Ad LN 26. 9.: Je to zlom. Jako pád berlínské zdi; LN 29. 9.: Trochu jiná bankovní krize
Je dobré, že LN přinesly dva diametrálně odlišné pohledy – Josepha Stiglitze a Pavla Kohouta – na současnou bankovní krizi. Souhlasím s Pavlem Kohoutem, že pohřbívání Ameriky je předčasné, nicméně se i jako ekonomický laik domnívám, že se bude muset mnohé změnit. Před časem mne například zaujala zpráva o paradoxních problémech iráckého rozpočtu na rok 2008: Irák očekává letos příjmy z ropy ve výši 67–79 miliard dolarů, ale fyzicky je schopen vstřebat a utratit příjmy ve výši pouze 36 miliard. Zbytek se uloží jako přebytek, nicméně země nepřispívá na náklady pobytu amerických vojsk ani jedním dolarem. USA se z morálních důvodů natolik zdráhají jednat v koloniálním stylu, že naplánovaly a provádějí iráckou operaci jako čistě prodělečný podnik, jako cenu za strategickou stabilitu oblasti.
Americký idealismus chválím, nicméně bych se divil tomu, kdyby tento model zušlechťování světa zdarma měl budoucnost. USA pod tlakem nutnosti sestoupí na úroveň země, která si svým partnerům v bezpečnostních projektech začne říkat o finanční spoluúčast. Nezištná finanční velkorysost zůstane pouze milou vzpomínkou na lepší časy.
Miloš Hübner, Trnávka
A co technohymna?
Ad LN 29. 9.: Hymnu chtěl změnit Neruda, Masaryk i Beneš
Ta hymna už ani neodpovídá skutečnosti. Po lučinách nám nehučí vody, ale kamiony, po skalinách nám šumí těch borů čím dál míň, místo sadů, kde se skvěly květy, roztahují se nám obchodní řetězce, kde si můžete zakoupit květy řezané i hrnkové, a celý ten domov můj už ani moc nepřipomíná zemský ráj. Asi by byl pomalu už čas opravdu na trochu jinou hymnu, nejlepší příležitost by byla ke 100. narozeninám našeho státu, pokud ještě bude v té době existovat. Aby nová hymna uchvátila co největší počet voličů, bylo by třeba ji zkomponovat stylem „techno“ a s co největším rámusem.
J. V. Pospíšilová-Šteflová, Valtice
Teď už vím, kdo sedí v kanceláři na Hradě
Ad LN 29. 9.: Jařabova hloupá změť nesmyslů a lží
Článek prvního polistopadového rektora Univerzity Palackého v Olomouci a rektora Středoevropské univerzity v Budapešti, člena mezinárodního PEN klubu, amerikanisty Josefa Jařaba jsem v LN četla. Josef Jařab projevil nesouhlas s politikou prezidenta Václava Klause. Bylo to ostře, ale kultivovaně napsané. Nevšimla jsem si, že by Jařab urážel Václava Klause! Na tento článek reagoval Petr Hájek, bývalý mluvčí Václava Klause a nyní (zaplaťpámbu) jen zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta. Snad Petr Hájek psal z vlastní iniciativy, aby se svému šéfovi zavděčil. Udělal to ale tak nešikovně, že spíše Klausovi ublížil.
V článku Hájek označuje názory prof. Jařaba za záměrnou lež, změť nesmyslů, psychiatrický výpad (co to je? Útok psychiatrů?), patafyzickou kreaci atd. Když Petr Hájek cituje, neuvádí, zda jde o text Jařabův, Klausův, nebo jeho vlastní. Plete si freudovský a freudiánský, označuje Jařaba, jednoho z nejvzdělanějších lidí v této republice, za profesionálního klausobijce a analfabeta a ptá se, jak tento člověk mohl být senátorem. Snadno mu to vysvětlím, Josefa Jařaba si zvolili občané, ale jeho, pana Petra Hájka, si za svého mluvčího zvolil jen prezident Klaus.
Tento člověk byl mluvčím Václava Klause? Nedivím se, že ho z této funkce Klaus vyhodil. Jak je možné, že se bývalý mluvčí takto nekultivovaně vyjadřuje? Otec pana Petra Hájka byl sice politický prostitut za komunistů, ale byl to velice vzdělaný člověk, který měl vkus a dovedl formulovat. Děkuji LN, že dali panu P. Hájkovi stejný prostor jako J. Jařabovi. Udělala jsem si alespoň představu, kdo sedí v kanceláři na Hradě. Vždyť ten bývalý mluvčí neumí ani formulovat věty a rozlišovat tvrzení a citovat text, který kritizuje. A my jsme se smáli Jakešovi?
Jiřina Šiklová, Praha
Prodaná nevěsta se vrací a nikoho neuráží
Ad LN 29. 9.: Smutná nevěsta v Národním
Chodím do Národního divadla na Prodanou nevěstu už 70 let. Její nejnovější inscenaci jsem viděl v červnu v Litomyšli na generální zkoušce a teď na obou pražských premiérách. Všechna uvedená představení mne – a podle vřelého potlesku drtivou většinu diváků – naplnila radostí. Konečně po třech více méně nezdařených inscenacích se na naši první scénu naše nejpopulárnější opera vrací, aniž by někoho urážela, aniž by režijní nápady byly v příkrém rozporu s ušlechtilou Smetanovou hudbou. Rád věřím dožínkové vizi režisérky, rád oceňuji, že konečně po letech se dědečkové nemusejí bát přivést na tuto operu své vnoučky – dokonce si myslím, že právě vysoce profesionální komedianti upoutají jejich pozornost (jako třeba pexeso v loňské Hubičce). Jsem rád, že vedení a dramaturgie opery posunuje smetanovské inscenace správným směrem.
Smutkem mne naplňuje spíše už na druhé premiéře dosti volných sedadel, která jdou na vrub domácímu publiku (cizinců tam bylo požehnaně). A pak kritika, která jako by chtěla nízkým oceněním co nejdříve divadlo vyprázdnit...
V nové inscenaci se mohou postupně vystřídat všichni současní sólisté a mnoho hostí z dalších domácích i zahraničních scén jistě přitáhne další diváky. Opera si nesporně zaslouží nejlepší výkony. Přeji Národnímu divadlu, aby novou Prodanou nevěstu udrželo k potěšení ctěného publika pěknou řádku let. Václav Němec, místopředseda a jednatel Společnosti Bedřicha Smetany, Praha
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
