Ad LN 6. 5.: Kultura? Ta leží za obzorem radního Richtra
Spor o financování pražské kultury jako by se zužoval jen na osobu pana radního Richtra. Jistě, svou totální nekompetentností, kterou předvádí každým svým veřejným vystoupením, si zaslouží odsudek... ale kde jsou ostatní politici? Moc o nich najednou není slyšet. Praha je kulturním centrem republiky a za užíváním kulturních statků sem také míří řada mimopražských občanů. To, jak bude vypadat, tedy přesahuje rámec pražské politiky. Je smutné, že mlčí ministr kultury. Asi má plnou hlavu církevních restitucí. Mlčí pražský primátor. Naopak z Hradu od tajemníka Jakla zaznělo na jeho blogu jasné slovo ke kultuře, „prachy“ přitom skloňuje ve všech pádech. Čelní naši političtí představitelé se rádi nechávají vidět na premiérách a ve společnosti celebrit. Kolik z nich ovšem dá i jinak najevo, že je pro ně kultura životní potřebou...
Antonín Hudec, Praha
Smysly mě nešálí
Ad LN 10. 5.: Přehlídka blbárny
Pouze velmi mimořádně reaguji na články, které si přečtu v novinách. Ostatně není jich tak mnoho ke čtení. Tentokrát jsem si přečetl Poslední slovo Josefa Klímy a nemohl jsem odolat, abych krátce nereagoval. Samozřejmě že autorův pohled na vojenské slavnosti je sice poněkud netradiční, ale v uvedených souvislostech zcela správný. Sám jsem podobné příhody v rámci „vojenské přípravy“ při studiu na vysoké škole zažil. Dokonce jsem si na autorem popsaný způsob „výcviku“ za motolskou vozovnou (obdélníky na zemi znázorňující OT) čas od času vzpomněl. Protože to bylo velice dávno (více než 40 let), častokrát jsem měl vážné pochyby, zdali mě nešálí smysly. Přesto, že jsem studoval na ČVUT, tak způsoby vojenské katedry byly totožné s UK. Moc mě Poslední slovo pana Klímy pobavilo a děkuji mu za ně.
Ivan Wilhelm, Praha
Nic než rámus
Ad LN 6. 5.: Obce se chtějí bránit proti technoparty
Nevím, jaký je názor široké veřejnosti na ta setkání mladých lidí, při nichž si pouštějí jakési ohromující zvuky, kterým omylem říkají hudba. Myslím, že kdyby si pouštěli záznam z dělostřelby nebo ostré střelby vojenské čety, tak by to bylo to samé. Nechci se stavět do pozice jakéhosi staříka - i když bych na to měl věk (75 let) - který vše, co souvisí s mladými lidmi, nemá rád. Ba naopak - občas se v prostředí, kde je hodně mladých lidí, vyskytuji, a přesto, že jsou o hodně let mladší nežli já, domnívám se, že si s nimi docela rozumím. Hlavní důvod, proč jsem chtěl napsat tuto poznámku, je lítost. Je mi líto všech živých bytostí, které musejí snášet ten zcela bezohledný rámus ve dne v noci. Nejvíc je mi ovšem líto těch mladých lidí, kteří se těchto setkání účastní a dva nebo tři dny se zcela nesmyslně za doprovodu tohoto rámusu klátí sem tam a předstírají, že je to strašně baví. V případě, že to nepředstírají, je to tím horší!
RNDr. Otto Zajíček, Praha
Snůška urážek a lží
Ad LN 9. 5.: „Podvůdek“ s Kafkovou cenou
1. Paní Marta Davouze Železná se do poroty Ceny Franze Kafky sama navolila při svém odchodu z postu ředitelky Centra Franze Kafky.
2. Systém nominací ona velice dobře zná a ví, že vítězí ten, kdo dostane nejvíce hlasů.
3. Vše ostatní (například, že se zasedání neúčastnil předseda Kurt Krolop, který se účastnil), je snůška urážek a lží.
Nechápu, proč to vůbec napsala. Jiří Stránský, člen poroty Ceny Franze Kafky
První byla Košičanka Alžbeta Štrkulová
Ad Pátek LN 9. 5.: Doklaplo to
Novináři neustále omílají nepravdivé tvrzení, že první Miss Československa byla Ivana Christová. Zapomíná se na to, že první soutěž o nejkrásnější dívku Československa vyhrála v roce 1968 Alžbeta Štrkulová z Košic, pozdější televizní hlasatelka. Marcel Telinec, Praha
Ani Radecký, ani Žižka
Ad LN 5. 5.: Radecký jako Žižka
Mám jiné měřítko k určení, koho mám za hrdinu našich dějin, než autor příspěvku. Mám na mysli profesora Masaryka, který se dovedl opakovaně postavit proti nenávisti davu, když hájil pravdu, ať už šlo o iluzi o starých rukopisech nebo o nenávistnou kampaň kvůli pověře o židovských rituálních vraždách. Vzpomínám Přemysla Pittera, který se statečně ujímal židovských dětí v době perzekuce Židů a stejně statečně hájil základní právo na život německých žen a dětí, které zápasily se smrtí hladem, nashromážděné na strahovském stadionu, v horkém létě 1945. Hrdinou v mých očích je otec bratří Mašínů a jeho druhové - ti věděli, kdy je československý důstojník povinen povstat. Ale stejně velkými hrdiny jsou pro mě ty stovky, ba tisíce těch, kteří za války poskytovali odbojářům po celých Čechách a Moravě dočasný úkryt a stravu, ačkoli nacisté za to hrozili postřílet celou rodinu.
Myslím, že hrdinou je ten, kdo dovede ve správnou chvíli plnit povinnost, kterou mu jeho svědomí ukládá - a nebojí se důsledků.
MUDr. Vojtěch Zikmund, Praha
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
