování. Třeba byste více uspěl s vtipným happeningem. Tak, jako to dělá hnutí Ne základnám.
MVDr. Josef Řihák, starosta Příbrami, koordinátor Ligy starostů proti radaru
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
