Ad LN 15. 1.: Zemřel architekt Kaplický
Po náhlém úmrtí pana architekta Kaplického mně bylo smutno, že tento velice nadaný umělec, ve světě vážený a uznávaný, ve své rodné vlasti nenašel u politiků porozumění pro stavbu Národní knihovny. Viděla jsem několikrát v televizi, jak pracně a složitě musel svůj záměr a projekt celé stavby stále dokola vysvětlovat lidem, kteří nerespektovali jeho vzdělanost a architektonické nadání a určovali, co se jim na projektu nelíbí a co má podle nich změnit, aby mohl tuto nádhernou moderní stavbu realizovat ve prospěch vlasti.
Jsem obyčejná žena, ale děkuji sudičkám, že mně daly do vínku rozum, a proto byl pro mě návrh této stavby přitažlivý, velice moderní a příznačný svým pojetím pro stavbu 21. století. Byla jsem nadšena a přála všem vzdělaným mladým lidem, aby jednou do této knihovny mohli chodit a kochat se tou krásou. Dnes je s jeho odchodem stavba velice ohrožena a právě stálé obhajování své vize Kaplického vyčerpávalo a na zdraví mu nepřidalo. Vím, o čem mluvím, člověka s podobným osudem jsem osobně znala. Snad nadaným a čestným lidem je nebeská brána otevřena a jsou tam nahoře přijímáni s otevřenou náručí. A pro nás všechny škoda, když závist přehluší rozum. Jak se říká, na někoho se vzpomíná dlouhá léta a po někom neštěkne ani pes. A bude-li národní sbírka, ráda přispěji.
Zdena Sokolíčková, Nové Město na Moravě
„Ruské“ běžky
Ad LN 16. 1.: Proč u Slováků plyn není, a v Česku je
Proti článku nic nemám. Jen upozorňuji na to, že „ruské“ běžky značky Visu extra jsou vyrobeny v Pärnu (Rusové psali „Pjarnu“), což je a bylo Estonsko, dnes už naštěstí samostatné.
Lubor Mojdl, Frýdek-Místek
Matematika umožňuje mnohé pochopit
Ad LN 14. 1.: Matematika? Vždy mi stačily kupecké počty
Zdeněk Švácha, ředitel Střední umělecké školy v Liberci, nám sdělil, že mu vždy stačily kupecké počty a jeho čtyři roky s matematikou na vysoké škole byly jeho noční můrou. To, že pana Šváchu matematika nebavila, je jistě fakt, který není zcela neobvyklý. Jen závěry, které pan ředitel ze svých pocitů činí, jsou poněkud podivné.
Ponechejme nyní stranou skutečnost, že mnozí lidé s oblibou pronášejí výroky typu „matematice jsem nikdy nerozuměl“, jako by to byla nějaká přednost. Je zajímavé, že nikdo necítí potřebu sdělit, že „nikdy nepochopil, kde se píše měkké i a kde y“, nebo že „nikdy nepochopil, kde na zeměkouli leží Austrálie“. Podvědomě asi tuší, že toto by dotyčnému jako doklad jeho „intelektuální vyspělosti“ neposloužilo. Nechci ani zdůrazňovat, že matematiku kromě ekonomů, techniků, architektů a strojařů, jež zmiňuje pan Švácha, dnes potřebují i lingvisté, psychologové a pracovníci řady jiných oborů. A už vůbec nehoruji pro „posilování výuky na základních a středních školách“, jehož se pan Švácha tolik obává. Jen se podivuji nad jeho přístupem k roli výuky na základních a středních školách.
Mezi učiteli každého předmětu lze nalézt učitele vynikající i učitele špatné. Dějepis může být otravnou přehlídkou dat a jmen nebo fascinujícím příběhem našeho bytí. Učitel českého jazyka může v dětech vzbudit lásku k literatuře nebo je otravovat tím, aby uměli odříkávat názvy literárních děl našich klasiků. A stejně tak učitel matematiky může žáky znechutit bezduchým memorováním vzorců a pouček nebo jim může otevřít nádherný svět, v němž jim matematika umožní orientaci a pochopení souvislostí.
Je mně líto pana Šváchy, že mu tato skutečnost zůstala utajena. Jinak by si byl vědom, že pochopení toho, co dokázali například Descartes nebo Newton, je pro porozumění historii lidstva mnohem důležitější než znalost chronologie panovníků. Bez matematiky toto porozumění ovšem není možné.
Doc. RNDr. Eduard Fuchs, CSc., předseda Společnosti učitelů matematiky, MU Brno
Činnost ČOV je rozsáhlá
Ad LN 15. 1.: Zbytečnost jménem ČOV
V glosovaném článku se autor zamýšlí nad tím, k čemu je dnes Český olympijský výbor, a usuzuje, že jen k získávání peněz pro sport. Autor článku Adam Nenadál si dovoluje konstatovat, že tento vrcholný orgán našeho sportu je zbytečný mj. proto, že umožnil účastí našich sportovců na OH v Číně „nekontrolovanou exhibici rudé Číny“. Chce snad autor návrat do 80. let, let bojkotu OH v Moskvě a Los Angeles? O pořadatelství Číny rozhodl MOV, ne ČOV, a bojkot by nevedl k ničemu.
Pokud jde o práci ČOV, je autor zcela nedotčen informacemi o jeho činnosti, která je velmi rozsáhlá. Nejde jen o zajištění účasti na OH každý druhý rok a o vytvoření podmínek pro kvalitní výkony našich sportovců, ale o podstatně rozsáhlejší činnost, jakou je například podpora mládežnického sportu záštitou dětských olympiád, sportovních soutěží a turnajů, stejně jako péče o bývalé olympioniky, z nichž někteří by jinak živořili ve stáří na okraji společnosti. Jde i o šíření olympijských myšlenek, o což se stará Česká olympijská akademie, Český klub olympioniků a Český klub fair-play, podporující etiku ve sportu. Ve spolupráci s Českým antidopingovým výborem bojuje ČOV za čistotu sportu a jeho lékařská komise pečuje o zdraví sportovců atd. V krátké reflexi není možné obsáhnout celou šíři činnosti ČOV. Stačí se jen podívat na webové stránky tohoto orgánu. Jednu poznámku si ale ještě neodpustím. Hovořit o Milanu Jiráskovi jako o „protřelém“ funkcionáři je nechutné. Je to velice kvalitní šéf ČOV, a navíc vynikající, charakterní člověk. Tady by byla namístě i omluva.
Doc. dr. Jiří Pelikán, CSc., Praha
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
