Ad LN 15. 5.: Další špatný vtip pražského radního Richtra
Děkuji moc za Úhel pohledu pana Okamury. Ráda cestuji a porovnávám, a trápí mě, že to, co my přidáváme k pražským krásám, zděděným po předcích - je tak řečeno čtvrtá cenová skupina. Opravdu líbezná tvář Miss World tu pražskou špínu, neochotu a podvádění nemá šanci zakrýt a přilákat solventní a solidní turisty...
Druhá byla zpráva ČTK o odkupu pozemků pro plánovanou druhou ranvej Letiště Ruzyně za čtyři miliardy korun. Výstavba další ranveje je údajně ve veřejném zájmu, hlavním argumentem (tedy tím veřejným) je zhruba zdvojnásobení počtu dopravovaných osob - potažmo většinou turistů. Ta druhá ranvej zdvojnásobený hluk a znečištění přiblíží o více než 1,5 km k centru Prahy - tak je to naplánované, tak jsou situované pozemky, které stát „výhodně“ odkoupí. A tak se ptám: 1. Přeje si Praha zdvojnásobení počtu turistů, cestujících do „matičky“ za pivem a ruskými papachami? 2. Přispěje „stát“ - tedy my všichni - čtyřmi miliardami na stavbu, která to umožní a současně zničí rekreační severozápad Prahy a umoří hlukem další její obyvatele? 3. Vystavíme si další „Severojižní magistrálu“, kterou ovšem ani za další miliardy nepůjde schovat do tunelu? 4. Nebylo by lepší ty peníze investovat do zlepšení kvality cestovního ruchu v Praze - stačil by zlomek a měli bychom z toho užitek všichni - Praha, turisti i Pražáci.
Jenže to je asi ten problém - ty peníze by pak nešly do určených kapes?
N. Mazáčová, mazacova@volny.cz
Arnoštu Lustigovi na cenách určitě nezáleží
Ad LN 9. 5.: „Podvůdek“ s Kafkovou cenou
Po návratu do Prahy mne překvapil příspěvek, kterým zaútočila paní Marta Davouze na Společnost Franze Kafky, potažmo na spisovatele Arnošta Lustiga. Obvinila porotu, že zmanipulovala proceduru pro udílení Ceny France Kafky ve prospěch spisovatele Arnošta Lustiga, kterého otřesně hanlivě nazvala živnostníkem par excellence, který si umí své věci náležitě obšlápnout. Nikdy jsem nebyla porotkyně, procedurální postup neznám; členkou Společnosti jsem se stala teprve nedávno. Nepatřím dokonce ani k nejbližším přátelům Arnošta Lustiga. Nejsem jeho advokát. V kavárně hotelu v Nuslích, kousek od jeho bydliště, s ním připravuji pravidelně rozhovory pro literární týdeník Tvar, někdy mne pozve na kávu, jindy já jeho, když jsem ve Francii, píšeme si dopisy, jejichž obsah si může přečíst každý čtenář Tvaru, uveřejnila jsem tři čtyři, možná pět recenzí na jeho knihy. Je to málo, je to dost, abych mohla říci, že ho dobře znám? Nevím, ale představa, jak Arnošt Lustig obchází členy poroty Ceny Franze Kafky a loudí, aby mu jednu dali, jak předpokládá paní Marta Davouze, patří dozajista mezi scénky pokročile podroušené silvestrovské noci.
Už dlouho se zabývám publicistikou a neznám jiného spisovatele, kterému by tak málo záleželo na pochvalách, cenách a poctách. Že by peníze, jak paní Marta Davouze Lustiga podezírá? K tomu si dovolím jen malou poznámku, s časopisem Tvar a nejen s ním spolupracuje Arnošt Lustig bez odměny a nečiní tak poprvé, udělat něco pro kulturu, humanitu a literaturu zadarmo mu nepřišlo nikdy na obtíž, což se ale o paní Martě Davouze, ať promine, netraduje.
Vím ale ještě něco, a nejsem sama, vědí to díky bohu i porotci: Arnošt Lustig mimo jiné napsal i Modlitbu pro Kateřinu Horovitzovou, a kdyby nenapsal už nikdy nic jiného, tak by mu stejně Cena Franze Kafky právem náležela.
A ještě na závěr bych tímto chtěla paní Martě Davouze prozradit, že v době, kdy mu vyčítá, že se dostatečně nezajímal o činnost Společnosti Franze Kafky, musel se Arnošt Lustig, smrtelně nemocen, zajímat především o své zdraví -naše literární rozhovory začínaly u jeho nemocničního lůžka...
Zdá se, že Madame Marta Davouze leckterou etickou stránku věci porušuje - možná nevědomky - sama, ale na to jsou čtenáři jejích příspěvků celkem zvyklí, svědčí o tom i její poslední kniha Vypadni z mého života.
Ladislava Chateau, publicistka
Bez plácnutí přes zadek to někdy prostě nejde
Ad LN 8. 4.: Češi pro tělesné tresty dětí
V poslední době se rozhořela ohnivá diskuse, jestli je správný absolutní zákaz fyzických trestů na dětech. Paní ministryně Stehlíková a další zastánci zpřísnění zákona tvrdí, že přece nemůžeme dopustit týrání dětí a že ve zdravé společnosti je ochrana dětí nade vše. Naprosto souhlasím, nicméně je třeba si uvědomit, že navrhovaný zákon zakazuje jakýkoliv fyzický trest. Tedy i takový obyčejný pohlavek či plácnutí přes zadek. A takový zákon je dle mého názoru špatný.
Nedokážu si totiž představit, jak můžou rodiče dítě v případě nějakého přestupku ukáznit vždy jen verbálně. Představme si například situaci, kdy si dítě hraje s ohněm a my mu máme slovně a logicky vysvětlovat, že zrovna to není to pravé ořechové. Nehledě na to, že právě použití mírného fyzického trestu dítě ochrání. Ochrana dětí netkví v tom, že rodičům zakážeme trestání, ale v tom, že zajistíme postihování tyranů. Jistě odsuzuji jakékoliv týrání dětí, ale na to už dnes zákony máme. Důležitá je kvalitní výchova našich dětí, a tu dnes dle mého názoru zajistíme lépe než po připravované změně zákona.
Vladimír Chlouba, Louny
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
