Ad LN 19. 9.: Jak mi „roste“ důchod
Příspěvek pana Lukeše o růstu důchodů je nutné uvést na pravou míru, jelikož používá zavádějící informace. Skutečnost, že mezi lednem 2008 a lednem 2009, tedy po trojí valorizaci, stoupne průměrný důchod celkem o 1150 korun, nelze zpochybnit. Nic jiného nebylo nikde řečeno ani napsáno. Nelze zpochybnit ani to, že reálná hodnota průměrného důchodu bude v roce 2009 nejvyšší v porovnání s rokem 1989. Není tedy pravda, že neroste reálná výše důchodů. Jen je nutné připomenout, že se vždy vypočítávají s roční zpětnou platností, přičemž vždy budou minimálně zahrnovat růst životních nákladů a třetinu růstu reálných mezd. V letošním roce došlo poprvé k urychlení zvyšování důchodů změnou příslušného zákona a následnou mimořádnou srpnovou valorizací.
V této souvislosti je možné doplnit, že průměrné důchody stoupnou za dva roky fungování této vlády celkem o 1658 korun a především díky valorizaci v lednu 2007 vzrostly nad rámec povinného minima. Pro porovnání: za celé předchozí volební období penze stouply celkem o 1164 korun. Nižší důchody stoupají rychleji především vlivem výrazného zvýšení základní výměry důchodu stejné pro všechny, od ledna 2007 celkem o 700 korun. Za minulé vlády stoupla tato základní výměra pouze o 130 korun. A aby nebylo čísel málo, lze uvést, že podíl výše průměrného vypláceného důchodu k průměrné hrubé mzdě zůstane v příštím roce stejný jako letos, tedy 40,2 procenta. To vše v rámci finančních možností státu, nikoli chimérických nápadů sociální demokracie typu třináctého důchodu, které by okamžitě uvrhly důchodový systém do deficitu v řádech desítek miliard korun.
Jiří Sezemský, vedoucí oddělení styků s veřejností, MPSV
Šance poznat běžný život v rodině
Ad LN – Orientace 20. 9.: Rodičovství je rizikové povolání
Paní Tereza Boučková ve své osobní zkušenosti s náhradní rodinnou péčí vyjadřuje velké životní zklamání, prohru, neštěstí, které zasáhlo její rodinu. Jelikož se profesně zabývám touto problematikou řadu let, dovolte mi několik zamyšlení.
Paní Boučková deklarovala, že potřebovala řešit svou bezdětnost, tedy svůj problém, ne problém opuštěných dětí. Bezdětní rodiče mají někdy klamavou představu, že veškerou láskou a péčí se vše upraví do normálu. Málokdy chtějí slyšet, že tyto děti mají problémy nyní, kdy jsou opuštěné, ale mohou je mít i v budoucnu zcela podle hesla „malé děti – malé starosti, velké děti – velké starosti“.
Jsem si vědoma toho, že bohužel náhradním rodičům je nabízena pomoc často nesystematicky, na druhou stranu ji také někdy odmítají. V dnešní době je řada psychologů zabývajících se touto problematikou, ale existují také kluby a setkávání náhradních rodičů, kteří si navzájem pomáhají sdílením starostí o přijaté děti.
Vím také, že existují velké rezervy i na druhé straně – zařízení typu kojenecké ústavy, dětské domovy, přístup k dětem je diametrálně odlišný. Určitě jednou cestou ke zlepšení je zřizování takzvaných „rodinných buněk“ – což je prostředí simulující rodinu pro skupinku pěti šesti dětí, o které pečuje stálý odborný personál tak, aby děti měly šanci poznat běžný rodinný život včetně možné integrace zdravotně znevýhodněného dítěte. Současně je ale potřeba důrazně dbát na co nejkratší pobyt dítěte v zařízení. Bohužel dítě často čeká neúměrně dlouhou dobu na vyjádření dotčených institucí včetně soudů. Opakovaně poukazuji na nedodržování Úmluvy o právech dítěte – tedy na porušování práva přednostního vyřízení jejich potřebné agendy.
Jsem vždy nešťastná, když dojde k nenaplnění či zhroucení funkce náhradní rodiny. Přesto i tyto děti dostaly šanci poznat běžný život v rodině. I když třeba způsobily velké trápení náhradním rodičům, je pořád naděje, že mají v životě na co navázat.
MUDr. Drahomíra Peřinová, ředitelka Dětského centra Veská
Výhody kapitalismu
Ad LN 18. 9.: Komunisté mají jasno: kapitalismus se vybarvil
Kapitalismus vidí většina komunistů očima tatíka Marxe, který analyzoval kapitalismus 18. a 19. století a z této analýzy vycházel při svém prorokování. Chybném, samozřejmě. Kapitalismus má totiž oproti komunismu některé výhody, které mu pomáhají přežít i takové krize, jako je ta současná. Postrádá rigidní a po staletí neměnnou a jednotně přikázanou filozofii, a je „tím pádem“ pružnější a lépe a rychleji reaguje než uzavřené systémy státních socialismů. Milan Jíra, Praha
Lidé mluví o kampani, nikoli o předsednictví
Ad LN 20. 9.: Jak si osladit předsednictví EU...
Takže Jan Binar tvrdí, že kampaň k českému předsednictví je dobrá, protože se o ní mluví? Ano, lidé mluví o kampani, nikoli o předsednictví ČR. Pokud si pan Binar stoupne nahý na Václavské náměstí, oslavovat naše nadcházející předsednictví v unii zpěvem a tancem, jisté je, že se o tom bude mluvit – především v kontextu duševního zdraví pana Binara, bez ohledu na to, jak moc nahlas bude předsednictví oslavovat. Se zmíněnou kampaní je to stejné. Ta kampaň je postavená na lživé představě a stupidním heslu, o kterém nikdo neví, co má ve skutečnosti znamenat. Pokud pan Binar na podobné řeči ve smyslu „je jedno, jak blbé to je, hlavně, že se o tom mluví“ dostává klienty své reklamní agentury, nelze mu to než přát. Ale brát si přitom do pusy ještě reklamy Oliviera Toscaniho (speciálně v době, kdy je česká reklama i díky lidem jako Jan Binar na dlouhodobém kreativním a myšlenkovém minimu), to už chce hodně velkou dávku drzosti.
Luděk Staněk, Praha
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
