Ad LN 14. 8.: Gruzie je už teď náš spojenec
Pan Palata má naprostou pravdu. Agrese v Gruzii ukazuje, že podobně se může zachovat Rusko vůči každému nyní samostatnému státu bývalého SSSR, poněvadž díky silné rusifikaci z období Sovětského svazu žijí na celém jeho bývalém území občané ruské národnosti a kdykoliv může nějakého ruského potentáta napadnout, že je jim ubližováno a je třeba jim jít v tom kterém státu na pomoc. Podobně se choval Hitler před druhou světovou válkou a doufám, že už se konečně lidstvo poučí, že je nutno včas takovému konání učinit přítrž. Chápu, že je to velmi těžké, když Rusko může vydírat celou Evropu díky svému energetickému bohatství a je na politicích či diplomatech, aby něco vymyslili. Ostatně se domnívám, že pobaltské republiky se zachránily jen díky svému členství v NATO. Milan Bednář, Plzeň
Olympijský smog jako symbol blahobytu
Ad LN 8. 8.: Smog. A protesty. Hry startují
Mnoho lidí, kteří zamířili na olympiádu si prakticky ihned po svém příjezdu do asijské velmoci začalo stěžovat na všudypřítomný smog. Především sportovci pak poznali, jak se v takových podmínkách špatně nejen trénuje, ale především závodí. Mnozí z nich používají od začátku svého pobytu ochrannou obličejovou roušku.
Je všeobecně známo, že v Číně je poměrně špatná situace v oblasti ochrany životního prostředí. Desítky uhelných elektráren, stovky závodů těžkého průmyslu a rostoucí počet aut pak činí hlavně ve velkých městech situaci přímo kritickou. Ve velkoměstech bývá často nedýchatelno. Čína ve své honbě za rostoucí životní úrovní obyvatelstva příliš nedbá na ochranu životního prostředí obecně. Nyní se o tom na vlastní kůži přesvědčují výpravy sportovců ze všech koutů naší planety.
Často míváme ve zvyku kritizovat Čínu za to či ono, jednou za porušování lidských práv, jindy za pomalé ekonomické reformy nebo autoritativní politický režim. Samozřejmě v neposlední řadě za stav životního prostředí. Za realizaci obřích projektů, při kterých se na ochranu přírody příliš nedbá. Na takovou kritiku má jistě každý právo. Není však naše kritika dosti pokrytecká? Máme vůbec právo kritizovat Čínu za její honbu za ekonomickým růstem? Vždyť právě on je dnes alfou a omegou politiky všech západních vyspělých zemí. Těm se zdatně snaží v tomto úsilí sekundovat i země, kde životní úroveň je dosud ve srovnání s tou naší nízká. Čína je dnes z ekonomického hlediska tzv. dílnou či montovnou světa. Především z této země se na západ doslova valí obrovské množství zboží (různé kvality) od textilu a hraček až po elektroniku. Díky (stále ještě) levné pracovní síle je toto zboží zákonitě levnější, než jej umíme vyrobit my v Evropě. Ano, lidé v Číně, Indii a dalších zemích Asie jsou stále ochotni pracovat za zlomek naší mzdy. Kdo ví, jak dlouho ještě. Zároveň však žádají logicky i oni růst své životní úrovně. Například v podobě dostupnosti automobilu či elektroniky nebo lepšího bydlení. Divíme se množství smogu v dějišti olympijských her? Náš údiv nad ním a kritika v této věci skutečně není na místě. Je to jen jeden z dalších negativních důsledků naší honby za stále vyšším blahobytem.
I množství levného zboží, které k nám třeba právě z Číny proudí velmi úzce souvisí s devastací tamního životního prostředí. O tomto problému však raději nikdo příliš hlasitě nehovoří. Ostatně není divu. Museli bychom totiž přiznat nemalý díl vlastní odpovědnosti za tento nedobrý stav.
Miroslav Pořízek, Tovačov
Sýrová hlava 22
Ad LN 8. 8.: Češi bojují o eidam
V době rozkvětu vlastenectví si evropské národy na sebe navzájem vymýšlely všelijaké posměšky. Holanďanům se dostalo přezdívky sýrové hlavy. Nikdo tehdy netušil, že národní sýrové zájmy se někdy stanou celoevropským zjevem. Ačkoliv sýr se nazývá v různých řečích různě, evropští poslanci jistě dokáží tyto sýrové zájmy sladit. Evropskými směrnicemi ve smyslu sýrové hlavy inspirované Hellerovým románem Catch 22. Jiří Hora, Praha
Nepříjemná otázka
Ad LN 14. 8.: Gruzie je už teď náš spojenec
Pánové Luboš Palata a senátor Jaromír Štětina volají po zaujetí tvrdého postoje vůči ruské agresi v Gruzii a vyslovují přesvědčení, že se Gruzie stane v blízké době členem NATO. Já však sleduji politiku předního člena NATO v oblasti a vidím následující:
Turecký premiér Erdogan navštívil ruské představitele a navrhl jim vytvoření tzv. kavkazské unie za účasti Ruska, Turecka a zbývajících kavkazských států. Úkolem unie by bylo stabilizovat situaci a vytvořit rámec pro řešení všech lokálních problémů. Rusko se na tuto iniciativu tváří vlídně, protože se podobně jako Turecko chápe jako euroasijská velmoc a vzájemná dohoda o rozdělení sféry vlivu a vyloučení všech vnějších prostředníků z oblasti je i v jeho zájmu. O svůj podíl vlivu na Kavkaze si bezpochyby řekne i prezident Ahmadínežád, který si v Istanbulu svou historicky první návštěvu na půdě NATO opravdu užívá.
Turecko ve všech těchto záležitostech vystupuje jako členský stát NATO, jako kandidátská země EU a opírá se až dosud o bezvýhradnou podporu administrativy prezidenta Bushe. Chtěl bych se proto zeptat, na základě jaké architektury mezinárodních vztahů prosazujeme členství Gruzie v NATO, když tou praktickou podobou politiky NATO je pro kavkazské státy zcela samostatná a mocensky velmi ambiciózní politika Turecka?
Miloš Hübner, Trnávka
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
