Ad LN 3. 2.: Poplatkový zmatek
Jsem docela obyčejný člověk. Jsem zaměstnaný a jako takový platím podle zákona daně. Podle zákona taky platím poplatky u lékaře, případně i v lékárně si připlácím za léky. Dobře si pamatuji dobu, kdy bylo zdravotnictví zadarmo, ale taky kolik to stálo, než se k němu člověk dostal. Dost mi tedy vadí, když si někdo za peníze z mých daní přihřívá svoji polívčičku a vlastně i financuje svoji volební kampaň.
Kdo dal panu Dr. Rathovi právo na to, aby moje daně nesmyslně rozhazoval? Je to vůbec v mezích zákona? Není to náhodou zpronevěra svěřených peněz? A když se on nemusí držet zákona, proč bych se ho držel já, proč mám platit na podporu někoho, s kým z hloubi duše nesouhlasím? Takže asi ty daně dám radši holohlavým na čepice. Milan Novotný, Jílové u Prahy
Volte je, a bude tady „pořádek“
Ad LN 3. 2.: Poplatkový zmatek
Sleduji podrobně diskusi na toto téma v novinách i v televizi. Chce se mi říci: Volte masově ČSSD v příštích volbách. Budete mít stejný „pořádek“ ve všem, na co socialisti s komunisty sáhnou.
Vladimír Masák, Praha
Reforma, která by neměla být naplněna
Ad LN 27. 1.: Zbytečná kniha
Radka Kvačková se ve svém sloupku podpůrně vyslovuje k jednomu z nejkontroverznějších návrhů obsažených ve vládní Bílé knize terciárního vzdělávání, totiž posílení pravomocí vnějších (komerčních a politických) aktérů ve vedení univerzit, když vznáší řečnickou otázku, zda proti tomuto závěru lze hledat logické argumenty.
Bohužel tato teze správná není. Naivní představa o „podnikatelích, zástupcích výzkumných a kulturních institucí“ jako „de facto zákaznících“ vysokých škol, je totiž především poplatná době, kdy školy sloužily jako přípravky pro centrálně plánované hospodářství, kterému dodávaly pracovní síly pro předem připravená a plánovaná pracovní místa. Vysoké školy tehdy nebyly autonomní a je známo, že byly podřízeny diktátu politiky a zprostředkovaně i hospodářství, vědy i kultury (ke kterým toto politické řízení samozřejmě patřilo).
Autonomní univerzity však nelze redukovat na přípravky budoucích zaměstnavatelů jejich absolventů. Jejich klientem je student, kterému pomáhají rozvíjet schopnosti jeho osobnosti v nejširším smyslu, ke kterému schopnost uspět v budoucí profesi nepochybně patří, není však kvalitou jedinou. Zaměstnavatelé těchto absolventů nejsou odběrateli „produktu“ vysoké školy, ale soutěžícím na trhu práce, který se musí ucházet o to, aby k němu kvalitně vzdělaný absolvent nastoupil do zaměstnání. Úspěšnost vysoké školy také nelze ani zdaleka poměřovat tím, nakolik je její absolvent vzdělán přesně pro potřeby prvního místa, do kterého po absolutoriu nastoupí, ale spíš tím, nakolik mu vzdělání, které získal, umožní zapracovat se stejně dobře do prvního místa po vysoké škole jako do posledního před důchodem. Mnoho budoucích zaměstnavatelů může mít v tomto ohledu zájem, který je s posláním vysokoškolského vzdělání v přímém rozporu. Klapky na očích univerzitního studenta, který by byl připraven pro konkrétní firmu, totiž omezí flexibilitu absolventů vybírat si své uplatnění, i když jejich prvnímu zaměstnavateli možná ušetří náklady na konkrétní zapracování.
Teze o potřebě omezení vlivu studentů na správu vysokých škol a posílení vnějších aktérů na směrování těchto institucí jde proti autonomii vysokých škol a z pohledu zájmu o kvalitu terciárního vzdělávání je jednoznačně škodlivá. Pokud bude tato „reforma“ naplněna, ztratí Česká republika mnohem víc než třicetikorunu za návštěvu u lékaře z reformy zdravotnictví – a nic na to nemění ani skutečnost, že to srovnatelný odpor mezi běžnými voliči nevyvolá.
Jiří Zlatuška, zlatuska@muni.cz
Demokratické volby nesmějí měnit režim!
Ad LN 29. 1.: Upřesnění citátu
Anarchistka, původem z carského Ruska, Emma Goldmanová byla pochopitelně ve svém bonmotu poněkud demagogická. Kdyby volby mohly něco změnit, zakázali by je, řekla. Co je ale to „něco“? To její něco není strana (koalice), které budou vládnout. Jenomže nic jiného opravdu demokratické volby změnit nesmějí; především nesmějí změnit režim, například demokratický na autoritativní či totalitní. To je zpravidla obsaženo přímo v demokratické ústavě.
Anarchistům ale právě o nic jiného než o změnu režimu nejde! Anejenom jim. Které evropské volby změnily ve XX. století, ať už přímo, nebo nepřímo, režim? Kupříkladu německé 1933 nebo československé 1946. Tam zvítězila Národně socialistická strana německých pracujících, tady Komunistická strana Československa. Výsledek? Změna režimu! Nastoupila totalita a až do jejího pádu se již žádné demokratické volby nekonaly.
Petr Pavlovský, Praha
Co s nasbíraným odpadem
Ad LN 3. 2.: Třídění odpadků hrozí zánik
Místo naříkání, že největší odběratel nasbíraných PET lahví – Čína – ztrácí najednou zájem, by bylo dobré zřídit výrobu levných triček z těchto PET lahví u nás a zabít tak dvě mouchy jednou ranou. A možná by šlo udělat něco podobného i se starým železem, papírem a sklem.
Miroslav Jandásek, Brno
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
