Ad LN 24. 1.: Podívejte se, jak krizi řešil Adolf Hitler
Paní Kalenská v rozhovoru s Davidem Rathem uvedla, že „Jiří Havel přišel se zmíněným receptem ČSSD, a ani nespočítal, na kolik by to přišlo“. Obávám se, že paní Kalenská se mne nikdy nezeptala na náklady navrhovaných opatření a nikomu jsem také jí oznamovanou informaci v této formě nikdy neposkytl. Opakovaně jsem na celé dlouhé řadě setkání s novináři naopak sděloval skutečnost, že každé z opatření má své konkrétní náklady, které lze variovat podle vývoje krizové situace a skutečně použitého mixu opatření, protože nelze přesně očekávat vývoj krizové situace ani tvar politické dohody. Bez toho nemá sumarizace smysl. Dále jsem celkem zhruba dvacetkrát českým novinářům sdělil, že náklady opatření, jejichž redakcí, nikoli návrhem (další faktický omyl paní Kalenské) jsem byl pověřen, se mohou pohybovat od neutrálního efektu do tří procent HDP. Tři procenta je pak objem dodatečné rozpočtové stimulace Mezinárodním měnovým fondem.
Jiří Havel, Institut ekonomických studií, Fakulta sociálních věd, Univerzita Karlova
Ohromná zábava
Ad LN 21. 1.: Ve vleku
Proč panu Baldýnskému vadí hovory s neznámými? Takovéhle všeobecné hovory? Měl by zažít spolucestující v arabském vlaku: hovor začne ihned, zpravidla dotazem „Máš muže? Máš děti? Kolik? Proč jen jednoho syna?“ Nebo ta mladá rodinka, celá v bílém, nastrojená, vymydlená a voňavá, sděluje radostně, že chlapeček v té bílé košili byl právě obřezán a chlapeček, zářící a pyšný, vyhrne košili a vyzve mě: „Koukej, madam!“ Hovory s neznámými v dopravním spoji považuji za stejně přínosné jako číst nové knihy; ano, některé jsou pitomé a je to ztráta času (smím si přisednout a nevadí vám cigareta?), ale většinou je to ohromná zábava, která mě dokonce přiměla ke dvouletému kurzu arabštiny, abych si to mohla užít.
J. V. Pospíšilová-Šteflová, Valtice
Žádný zdroj energie není absolutně výhodný
Ad LN 12. 1.: Proč stále trváme na plynu?
Je poučné sledovat měnící se „čtenářské“ názory k energetickým perspektivám České republiky. Je ale přinejmenším zarážející, když z obsáhlého dokumentu nezávislé energetické komise vedené akademikem Pačesem jsou citovány jen negace vůči plánovanému využití jednoho energetického média (zemního plynu) a akcentovány pouze výhody jádra a uhlí. Chtěl bych proto uvést jiný ze závěrů komise, která konstatovala, že je nutná výstavba dalších nových zásobníků zemního plynu s ohledem na bezpečnost dodávek konečným zákazníkům a řešení krizových situací. Komise dospěla také k závěru, pro který použila specifický termín – potřebu promyšleného a pragmatického energetického mixu pro Českou republiku.
Žádný známý energetický zdroj není nevyčerpatelný (a platí to i u vody a vodní energie), proto působí dětinsky přesvědčování o „absolutních“ výhodách či nevýhodách některého z nich. Česká republika nepocítila přerušení dodávek, ke kterému došlo v důsledku déletrvajících obchodních sporů Ruska a Ukrajiny. Nedošlo k žádnému omezení v potřebách plynu, odběratelé ani hospodářství ČR neutrpěli žádné ztráty, a ČR byla dokonce schopna za tohoto stavu pomáhat dodávkami sousednímu Slovensku. Přesto místo ocenění schopnosti českého plynárenského odvětví řešit i takovýto „superkrizový“ stav sklízí plyn a plynaři spíše mediální kritiku. Přitom právě „plynová krize“ ukázala, že existují možnosti, jak posilovat bezpečnost a spolehlivost dodávek plynu – další diverzifikací zdrojů a přepravních cest, zvyšováním uskladňovacích kapacit apod. Cesty tedy existují. Důležité bude, aby nechyběla vůle a podpora ze strany státu a EU.
Josef Kastl, Česká plynárenská unie
Čas otázek
Ad LN 27. 1.: Nabucco. EU čeká další válka s Ruskem
Radek Palata si správně povšiml, že turecký premiér Erdogan naznačil v průběhu své návštěvy Bruselu možnost spojení turecké podpory plynovodu Nabucco s postupem přístupových jednání Turecka do EU. Tím se tato problematika posunula do popředí diskuse jako zásadní otázka architektury Evropy, nikoli jako běžná debata o optimálním počtu členských zemí. Turecko se řídí od roku 2002 asertivně doktrínou, jejímž srdcem je obnovení zanedbaného vztahu k Blízkému východu, politika „nulových problémů“ se sousedy a snaha o nalezení středové pozice mezi protichůdnými vlivy. Tvůrce této doktríny profesor Davutoglu vyjádřil cíle Turecka v únoru 2007 na konferenci v Bergedorfu slovy: „První světová válka začala destrukci Blízkého východu, zanechala za sebou problémy, s nimiž zápasíme dosud. Doufáme, že v roce 2014 Evropská unie posílená členstvím Turecka konečně po stu letech vyčistí minové pole nazývané Blízkým východem.“ Domnívám se, že v diskusi o budoucí strategii Evropy a její kompatibilitě s tureckou vizí stojíme na úplném počátku. Za vynikající krok bych považoval, kdyby naše předsednictví EU vypsalo grant na překlad základního díla profesora Davutogla Stratejik derinlik do angličtiny, protože je to pro turecké myšlení stejně vlivná kniha jako pro nás Kissingerovo Umění diplomacie. Potom by měl nastat čas otázek, protože je veliký rozdíl, zda si Turecko osvojí evropské hodnoty a cíle, nebo zda se máme stát přídatným motorem neoosmanských mocenských ambicí. Začít diskusi výhledem, že postavíme Nabucco, přijmeme Turecko a vypukne válka s Ruskem, je opravdu drsnou zkratkou.
Miloš Hübner, Trnávka
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
