Ad LN 5. 8.: Silná koruna, špatné služby. Praha už turisty nezajímá
Úbytek „masenturistů“ v Praze se dal předvídat. Praha coby přirozený střed Evropy se po roce 1989 otevřela konečně světu, přičemž velký podíl na atraktivitě Prahy měl i bývalý prezident ČSFR, potažmo České republiky, všemi uznávaný a skutečně kosmopolitní Václav Havel. Jedinou pozitivní věcí na odlivu turistů snad bude konec přeměny obytných domů v centru Prahy na drahé hotely a možná se sníží i tržní nájemné, které je nadsazené a vyhání z města starousedlíky, také by měla skončit přeměna bytů na kanceláře a změna nesmyslných hygienických předpisů, které znemožňují rekolaudace na byty. Například v bývalém hotelu Royal u Masarykova nádraží, kde zemřel v roce 1856 K. Havlíček Borovský, prý nesmějí být byty z hygienických důvodů. Stačí se jen podívat do špinavých oken nájemních domů, aby běžný pozorovatel zjistil, že plno bytů není obsazeno. Střed města zvláště v noci se změnil na odpudivou nebezpečnou zónu, připomínající spíše než střed Evropy, tak její vzdálený východ.
Martin Kubík, Praha
Uvěřili komunistům
Ad LN 31. 7.: Čínský cenzor porazil olympiádu
K nářkům činovníků MOV nad tím, že úřady kontinentální Číny neplní, co slíbily, se chce říci: Dobře vám tak! Vy jste přece rozhodli o tom, že hostitelem her bude totalitní režim. Vy jste naivně uvěřili komunistům, o kterých je přinejmenším od bolševické revoluce v Rusku 1917 známo, že lžou, vždycky lhali a lhát budou. To na vás platí pořekadlo - komunisté slibují, blázni se radují.
Vden, kdyMOVhlasováním přidělil hry komunistické Číně, bylo zaděláno na budoucí, z hlediska normálního fungování svobodného světa vesměs iracionální problémy, jejichž obludnost vrcholí v těchto dnech. Teď mohou celebrity z MOV, které tehdy při hlasování upřednostnily Peking, pouze zpytovat svědomí. To jim nemůže nepřipomenout: kdyby v roce 2001 zvítězilo Toronto (skočilo druhé), nebyly by problémy ani se smogem, ani s cenzurou internetu, ani se svobodou pohybu po Kanadě.
Diktatury netouží po olympiádě proto, aby se více otevřely svobodnému světu. Jejich motivace je docela jiná. Hry propagandistickým způsobem zneužít k podpoře vlastní zvrácené ideologie.
Lubomír Stejskal, mrstejskal@gmail.com
Když už zakazovat, tak soudní cestou
Ad LN 4. 8.: Není na co čekat
Nemohu souhlasit se závěrem Jana Urbana v otázce zákazu Národní strany. Pan Urban má sice pravdu, že cíle a ideologie Národní strany jsou nedemokratické a nelidské, ale jeho závěr, že stát by měl tuto stranu automaticky zakázat, je stejně nedemokratický jako cíle Národní strany.
O tom, jestli je něco legální, nebo ne, má rozhodovat soud, který má jednat nestranně a objektivně. Bohužel v demokracii je běžné, že legálně působí i síly a skupiny nedemokratické a pouze ty nejextremnější z nich se mohou soudní cestou zakázat. Vždy se ale musí jednat o soudní proces, ne o rozhodnuti vládnoucích politiků o tom, kdo je legální, kdo ne. Neboť pak je jen krůček k totalitě. Koho politici zakážou, pokud jim tuto neomezenou moc dáme? Pravice levici? KDU-ČSL sekularisty a nekřesťanská náboženství?
A buďme upřímní, problém je nejen na straně Národní strany, ale také na straně Romů. Pokud by nebyly problémy v jejich vztahu k neromskému obyvatelstvu, těžko by skupinky fašistů, jako je Národní strana, měly šanci na úspěch. V případě Romů to je stejné jako v případě muslimů. Je jen na nich, aby ukázali, že jsou přínosem pro českou společnost a že jsou její součástí. Jen svým vlastním chováním mohou změnit svůj obraz nepracujících a preferujících zločinnost a tím, že změní tento svůj obraz, znemožní uspět skupinám, jako je Národní strana, a to bude skutečné vítězství nad nenávistí a fašismem. Lukáš Lhoťan, publicista, lukaslhotan@seznam.cz
Jak český parlament vyčistit od plev
Ad LN 14. 7.: Pospíšil nenavrhne změny pravomocí
V současné době se projednávají v parlamentu změny volebního zákona. Strany se hamižně přou o takové, které by jim přinesly co nejvíce mandátů bez ohledu na skutečný počet voličských hlasů. Na to, jak může volič se svým hlasem nakládat, se ale nehledí. Ten v podstatě volí stranu, tím ty kandidáty, které mu strana podstrčí v daném pořadí na hlasovacím lístku.
Existují poslanci, kteří nepracují, nechodí na schůze, mají za sebou různé aféry, cestují od strany k jiné straně, svému úkolu, který mají plnit, se zpronevěřili a ještě za to berou vysoké platy. Pokud si politická strana takového kandidáta opět zařadí na svou kandidátku, nemá volič žádnou možnost, jak se proti němu postavit. Nanejvýš může někoho preferenčním hlasem postrčit dopředu a marně doufat, že se tím nevhodný kandidát posune trochu dozadu.
Domnívám se, že k možnosti preference by také měla existovat možnost daného kandidáta škrtnout. Tedy vyjádřit s jeho volbou svou nespokojenost. Byla by to jediná možnost, jak se takových trapných poslanců zbavit a parlament tak od plev trochu vyčistit.
Vím, že ten návrh nemá žádnou naději. Poslanci nebudou měnit to, co jim vyhovuje. Jako si dosud nedokázali zastavit enormní růst platů. Byl bych rád, i když tomu moc nevěřím, kdyby se mi k tomu někdo ze zákonodárců vyjádřil a zdůvodnil, proč to nejde. Zajímaly by mne i názory čtenářů.
Ing. Lubomír Sedláček, CSc., lubomirsedlacek@upcmail.cz
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
