Ad LN 7. 2.: Blob, anebo nic
Ve svém komentáři prezentuje pan Zbyněk Petráček nedávnou manifestaci zastánců blobu jako setkání fanatických antiklausovců a antibémovců. Činí tak i přesto, že se celá akce nesla v jednoznačně konstruktivním duchu. Ignoruje i fakt, že mezi hosty zdaleka nebyla jen „zpívající Aňa Geislerová“, ale významné osobnosti všech možných profesí - např. architekt Michal Froněk ze studia Olgoj Chorchoj, prorektor VŠUP Filip Suchomel či profesor Ivo Hána, jenž dostal konečně možnost veřejně prezentovat prohlášení rady vědeckých společností České republiky, v němž je jednoznačně vyjádřena podpora nové Národní knihovně a jehož si až doposud nikdo nevšímal.
Obviňujete ty, kteří podporují Kaplického návrh, z demagogie a ptáte se, jak chtějí „přesvědčit ty kompetentní“. Přesvědčit koho a o čem? Soutěž je platná, všechna vládní usnesení týkající se nové budovy Národní knihovny jsou platná, platný je závazek magistrátu poskytnout ke stavbě pozemky.
Proč se tedy dávno nestaví? Protože oni „kompetentní“ z nějakého důvodu ignorují svá vlastní rozhodnutí. Málo se zdůrazňuje, že pražský magistrát, jenž nyní napadá legálnost soutěže, do ní byl zapojen v celém jejím průběhu - byl zastoupen v porotě a podílel se tak na všech krocích, které nyní zpochybňuje. Dlouho po vyhlášení výsledků se rozpomněl, že vlastně celou dobu jednal v rozporu se svým vlastním právním názorem. Nikdo nebyl povolán k zodpovědnosti, nikdo nepodal žádné vysvětlení. Nemělo by se právě o tomto psát ve sloupcích a komentářích?
Michal Pečeňa, iniciativa Demokracie staví
Novinářský přehmat, který mě poškodil
Ad LN 11. 2.: Zelený přehmat
Martin Zvěřina se ve svém komentáři Zelený přehmat dopustil vlastního, kardinálního přehmatu. Z hlasovací nehody, která se mi přihodila, vytvořil příběh o podvodu a populismu. Nechci panu Zvěřinovi podsouvat zlé úmysly - byť článek je mimořádně tvrdý - a mnohem spíše se domnívám, že mu pero vedla rutinérská snaha odhalovat nepravosti v politice. Jakkoli se mu to většinou daří, tentokrát netrefil do černého, ale stala se mu nehoda, která má poněkud horší důsledky než můj omyl při hlasování. Ten totiž vzhledem k poměru sil nemohl naštěstí nic ovlivnit.
Senátní návrh na zrušení paragrafu, který zavádí cenzuru zveřejňování odposlechů novináři, jsem otevřeně podporovala. Přiznávám, že jsem se během hlasování spletla. Komentátor ve svém článku tvrdí, že jsem s omluvou otálela celých pět dní a tím její věrohodnost utrpěla. Prý by to bývalo vyznělo jinak, kdybych své hlasování uvedla na pravou míru hned. Souhlasím - to se ovšem také stalo. Bezprostředně po hlasování jsem se - v rozporu se „senzačním objevem“ pana komentátora - přihlásila a na mikrofon svůj omyl nahlásila. Že to tak bylo, lze snadno ověřit pouhým pohledem do stenografického záznamu na webových stránkách.
Jelikož mě celá věc mimořádně mrzela a abych předešla případným nedorozuměním, ještě týž den jsem vydala tiskovou zprávu, v níž jsem celou věc vysvětlila, a médiím, která se mě ten den zeptala, jsem řekla totéž. Když jsem tedy o věci mluvila na úterní tiskové konferenci, nešlo o zpozdilou a pochybnou omluvu, jak to pochopil pan komentátor, ale o pouhou rekapitulaci celé věci.
Ani několikanásobné jištění nezabránilo vzniku podezřívavých fám. Pan komentátor se dopustil hned několika chyb naráz. Jako by se řídil heslem: za vším, i poctivě míněnou omluvou, hledej hanebnost. Ano, politická kultura je mizerná. A je důležitým úkolem médií na to upozorňovat. Také proto zastávám stanovisko, že se nemají omezovat cenzurou. Proto jsem také chtěla od samého počátku stát na jejich straně, nikoliv na straně těch, kteří se jich bojí. Pokud však média mají svou úlohu plnit efektivně a poctivě, měla by si ověřovat informace, ze kterých vycházejí. A možná i mírnit svůj sklon vidět za vším podvod. Já jsem se omluvit dokázala a může mě jen mrzet postoj těch, kteří omluvu nepřijali. Teď je na řadě pan komentátor. Jeho článek mě totiž poškodil v očích mnoha slušných lidí, na jejichž názoru mi záleží.
Kateřina Jacques, poslankyně SZ Stanovisko autora Paní poslankyni Jacques i čtenářům se omlouvám, skutečnost, že ve stenozáznamu ze sněmovny je ohrazení paní poslankyně uvedeno pod jiným zákonem, mé opomenutí neospravedlňuje.
Martin Zvěřina, komentátor LN
Kardinál na svém místě
Ad LN 7. 2.: Kardinál Vlk napadl papeže kvůli popírači holokaustu
Jsem rád, že LN uveřejnily článek o postoji kardinála Miloslava Vlka k fundamentalistickému Bratrstvu Pia X. Vzhledem k tomu, že v této věci jsem s otcem kardinálem naprosto zajedno, si ani já nepřeji jeho brzkou rezignaci, stejně jako podotýká Zbyněk Petráček.
Ovšem článek o napadení papeže je nesmysl - kdo sleduje kardinálův web, musí mu při nezaujatém pohledu dojít, že se jej naopak zastal, a to opakovaně, stačí se na příslušné stránky podívat. Zde značně přestřelil i O. I. Štampach, když píše o „narušení pyramidové struktury“. Nejde tu o nějaký odpor vůči Vatikánu, nejde o žádný spor mezi „úrovněmi hierarchické struktury“, jde o akcentování faktu, že papežovo gesto milosrdenství bylo uděleno velkodušně, leč nezaslouženě - to ale není jeho chyba, přestože se i já domnívám, že s kardinálem Kasperem dokument konzultován být měl.
Kardinál Vlk ukázal, že je skutečně na svém místě, neboť se papeže zastal v nejvyšší možné míře, což není v žádném rozporu s kritikou lefebvristů.
Tomáš Bayer, Geofyzikální ústav Akademie věd ČR
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
