Ad LN 4. 4.: NATO „adoptovalo“ brdský radar
V souvislosti s tolik diskutovaným radarem se mně vybavila vzpomínka na vysokou školu. Tehdy, v první polovině 80. let, jsme jako budoucí lékaři absolvovali polovinu dvouleté základní vojenské služby formou tzv. vojenské katedry. Součástí výuky bylo i cvičení na mapách. Nezapomenutelným okamžikem byla chvíle, kdy bodrý soudruh plukovník ono cvičení zahájil slovy „... na území NSR v okolí Norimberka provedeme několik preventivních jaderných úderů.“ Pokračoval líčením průběhu bojů, kdy překvapená armáda NATO nebude moci odolávat našemu tankovému útoku a naše tanky dorazí během jediného týdne (jistěže vítězně) až k Atlantiku.
Dnes možná úsměvná vzpomínka, ale nás trochu mrazilo. Ač se v tehdejších médiích neustále zdůrazňovala touha všech obyvatel států Varšavské smlouvy po míru, v tichosti se koketovalo s myšlenkou války, kterou bychom sami zahájili, a to s použitím zbraní hromadného ničení. Připomínám, že se na naši ochotu k umístění tehdy nejmodernějších sovětských raket SA 20 a SA 22 na našem území nikdo neptal.
Pokud se nám zdá představa raketového útoku na země západní civilizace absurdní, vzpomeňme si na teroristické útoky na New York, Madrid a Londýn – jejich teoretické riziko bylo taktéž absurdní, až do doby jejich uskutečnění. Si vis pacem, para bellum – kdo chce mír, chystá válku. Nikoliv že by ji chtěl, ale aby byl připraven. V nedokonalém světě je stále ještě mnoho bodrých důstojníků a politiků, kteří preventivní a vítězné jaderné údery nevidí jako zas tak špatnou myšlenku.
MUDr. Vladimír Fuchs, Řevnice
O oslavu sportu už dávno nejde
Ad LN 11. 4.: „Olympiáda se octla v krizi“
Na rozdíl od šéfa MOV pana Rog gea se nedomnívám, že olympiáda se ocitla v krizi až teď. Ocitla se v ní už dávno předtím, v době, kdy představitelé MOV zavírali oči před státem řízeným dopingem v bývalých socialistických zemích. A plynule do ní zapadala čím dál hlouběji v dobách následujících, kdy se dostala do vleku peněz. Už dávno nejsou olympijské hry oslavou sportu, ale pouze bojem o to, kdo si z nich odnese větší balík.
R. Gočová, Praha
Kriegel zasluhuje úctu, ale Mašínové větší
Ad LN 10. 4.: Kriegel po boku Mašínů
V prvé řadě bych chtěl poděkovat za velmi zajímavý článek. Příběh Františka Kriegla je bezpochyby fascinující. A to, že prokázal velkou odvahu, nikdo nemůže popřít. Přesto musím říct, kdyby se teoreticky v boji utkali bratři Mašínové a František Kriegel, doufám, že by přežili bratři Mašínové. Souhlasím s autorem článku, že sterilně čistí hrdinové neexistují. Přesto vidím mnoho rozdílů mezi bratry Mašíny a Františkem Krieglem.
Bratři Mašínové věděli, za co bojují, pan Kriegel to pravděpodobně nevěděl, pokud to věděl – ještě hůř. Nejde o spor pravičáci versus levičáci, jak píše autor. V tom byl největší rozdíl. Mašínové dokázali rozeznat zlo napravo i nalevo. Boj za levičácké ideály proti zlým pravičáckým ideálům vedl naopak pak Kriegel. Bratří Mašínové si nadevše vážili svobody a byli ochotni za ni i bojovat, pan Kriegel bojoval za to, aby milionům lidí byla svoboda odepřena. Mašínové si vážili svobody a tolerance první republiky. Tato stejná tolerance dala Františku Krieglovi šanci na životní seberealizaci. On se přidal k mesiášům lepších zítřků, kteří obrovský potenciál humanismu a tolerance zničili. Kdyby pan Kriegel naletěl komunistickým ideálům ve dvaceti letech, dalo by se to pochopit. Ale jemu se to stalo jako zralému muži. Kdyby existovala škola, kde se známkuje odvaha, dostali by jak bratři Mašínové, tak pan Kriegel jedničku. Kdyby se na stejné škole známkovala schopnost rozeznávat zlo, dostali by bratři Mašínové opět jedničku, pan Kriegel čtyři minus.
Bratři Mašínové nezákonně ozbrojili sebe a pustili se do osobního boje ozbrojeného muže proti ozbrojenému muži. Hodnocení? Jsou to zločinci. Pan Kriegel se podílel na nezákonném ozbrojení tisíců lidí a použití této „armády“ proti tisícům nevinných a neozbrojených. Hodnocení? Je to hrdina. Typické! Smutné! František Kriegel na sklonku života poznal, že sloužil zlu. Trápilo ho to a snažil se to napravit. Za to si zaslouží úctu. Mašínové si ji zaslouží nesrovnatelně víc.
Jaroslav Demek, deme cci@seznam.cz
Evropský klacek na Fica
Ad LN 10. 4.: Na Fica po evropsku
„Lisabonskou smlouvou totiž politici jako Fico ztrácejí další, velkou část moci. EU se jejím prostřednictvím mění ve stát a premiéři zemiček jako Slovensko v něm klesají na úroveň krajských hejtmanů neboli po slovensko-uhersku županů.“ Všechna čest, takhle otevřeně to ještě nikdo neřekl, co ta Lisabonská smlouva přinese. V případě Fica to třeba bude k užitku (nevěřím, ale připusťme tu možnost), ale co ostatní? Kdo bude vládnout tomu státu, ve kterém budou naši volení představitelé župany? Komise složená z úspěšných politiků jako Špidla? Početná armáda úředníků vybíraných, jmenovaných a kontrolovaných bůhví jak? Chaotický Evropský parlament, už dnes mající problémy s demokracií pro své menšinové proudy? Na své „župany“ volbami ještě jakž takž dosáhneme, i Slováci na Fica, ale jak moc ovlivníme tu bruselskou mašinerii?
Cesta do pekel bývá dlážděná dobrými úmysly. Nicméně díky panu Palatovi, prozradil to, co všichni EUrohujeři usilovně zatloukají. Budeme provincií se županem.
Karel Šebesta, aerokarel@centrum.cz
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
