Ad LN 21. 8.: Srpen 1968 - Oběti okupace
Chtěla bych se podělit o svou osobní vzpomínku, týkající se obětí okupace. Maminka Maria Musicha, který zahynul v Praze u rozhlasu, byla mojí učitelkou ve druhé třídě základní devítileté školy na Smíchově, ve Vltavské ulici. Měli jsme ji rádi. Jmenovala se Marie, syn měl křestní jméno po ní. Pamatuji se, jak jsme ve škole různě mezi sebou mluvili o tom, že jí syna zabili Rusové. Ona sama posléze ze školy odešla. Po nějakých letech jsem se s ní - už ve svém dospělém věku - začala ale u nás na Smíchově opět potkávat při procházkách s pejsky a znovu jsme navázaly kontakt.
Nikdy bych se jí samozřejmě neodvážila ptát, ona mi však sama jednou svůj tragický příběh stručně vyprávěla: jak v onen den postupně zjistili, že syn zahynul, jak potom, když nastal začátek školního roku, předstoupila před rodiče třídy, kterou měla učit, a řekla jim, že určitě chápou, že odmítá vyučovat ruštinu. U nás ve škole působil jako učitel jeden opravdu fanatický bolševik - naše třída ho později též zažila na vlastní kůži - a ten se začal všemožně snažit o to, aby paní učitelka Musichová musela odejít. Ředitel ji podržel, nicméně v postupné „normalizaci“ jí po různých peripetiích bylo nabídnuto místo ředitelky školy v přírodě v Jetřichovicích u Děčína a ona přijala. Měla tam - pokud to bylo vůbec možné - klid; v důchodu se pak vrátila domů do Prahy.
Jiřina Jelenová, Praha
Rusové do mě najeli nákladním autem
Ad LN 21. 8.: Srpen 1968 - Oběti...
Vaše noviny si kupuji rád na nádraží ve Stuttgartu. Ve čtvrtek 21. srpna mě velmi zaujala vaše příloha k okupaci z roku 1968. Sám jsem byl tento den v Liberci a slyšel první výstřely u radnice. O pár dní později v Praze na bývalé Leninově tř. do mě najelo nákladní auto Rusů jedoucí na červenou a zázrakem jsem přežil (Škoda Felicie AE 92-92). Jeden odvážlivec otevřel dveře náklaďáku a Rusáka vytáhl ven, ale to již z korby seskočilo pár vojáků a natahovali samopaly jako hrozbu!
Nyní žiji řadu let v BRD a vaše noviny s obrázky ukazuji dětem a vnoučatům, aby poznaly, co se tenkráte v srpnu 1968 vlastně stalo a kdo to udělal.
Eugen Lonsky, Kernen
Ty sliby existují
Ad LN 4. 9.: Kamionová kamufláž
Můj jinak velmi oblíbený komentátor pan Zvěřina nekoná dobře, když ve svém sloupku zpochybňuje oznámení Martina Bursíka o vládní dohodě o omezení jízd kamionů a zcela zlomyslně píše: „delegáti zeleného sjezdu by si měli vzpomenout na to, co se stalo KDU před prezidentskou volbou“ a vzpomíná, jak ODS dala slib KDU, že za zvolení Václava Klause prezidentem konečně dojde k církevním restitucím - a nedošlo. Zvěřina z toho vyvozuje, že i k zeleným se ODS postaví stejně a k omezení kamionové dopravy nakonec nedojde. To ale přece neznamená, že ty sliby neexistují. To svědčí jen o tom, že když se ODS nehodí dodržovat dohody s malými stranami, tak je nedodržuje. Neuskutečnit restituce církevního majetku, když se restituovalo a privatizovalo kdeco, je po téměř devatenácti letech od změny režimu nemravné. Pouštět kamiony na naše špatné dálnice ve chvílích, kdy cestují rodiny se školními dětmi, je naprosto neomluvitelné.
Martin Bursík poctivě po celou dobu svého pobytu ve vládě usiluje o omezení kamionové dopravy o víkendech a tím přesně dodržuje jeden z bodů usilování zelených. Vím, že povinností novináře je pochybovat o prohlášeních politiků, zvláště ve chvílích, kdy jim jde o mnoho, ale podsouvat primitivní lež člověku, který vybudoval ve straně naivních zelených záchranářů Jakuba Patočky křídlo kultivovaně myslících politiků, je na uváženou. Ljuba Václavová, filmová dokumentaristka
Humpolácké hry špatných ochotníků
Ad LN 8. 9.: Morava naznačil, že odstoupí
Z této nechutné „aféry“ pro mne plynou dva závěry:
1. Pánové, soudruzi, přátelé, bratři, za to vás neplatíme. Vy máte pracovat na zákonech, které nevyžadují novelizaci, ještě než vyjdou z vaší přičmoudlé kuchyně, a ne šaškovat a hrát si na umravňovatele nemravností, kterých jste se sami zúčastnili. Vaše averze vůči komukoli nás nezajímají - račte si léčit své bolístky jinak. Například fackou - i to je sympatičtější než hra na soukromá očka.
2. To přetrvávající „zbožštění“ partají jako jediného zdroje moci ve státě je pochybené. I ve stranách jsou pouze lidé a to, že je někdo zvolil, neznamená, že jsou neomylní. Naopak, tu tolik potřebnou zpětnou vazbu dělají právě ony prokleté „nevládní organizace“, tak protivné třeba panu prezidentovi. I jejich členové jsou zpravidla voleni, a hlavně -jsou, na rozdíl od poslanců a senátorů, odvolatelní. Naše demokracie je, jak již bylo mnohokrát řečeno, křehká a nesnáší humpolácké hry špatných ochotníků. Takové hrátky prospívají pouze jejím nepřátelům. Milan Jíra, Praha
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
