Ad LN 16. 6.: „Evropanství“ je esperanto
Reaguji na rozhovor s panem prezidentem Václavem Klausem, ve kterém použil příměru, že Lisabonská smlouva je stejně mrtvá jako esperanto. Pracuji jako tajemník v jedné celostátní a v jedné celosvětové organizaci a esperantem komunikuji denně s celým světem. Právě nyní mi vrcholí přípravy kongresu křesťanských esperantistů, jenž se koná ve dnech 18. července až 4. srpna ve slovenské Pribylině. Přihlášeno je více než 50 esperantistů z 12 zemí a jediným dorozumívacím prostředkem veškerých týdenních jednání bude právě esperanto. A tak přeji panu prezidentovi, aby byl ještě hodně dlouho alespoň tak „mrtvý“ jako mezinárodní jazyk esperanto.
Pavel Polnický, cea.polnicky@quick.cz
Kontinuita vlády
Ad LN 16. 6.: Česko je standardní zemí. I proto ten odpor k radaru
Poradce předsedy ČSSD Jiří Vyvadil velmi zajímavě vysvětlil sympatie k akci hnutí Greenpeace v Brdech. Chápu to tak, že základním kamenem odporu vůči radaru je prezident George W. Bush. Kdyby třeba za rok přijel Barrack Obama a požádal nás o postavení radaru, tak najednou budou všichni souhlasit jen proto, že to už není „Bush“.
Problém je ale v tom, že americká politika nezná pojem diskontinuita alespoň co se otázek národní a světové bezpečnosti týče. Ať republikáni, či demokraté, ani jedna strana nikdy nečiní v této problematice nějaké obrovské názorové veletoče. Kontinuitu ctila i Topolánkova vláda, když pokračovala v jednáních o radaru, která (tajně!) započal kabinet Jiřího Paroubka. Jen ten posléze zjistil, že se mu radar nějak nehodí do krámu.
Lukáš Kopecký, Klatovy, luky.keram@seznam.cz
Co s tím?
Ad LN 13. 6.: Jsem hrdý Evropan, říká „pan Ne“
„Pan Ne“, jak Irové přezdívají multimilionáři Declanovi Ganleyemu, úspěšnému devětatřicetiletému podnikateli, se prý stal sjednotitelem „do té doby marginálních a roztříštěných skupin irských odpůrců Lisabonské smlouvy“. Vyložil svůj přístup k této dnešní světové situaci: „Začal jsem číst evropskou ústavu jako byznysmen, abych zjistil, jestli mi dává nějaké nové možnosti v evropském prostoru… Místo naděje na nový byznys se dostavil úplně jiný pocit… Je to hluboce protidemokratický dokument.“ „Pan Ne“ má velice egocentrické východisko: zkoumá, zda jemu evropská smlouva dává nové možnosti jakožto byznysmenu!
Jak tento přístup posoudit v dnešním měnícím se světě se všemi zažitými zkušenostmi minulého století? Že jedinec, jenž obalamutil spoustu lidí svého národa, opět rozhodne trend budoucího vývoje? Co s tím? Anna Paloušová, Praha
Ta česká trucovitost
Ad LN 16. 6.: „Evropanství“ je esperanto
Radost českého prezidenta Klause a ODS z irského ne Lisabonské smlouvě vyvolává pocit deprese v každém občanu, jenž vidí trochu dál než na konec své zaplivané české ulice, která se stále více podobá české tragické politické reprezentaci z druhé poloviny 19. století, jež z trucu nechodila na zasedání vídeňského parlamentu. Pan prezident by si měl uvědomit, že svět se změnil, a když Evropa nebude táhnout skutečně za jeden provaz, prostě skončí. Evropa je něco víc než zákaz kouření v putykách. Radost české „národní“ ODS je podobná radosti českých fotbalistů, kteří také vedli 2:0 – a jak to dopadlo, víme všichni, jako hezký český sen. A Irové by si měli uvědomit, že Evropa není jen braní dotací, ale také dávání, a kdo to nepochopil, nemá v EU co dělat.
Martin Kubík, Praha
Nechci platit za zboží, které mi bylo vnuceno
Ad LN 18. 6.: Platit za příchozí hovory? Proč ne, navrhuje komise
Takový je prý „revoluční“ návrh Evropské komise. Spíše je to jeden z výmyslů, jenž zavinil, že je pověst této instituce taková, jaká je. Návrh je to na úrovni příslovečného úhlu zakřivení banánů. Co platím za hovor, platím za zboží, jež jsem si vybral a odebral. Měl-li bych platit za hovor příchozí, platil bych za zboží, jež mi někdo vnutil, aniž bych si je přál. Byl by to institut snadno zneužitelný třeba někým, kdo bymě chtěl poškodit. Stačilo by, aby měl dost prostředků, a mohl by mi volat třeba stokrát za den a finančně mě zruinovat. Jsem pro evropskou integraci všemi deseti, pokud mě nebude někdo odněkud obtěžovat nesmysly.
Milan Jíra, Praha
...ani ústa neotevřeli
Ad LN 17. 6.: Proč jsme nepřežili Euro 2008
Pan Rejžek to zdůvodnil bezpochyby kompetentně. Líbí se mi taky, že se nevychloubá žádným „vždyť jsem to říkal“, i když jistě ledacos tušil už dávno. Já fotbalu tolik nerozumím; ale když jsem sledoval předzápasové mediální přestřelky, došel jsem k málo povzbudivému závěru: jsme možná silnější, ale „oni“ víc chtějí. Těsně před utkáním jsem si pak vzpomněl na nedávnou aféru s hymnami před přátelskými zápasy našeho mužstva – čeští pořadatelé projevili pramálo úcty k hymnám soupeřů. Před utkáním s Tureckem jsem si tedy všímal, kolik úcty projevují k vlastním hymnám sami hráči. Z našich na trávníku nezpívala ani půlka; ani ústa neotevřeli.
A Turci? Zpívali všichni!
Jan Horálek, Praha
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
