Ad LN 30. 5.: Vesecká a „její“ právníci
S názory Jaroslava Spurného v článku o stavu práva v České republice v souvislosti se zbabělým přístupem právníků vůči Renatě Vesecké a jejím přešlapům plně souhlasím a oceňuji je.
Vzpomínám na diskuse se svým otcem v průběhu 70. a 80. let o stavu totalitní společnosti. Můj otec byl také právník, a dokonce prokurátor, tedy státní žalobce podle dnešního názvosloví. Já byl tehdy nežádoucí osobou, zatímco otec nomenklaturní kádr režimu. Vždy však říkal: „Synu, ty máš možná pravdu, ale tak, jak bys chtěl konat ty, se věci neprosazují. Proti hrubé síle musíš nastavit rozum, chytrost a lest!“ Asi měl tehdy pravdu. Měl se dobře, zatímco já trávil život v kotrmelcích.
Ale už tehdy jsem si říkal, že takto opatrně dovedou uvažovat jen právníci. Změnil se režim, ale nezměnili se lidé. Právníci zůstali u nás stejní. Snad jen o trochu zbabělejší a lstivější než ti z dřívějška. Pochopitelně. Dříve byla cena za odvahu mnohem krutější než dnes. Proto si tím víc vážím právníků, kteří si dnes i přesto uchovali čest a čistý štít. Spočítáme je stěží na prstech jedné ruky a známe je.
Karel Holomek, Společenství Romů
Bez výjimek!
Ad LN 27. 5.: Černý týden na silnicích
Obávám se, že odhalování a důsledné postihování riskantního způsobu jízdy nebude možné, dokud každé auto nebude mít povinně na střeše zřetelně napsané své číslo, policisté možnost monitorovat provoz z vrtulníku, a pokud získané záznamy budou moci sloužit jako důkazní materiál. A samozřejmě, pokud se nebudou připouštět výjimky, ani za peníze, ani za „zásluhy“.
Ondřej Fischer, Praha
Hájkovo vítězství nad zdravým rozumem
Ad LN 29. 5.: Pyrrhovo vítězství nad Klausem
Mluvčí prezidenta Petr Hájek ve čtvrtečních Lidových novinách obhajoval rozhodnutí Václava Klause nejmenovat soudního čekatele Langra, přičemž napadl také rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Bohužel, opět se trefil mimo.
Takže znovu. Prezident nejmenoval skupinu čekatelů s tím, že jsou příliš mladí. Když byl upozorněn, že nový zákon požadující minimální věk 30 let obsahuje výjimku pro stávající čekatele, většinu zmíněných adeptů jmenoval. Někteří se však mezitím obrátili na soud a měli smůlu. Poté ale všichni až na Petra Langra nazřeli svůj omyl - a dostali talár. Jen Petr Langer trvá na svém, v čemž mu daly za pravdu i soudy.
Podle pana prezidenta a jeho mluvčího obchází Českou republikou strašidlo „soudcokracie“. Oba pánové se tak zajímavě přiblížili argumentaci autora Kapitálu.
Pan prezident porušil zákon, neboť primárně čekatele nejmenoval s poukazem na neexistující překážku. Kdyby to neudělal a prostě je odmítl jmenovat, asi bychom nad takovým porušením zvyklostí jen pozdvihli obočí. Ministr spravedlnosti podle nějakých kritérií navrhuje, prezident jmenuje. Jenže Václav Klaus důvod uvedl. Chybný.
Jak máme rozumět tomu, že všichni ostatní čekatelé již soudí, ačkoli původně nebyli jmenováni ze stejného (mylného) důvodu jako Petr Langer?
Robert Müller, Praha
Ta daň je výjimečná
Ad LN 27. 5.: Zlevňujeme s Urbanem
Ceny jsou koncentrované informace, píše ve svém komentáři Martin Weiss. Ano, souhlasím. Proto by neměly být zkreslovány výjimečnými daněmi, jak tomu u pohonných hmot je mohutnou spotřební daní, která se jiných výrobků (vyjma alkoholu a cigaret) netýká. Čímž netvrdím, že návrh „přítele“ Urbana není populismus. Jen, že v tomto případě by zkreslení spíše odstraňoval.
Karel Šebesta, aerokarel@centrum.cz
Ale jděte, pane Krejčí
Ad LN 29. 5.: Dobrá zpráva od Ústavního soudu
Se zájmem jsem si přečetl úryvek z blogu pana Jiřího Krejčího,ve kterém jásá nad zachováním poplatků u lékaře. Respektuji samozřejmě jeho plné právo na názor, ovšem nesouhlasím s tím, že pokud je někdo ochoten dát 35 korun za pivo, může dát 30 korun za poplatek lékaři, 60 korun za pobyt v nemocnici, 90 korun za pohotovost.
Na pouť nebo do hospody určitě nepůjdu, pokud na to nebudu mít. Pokud budu trpět hroznými bolestmi nebo se mi přihodí nějaký úraz, k lékaři musím. To za prvé. Dále - jsem ochoten akceptovat, že by se platilo za nějaké (přesně specifikované) nadstandardy. Ovšem nikoli, abych platil „vstupné“ jen za to, že pan doktor bude tak laskav, že mě vůbec přijme. V hospodě nebo samoobsluze také neplatím za to, že tam vejdu, ale platím za poskytované služby. To je stránka řekněme ekonomická.
A morální? Myslím, že tím, že poplatek zaplatím, dávám najevo souhlas s vládní reformou a s politikou současné vládní garnitury. Pro mě je to tedy takové osobní referendum - nechozením k lékaři dám jasně najevo, co si o celé věci myslím.
Takže shrnuto - je mi nyní 43 a zodpovědně prohlašuji, že raději zemřu třeba ve 45 nebo 50 letech třeba v hrozných bolestech, ale duševně nezlomený, než abych tu byl třeba do osmdesáti za cenu „kolaborace“ s panem Julínkem a Topolánkem. Moje hrdost a čest je pro mě mnohem víc. Aby mě pan Krejčí nepodezíral z toho, že třeba na cigarety a alkohol mám, a na doktora ne: jsem nekuřák a alkohol piju jen minimálně. Petr Roneš, Česká Lípa
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
