Ad LN 11. 9.: Hrdinství bez patosu
Díky, pane Marhoule. Druhou světovou válku jsem nezažil, jen jsem se v ní narodil. Přesto jsme si jako kluci často vyprávěli o Tobruku, to co jsme se konspirativně dozvídali od svých rodičů. Byla to pro nás obrovská a navíc neznámá legenda o velkém hrdinství Čechů a Slováků. Tobruk se pro nás stal doslova mytickým pojmem, tím spíš, že bolševici vše tajili. Byli jsme na naše vojáky hrdi a jsem přesvědčen, že i to nám pomohlo k našemu vlastenectví. Na našich vandrech a trampech jsme těm pohodlnějším „masňákům“, kteří si pořád na něco stěžovali, třeba na nedostatek vody, hygieny, jídla či pohodlí svých postelí s oblibou říkávali: „Jo, to tenkrát u Tobruku, tam jsme měli jen dvě deci vody na den, na pití, na mytí a na holení!“ Doufám a vlastně věřím, vážený pane Marhoule, že diváci vašeho filmu budou po jeho shlédnutí odcházet se stejnými pocity, jaké jsme měli my, když jsme hltali o Tobruku každé slovíčko. A jistě i v mnohých z nich zažehnete to sice staromódní, ale nádherné vlastenectví a hrdost na vlastní národ, čehož nikdy není dost a stále nám chybí. Díky, pane Marhoule.
Mnislav Zelený-Atapana, Praha
Bakelitová náhražka živé hymny je pokleslá
Ad LN 25. 9.: DJ Topol
V trefné poznámce Martina Zvěřiny k remixu české hymny chybí ještě aspekt důstojnosti provedení. Nemám pochyb o tom, že provedení dirigované Jiřím Bělohlávkem je excelentní, mám však za pokleslé, pokud se při slavnostních příležitostech hymna reprodukuje. I Bělohlávkova nahrávka je v takovém případě horší alternativou, než několik žesťů provádějících hymnu skutečnou, nikoli jen reprodukovanou kopii provedení z nahrávacího studia.
Zákon 352/2001 Sb. o užívání státních symbolů o užívání státní hymny v § 12 říká: „Státní hymnu lze hrát i zpívat při státních svátcích a při jiných příležitostech, je-li to obvyklé.“ Soudím, že hrát a zpívat znamená mít přítomné muzikanty nebo zpěváky, kteří živě hymnu provedou - ve formulaci zákona není nic o reprodukci hraní či zpívání, které se konalo jinde a jindy. Představa, že na státní oslavě nezazní živé provedení, ale jen bakelitová náhražka v podobě reprodukované hymny z CD nebo MP3 přehrávače mi přijde asi stejně pokleslá, jako náhrada svatováclavské koruny moduritovou kopií obarvenou vodovkami.
Pokud se ovšem vláda rozhodla investovat do hudebního citu našich obyvatel (konec konců, co Čech, to muzikant) a zvát na každé slavnostní provedení hymny Jiřího Bělohlávka, je to investice skutečně nevšední a pozoruhodná. V takovém případě se můžeme těšit, že v každém provedení zůstane něco z jedinečné nálady dirigenta i jeho orchestru v tom kterém okamžiku a každé provedení bude událostí s neopakovatelnou atmosférou.
Premiér by si zasloužil uznání, jestliže od symfonického orchestru BBC Bělohlávkovo hostování pro každé provedení hymny v budoucnu vyjednal. Jen aby nám ovšem po čase BBC Jiřího Bělohlávka nestáhla pryč stejně, jako to udělala se svým českým rozhlasovým vysíláním.
Jiří Zlatuška, senátor
Ohrožení z východu
Ad LN 26. 9.: Ruští agenti štvou Čechy proti radaru
Nikdo rozumný nebude vyčítat žádné zemi (tedy ani Rusku), že se chce ve světě prezentovat jako silný stát, s mohutnou ekonomickou potencí, který je nutno brát vážně. To vše za předpokladu, že nevyhrožuje, není agresivní a přichází takříkajíc „s otevřeným hledím“ a nabízí oboustranně výhodnou spolupráci, nápaditě „prodává“ i svou kulturu a při tom všem plně respektuje práva ostatních národů a států. Rusko bohužel činí pravý opak a vytváří-li jakési páté kolony ve státech, kde kdysi panovalo jako v koloniích, vzbuzuje nikoli obdiv, ale obavy. Úloha komunistů je v tomto směru zřejmá. Jejich vazby na bývalý SSSR přetrvaly i směrem k Putinovu Rusku, i když se tento stát tváří jaksi „kapitalisticky“. Demokraticky se ani netváří a nikdo by mu to asi také nevěřil.
Nevím, do jaké míry zde působí ruští agenti a patrně se to nikdy nedovím, ale pocitu ohrožení z východu se nezbavím, dokud se Rusko nepřiblíží alespoň o krok k onomu typu demokracie, na který jsme zvyklí a který jsme věru nedostali zadarmo.
Milan Jíra, Praha
Zpráva, nebo hra?
Ad LN 26. 9.: Ruští agenti štvou Čechy proti radaru
Jistě, leccos je možné, tedy i to, že odpor české veřejnosti proti americkému radaru je způsoben ruskými agenty, jak uvádí výroční zpráva BIS za minulý rok. Ovšem nemohu si pomoct, komu z nás, Čechů ta zpráva nezní nějak velice povědomě? „Přesunutí našich vojsk ve východní Haliči... Tato nová situace umožnila ruským vyzvědačům... dle různých zpráv velké množství ruských vyzvědačů odebralo se do Čech... mezi nimi jest mnoho ruských Čechů... kteří ovládajíce dokonale český jazyk, jeví se býti zvláště nebezpečnými vyzvědači, neboť mohou a jistě i provedou i mezi českým obyvatelstvem velezrádnou propagandu.“
Ne, nechci tvrdit, že agenti BIS čerpali podklady ke své zprávě z citovaného „tajného reservátu zemského četnického velitelství v Praze“. Ale nějak si, myslím, neohlídali, že žijí v Čechách, a že tady se rádo uvažuje v nejroztodivnějších souvislostech.
Akdyž už jsem u toho bohapustého fantazírování, mohu si třeba zafantazírovat, že ta zpráva BIS je ve skutečnosti taková zpravodajská hra, nebo antihra. To souvisí zase s další českou specialitou. Kdo by se totiž v Čechách pořádně nelekl, když zjistí, že jeho názor (na radar, na cokoliv), vlastně není jeho názor, nýbrž ruským agentem vsugerovaná velezrádná myšlenka?
PhDr. Miroslav Hudec, Česká Lípa
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
