Ad LN 20. 8.: Cizince čekají „zelené karty“
Něco mi tady nehraje. Jak je možné, že v zemi chybí 750 000 pracovníků, které je teď třeba dovézt? Nejspíš nám „soudruzi někde udělali chybu“. Podbízeli se, jak mohli, budovali montovny, i když věděli, že lidi nejsou. Nabídne se, že si to ti investoři přece také mohli ověřit a do toho rizika nejít. Nejspíš jim však někdo slíbil, že to zařídí, a tak zařizuje. Skvěle! (Pro investory.)
Proč by se se svými závody stěhovali do Asie, když tu budou mít ty samé levné síly a přitom slušné právní prostředí, dobrou infrastrukturu a dostupnost. A tak, až boom opadne, montovny se odstěhují na přece jen levnější Východ, zůstane nám tu těch 750 000 „svalů“. To už je slušná porce pro sociálku a také následné sociální prostředí.
Kdo v této věci získá, pane ministře Nečasi? My občané? Vy (už nebudete ministrem)? Nenechte se vysmát! Být Vámi, velmi bych se zamyslel nad obavami pana Zaorálka i Ratha. Pamatuji si velmi dobře, jak byly stejně bagatelizovány obavy z přílivu Vietnamců do našeho pohraničí. To když je Němci, pane ministře považte, vypláceli 50 000 markami, jen aby Německo opustili.
Josef Kašpárek, Chlumec
Paroubkův tobogan
Ad LN 19. 8.: Jak (nejít) na věc
Komentář Martina Weisse je vcelku výstižný. Jen bych doplnil: Pokud pan Paroubek mlčí a nikde nevystupuje, rostou ČSSD preference. Jak ale začne, tak to s preferencemi ČSSD jde jak po toboganu. Ivan Seiboth, Seiboth@tuev-nord.cz
Rok 1968 v Plzni
Ad LN 20. 8.: Rok 1968 aneb chceme o tom mluvit?
Pan prezident Václav Klaus v novinách napsal, že „okupaci jsme nečekali, to ať dneska nikdo netvrdí“. Tak to považuji docela za nepravdivé tvrzení.
Rok 1968 jsem prožíval v Plzni, kde lidé, jako jediní v tehdejším Československu, bez bázně v roce 1953, po peněžní reformě, dali komunistům na vědomí, že lžou a okradli svůj „pracující lid“. Dobře si pamatuji, jak Plzeňané již na začátku června roku 1968 nevěřili, že by Kreml pouze z dálky nechal rozkližovat svůj satelit pod vedením Alexandra Dubčeka a jeho opěvovatelů... Nejen u piva se v Plzni předpovídalo, že „Rusáci vtrhnou na území Československa do září ’68“. I slovo „okupace“ bylo tehdy slyšet v Plzni!
Nikdy nezapomenu, jak mi opilý ruský vojáček v blízkosti plzeňského rozhlasu samopalem rozmlátil Flexaret IV - a film s nepříčetností zapálil na korbě auta. Tolik snímků jsem pořídil v plzeňských ulicích, a jeden „osvoboditel od kontrarevoluce“ má na svědomí, že si ve fotoalbu nebudu připomínat nejsmutnější časy, kdy naivní iluze - komunistů - o lidštějším socialismu byly na dvacet jedna roků pohřbeny...
V hospodě v Praze 5 jsem poslouchal neoholeného a mírně opilého Antonína Novotného (roku 1970?) a dodnes mi znějí v uších jeho slova o tom, že on by nedopustil, aby došlo k invazi. Jak by to dopadlo, kdyby se zbabělí „mužové pražského jara“ nikdy nevynořili? O prezidentovi Novotném bylo známo, že nečetl, měl rád film a bezmezně dal na svého „přítele“ spisovatele Jana Procházku. O čem tito dva diskutovali, to se asi nedozvíme.
Když 23. srpna 1968 z helikoptér „osvoboditelů“ padaly letáky Zpráv, musel i ten největší prosťáček pochopit, jací lháři, neinteligentní ubožáci nám budou nařizovat, okrádat nás, ničit životy a charaktery lidí. Kolik vychytralých „komoušů“ patolízalsky, kvůli penězům a kariéře „naoko“ věřilo Husákovým soudruhům! Dnes si „za vodou lebedí...“.
Jaká by byla životní úroveň Čechů, kdyby k nám nevtrhli uzurpátoři z Varšavské smlouvy - toť otázka! Antonín Kankrlík, Praha
Trochu zpozdilé volání
Ad LN 20. 8.: Náhradní rodina zaujatým pohledem...
Nadpis příspěvku Terezy Boučkové sice připouští, že její pohled je zaujatý, avšak v textu už vydává svoji vlastní zkušenost za všeobecnou pravdu. Píše: „Vím z vlastní zkušenosti, jak je těžké, ba skoro nemožné ustát tlak jinakosti svěřeného dítěte, když vyroste do puberty.“
Obávám se, že paní Boučková zdůvodňuje svoji neúspěšnou adopci dětí (nejde-li přímo o selhání) obecnou nemožností adopce. To je velmi nebezpečné a pokrytecké tvrzení. Volá, poněkud zpozdile, po „otevření celospolečenské i odborné diskuse“, jenomže odborníci jsou s adopcemi už mnohem dál, nehledě na tisíce úspěšných adopcí v praxi. Lubomír Ptáček, lptacek@gmail.com
Ach, ten Ludvík!
Ad LN 19. 8.: Dnes má svátek
Nesmysl zůstane nesmyslem, i když je citován z celkem oceňované publikace. Jenže ani citace by neměly být přebírány bez aktivního přemýšlení. Jméno Ludvík, původně Chlodvik nebo podobně (pravopis se liší), je velmi staré, doložené např. už v 5. století. Je samozřejmě germánského původu (nositel pocházel z kmene sálských Franků), ale v žádném případě nelze ahistoricky prohlásit, že jde o jméno staroněmecké. Němci v té době prostě ještě neexistovali a trvalo jim ještě hezkých pár staletí, než se historicky etablovali jako národ. Ještě za Karla Velikého (8. století) znamenalo slovo „teodiscus“ (> Deutsch) pouze „obecný“, nikoli „německý“.
Ač si Václava Rameše vážím, mělo by se nad citáty z jeho knížky občas poněkud myslet. Mozkem. Lubor Mojdl, Frýdek-Místek
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
