Ad LN 10. 5.: Co na to fotbal?
Ač nerad, musím se ozvat na nehorázné útoky redaktora Petra Koláře vůči mé osobě v jeho komentáři. Nebudu reagovat jeho tónem, pouze zaznamenám fakta.
1. Jeho odkaz na to, že „médii proběhla informace, že se Mladá Boleslav mohla se Slavií domluvit na vítězství Pražanů, kterým jde o titul...“, je přesně ta informace, která je pro ČT nepřijatelná. ČT na drby nemůže reagovat.
2. Na vysílacím programu předposledního kola se domluvily všechny tři subjekty, které o tom mají právo rozhodovat: ČMFS, STES, ČT. ČT vyšla fotbalu vstříc tím, že přesunula pevný, smluvně potvrzený pondělní vysílací čas na ČT 2 na sobotní odpoledne. Což nebylo její povinností.
3. K přesunu došlo v době, kdy ČT měla dávno nasmlouvaný seriál přímých přenosů ze Světové série beachvolejbalu na Štvanici. Kromě toho ČT chystala velmi náročný přímý přenos z Pražského maratonu a už neměla technické možnosti své live vysílání realizovat. Tady musím autora komentáře opravit -jeho zášť vůči mé osobě zplodila faktickou chybu. My jsme v době utkání MB-Slavia žádný přenos ze Štvanice nepřipravovali - my už jsme ze Štvanice třetí den vysílali.
Navíc nevím, jak autor přišel na to, že „... Černý odůvodňuje...“. Já jsem nikomu nic nezdůvodňoval!
4. Představitelé klubů veřejnoprávní televizi nežádali o vysílání tohoto přenosu. Pouze bývalý kolega ing. Petr Svěcený, nynější funkcionář FC Mladá Boleslav, mi telefonicky navrhl utkání vysílat. Po mém zdůvodnění, které je už napsáno, situaci pochopil. O tom, že by chtěl dokazovat v přímém přenosu, že MB nic neprodala, se nezmínil. Také proto, že ho to ani nenapadlo.
5. Černý neslibuje, že budeme z posledního kola vysílat „na přeskáčku“... Máme domluveno se svými partnery jiné vysílací schéma.
6. Co na to fotbal? Co se týče Gambrinus ligy, mám právo se domnívat, že je spokojený. Nejen s množstvím vysílaných utkání (kromě prvoligových, pohárových i druholigových), ale také s jejich kvalitou.
Otakar Černý, šéfredaktor RS ČT
Odpověď protřelé ženy
Ad LN 12. 5.: Kádrování paní Davouze; Snůška urážek a lží
Není pravda, že jsem se „navolila“ do jury mezinárodní literární Ceny Franze Kafky až při svém odchodu z funkce ředitelky Centra Franze Kafky. Byla jsem tam od počátku. Rovněž není pravda, že předsedou jury je prof. dr. Kurt Krolop, je jím prof. dr. Jiří Pelán. Zprvu Krolop předsedou byl, ale poté, co vážně onemocněl, požádal mě, abych ho v té roli vystřídala. A právě proto, že žiji půl napůl v Čechách a ve Francii a nemohu se každého zasedání jury osobně účastnit, odmítla jsem tu poctu a navrhla jsem za sebe pana Pelána, který to má z filozofické fakulty do Široké ulice o hodně blíž než já z Bretaně. (Možná chudák už zas předsedou není, ale ještě loni jím určitě byl, byla jsem u toho.) Kromě mne se jednání jury účastní občas osobně, občas korespondenčně několik dalších členů. Letos jsem navrhovala, aby cenu dostal Umberto Eco. Marta Davouze, t. č. Praha
Jsme stále línější
Ad LN 12. 5.: Dopady
Pan Neff má možná pravdu, že obchod s biopalivy zvyšuje cenu potravin, to je však tržní hospodářství, kdy se z přebytku stává nedostatek, ale v tom to není. Lidstvo je stále línější a kam se nedostane autem, tam nejde. Měla by se omezit spotřeba paliv a to jakýchkoliv. Státy by měly podporovat levnou veřejnou dopravu a to hlavně železniční, ve městech metro, tramvaje a trolejbusy. Budovat záchytná hlídaná parkoviště u stanic. Stavba nových dálnic naopak individuální a kamionovou dopravu zvýší. Za pár let pak nebudou stačit ani zatracovaná biopaliva. A to se ještě nerozjela masová autíčka v Číně! Martin Kubík, Praha
Radecký? Ano, chci
Ad LN 2. 5.: Pomník Radeckému? Děkuji, ne!
Příliš jsem nevěřil vlastním očím, když jsem četl dopis MUDr. Koška o Radeckém. Kromě toho, že míchá dohromady zcela odlišné věci, tak se svým postojem vrací někam, kde už dávno nemáme být.
Maršál Radecký byl a je hrdina této země. Narodil se v Čechách, byť ty už tenkrát dlouhou dobu patřily do monarchie. Spolu s předkem dnešního ministra zahraničí a oddanými vojáky porazili Napoleona v bitvě národů u Lipska a začali tak konec vlády francouzského císaře. Mnohojazyčnou a multikulturní rakouskou armádu dokázal sjednoceně vést a vojáci, ať byli odkudkoli, ho uctívali a milovali. A v neuvěřitelně vysokém věku v náročných letech 1848-1849 dokázal udusit italské pokusy o nezávislost. A to vše s jednolitou mnohonárodní armádou, nikoli v cizím žoldu!
A míchat do toho všeho 1. světovou válku a legie je nesmysl. Malý dovětek: všechna legionářská esa, o kterých autor píše (a já si jich také vážím!), začínala svou vojenskou kariéru v rakousko-uherské armádě... Lukáš Kopecký, Klatovy
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
