Ad LN 7. 10.: Opravdu, ale opravdu milé Klausovy zápisky
V úterních LN jsem si přečetl krátký dopis pana Ditrycha o zápiscích prezidenta republiky z jeho americké cesty. Autor příspěvku v něm mimo jiné píše, že se neodvažuje zeptat, kdo platil nedávnou cestu pana prezidenta do Spojených států amerických a v čem byla podstata návštěvy. Tato zámořská mise byla organizována třemi instituty z Portlandu, Phoenixu a Seattlu, které pana prezidenta pozvaly a plně hradily jeho náklady, včetně dopravy klasickými linkami. Prezident Václav Klaus v Americe mimo desítek setkání a prezentace své knihy obdržel dvě prestižní ceny za přínos pro ekonomii a svobodu. V rámci stěžejní akce této cesty vystoupil v Seattlu jako hlavní host na galavečeři s předáváním ceny Columbia Award, kterou uspořádala na jeho počest společnost Washington Policy Center. Tato tradiční, prestižní akce, již navštívilo 1100 hostů, byla vůbec největší večeří uspořádanou touto organizací v její historii. Je nutno říci, že ocenění, které dostal pan prezident (v minulosti také například prezident Ronald Reagan, starosta New Yorku Rudolf Giuliani), není pouze jeho cenou, ale je logicky také vizitkou České republiky. Každopádně jsem rád, že se pan Ditrych při čtení zápisků bavil, také já jsem dostal mnoho příjemných reakcí. Doufám, že se zápisky líbily i čtenářům Lidových novin, které tyto texty na svých stránkách v sobotu uveřejnily. Radim Ochvat, mluvčí prezidenta republiky
Nové nahrávky hymny byly pořízeny s citem
Ad LN 25. 9.: DJ Topol
S politováním konstatuji, že některé mediální reakce na projekt nových nahrávek české státní hymny zkreslují dosti závažným způsobem skutečnost. Nové nahrávky státní hymny byly realizovány v Národním divadle, které je zároveň jejich uměleckým garantem. Cítíme proto povinnost se ke zmíněným mediálním ohlasům vyslovit. Týká se to především komentáře pana Martina Zvěřiny DJ Topol, v němž autor směšuje své osobní antipatie k předsedovi vlády s hodnocením projektu jako takového. Aniž by autor nové nahrávky znal, vytváří dojem, že jde o něco zcela zbytečného, zanedbatelného a pochybného. Interpretace slov předsedy vlády, kterými nahrávky představuje, nemůže být zároveň hodnocením nahrávek jako takových, a to zvláště v situaci, kdy byla z nahrávek oficiálně známa pouze krátká ukázka zveřejněná na internetu.
Česká státní hymna zaznívá při nejrůznějších příležitostech běžně v různém hlasovém obsazení či instrumentaci. Symfonická verze, úprava pro Hudbu Hradní stráže či známé sólové provedení Evou Urbanovou žádné pochybnosti ani protesty nikdy nevzbudily, přestože v každé z těchto podob zní hymna jiným způsobem. Považuji za neprofesionální, aby byl a priori zpochybňován smysl a kvalita nově pořízených nahrávek, na nichž se podílely takové osobnosti jako dirigent Jiří Bělohlávek, autor nové instrumentace, hudební skladatel Jaroslav Krček, špičkoví mladí pěvci Kateřina Kněžíková a Adam Plachetka spolu se sborem a orchestrem Národního divadla. Ze slov dirigenta Jiřího Bělohlávka i koneckonců ze zmíněné ukázky (obojí je dostupné na internetu) lze naopak předem odhadnout, že nové nahrávky byly pořízeny s velkým hudebním citem, maximální úctou ke státní hymně a rozhodně neobsahují nic, co by bylo možné s hanlivým přídechem označovat za jakýsi „remix“. Zda zní nové nahrávky české hymny slavnostněji či moderněji, nechť zhodnotí každý sám za sebe podle svého cítění.
Ondřej Hučín, šéfdramaturg opery Národního divadla Vyjádření autora Pan šéfdramaturg Hučín buď neumí číst, nebo nechápe přečtené. Ani slovem jsem v žádném textu nehodnotil kvality nové nahrávky hymny. Pokud pan Hučín směšuje hodnocení premiérova angažmá s hodnocením nahrávky, je to jeho omyl. Zpochybňovat humbuk kolem nové nahrávky hymny je nepochybně legitimní. Bere-li pan šéfdramaturg ND slovo remix jako označení s hanlivým přídechem, je to výraz jeho ublíženectví. Většina občanů žijících mimo zdi Národního divadla vnímá remixy jako legitimní artefakty.
Martin Zvěřina, komentátor LN
Hitlerova amnestie
Ad LN – Orientace 27. 9.: Heil Hitler, petržel…
Při obnově poškozeného kříže a jeho posvěcení u Horních Životic na Bruntálsku se zdejší rodák Ewald Rösner ve svém proslovu k přítomným dotkl i tzv. Benešových dekretů. Stál před křížem s nápisem „Ich bin der Weg, die Wahrheit und das Leben“, a přesto po 70 letech od tragického roku 1938 se nezmínil – zřejmě z důvodu „dvojí optiky příběhů“, jak konstatovala redaktorka Lucie Bartošová – že „v roce 1938 Adolf Hitler vydal výnos pro naše české Němce, že trestné činy proti ČSR jinak trestné za příslušné období se neposuzují podle platných předpisů a pachatelé jsou posuzováni, jako by se trestného činu proti republice nedopustili“. Tato věc s amnestováním pachatelů je málo známa a je třeba poukázat na oběti na obou stranách od mobilizace v květnu 1938 prakticky až do konce roku, zvláště v kritickém září 1938.
Zdeněk Pacholík, Zlín Oprava V informační grafice k článku Zadavatel č. 1? Zemědělství (LN 7. 10., str. 4) jsme uvedli, že agentura TBWA získala od ministerstva vnitra částku 25 milionů korun za informační kampaň ke vstupu Česka do schengenského prostoru a 11,5 milionu za pokračování náborové kampaně pro Policii ČR. Podle sdělení agentury to bylo ve skutečnosti 1,6 milionu korun, resp. 850 tisíc korun. Informace jsme čerpali z publikace Laissez-Faire, které se ukázaly jako nepřesné. Za chybu se omlouváme.
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
