Ad LN 2. 3.: Jde o dobré jméno AMU
Předseda Akademického senátu AMU ve svém textu soudí, že někteří pedagogové hudební fakulty AMU poškozují dobré jméno AMU. Skutečnost je však přesně opačná: dobré jméno AMU nepoškozuje ten, kdo upozorňuje na problém a snaží se jej řešit, nýbrž ten, kdo tento problém způsobil.
Je přece všeobecně známo, že prezident republiky jmenoval rektora AMU na základě zmanipulovaných podkladů předložených mu prostřednictvím vlády ČR odpovědnými představiteli AMU. Pane předsedo, ve svých výtkách na adresu HAMU se opět mýlíte: doc. Mathé byl opravdu jmenován rektorem AMU s účinností od 15. 2. 2009; doporučuji vám prostudovat www stránky AMU, kde je to výslovně uvedeno. K vašim tvrzením, týkajícím se mandátu senátora Pachla (klíčové osoby celého sporu) podotýkám toto: je s podivem, že vylučujete Petra Pachla ze senátu na základě argumentace jeho opakované absence na jednáních senátu, přičemž mu ve skutečnosti byl - jak je opět všeobecně známo - soustavně mařen výkon senátorského mandátu. Máme takovému jednání rozumět jako návodu, jak se zbavit nepohodlného senátora? Pak tedy nově zvoleným členům AS AMU pomáhej Pánbůh!
Prof. PhDr. Jaromír Havlík, CSc., předseda Akademického senátu HAMU
Desátek za Jiřinu Šiklovou
Ad LN 4. 3.: Proč to Semín neřekne Halíkovi přímo do očí?
Feministická socioložka Jiřina Šiklová mne nařkla z narcistního opovržení „růžencovými“ babičkami. Snad je to jen z pouhé nepozornosti, způsobené špatně kontrolovaným hněvem při čtení (?) mé kritické statě o roli Tomáše Halíka v českém katolickém prostředí. Kdo četl pozorně, musel pochopit, že se ke „zbožným růžencovým babičkám“ naopak hrdě hlásím! Jsou to právě tyto duše, jež udržují zbytky vroucího náboženského života v nejedné farnosti, zdecimované poryvy moderního světa. Nechci „halíkovcům“ křivdit, ale já si nepamatuji, že by se u Nejsvětějšího Salvátora modlitba svatého růžence doporučovala. Liberální kruhy v církvi se vůbec k růženci staví odměřeně, jako i k jiným tradičním formám zbožnosti a mariánské úcty. Růženec se s celou svou rodinou modlím každý den a těší mne, že jeden ze zítřejších desátků budeme moci obětovat i za Jiřinu Šiklovou. Michal Semín, Praha
Bukvičky něznáju II
Ad LN 12. 2.: Rusko: Patříte do východní Evropy
Už jednou jsem se v tomto listě vyjádřil tou krátkou větou z titulku. A zároveň jsem vysvětlil těm, jejichž mateřštinou je jazyk, který je krásný a písemně se vyjadřuje právě bukvičkami, tedy azbukou, že proti němu nemám vůbec nic. Úplně naopak. Jen nemám rád, když těmi bukvičkami vyslovovanými povely a rozkazy se na našeho ministra zahraničí obrací - co obrací? útočí! -ruský ministr zahraničí Lavrov.
Není toho trochu dost?
Víte, bohužel není. V této zemi a její politické elitě není mnoho těch, kteří si uvědomují, co je to ruský útlak. Zajímavé, pořád se hovoří o zvěrstvech nacismu, o poněmčování, o sudetských Němcích, lačnících vzít nám naše pohraničí. Ale málo, málo se mluví o zvěrstvech komunismu, porušťování a posovětšťování. Hajlování vadí, jak by ne. Ale rudá hvězda na ruských vojenských letadlech nevadí. Jsem trochu letecký modelář, a tak vím, že na modelu německých letadel z druhé světové války - kdybych chtěl -nemohu nalepit svastiku, neboť jednoduše v kitové krabici není.
A tak se vás ptám, čtenáři Lidových novin: máme nadále přihlížet tomu, jak se Česká republika a česká politika potácí v nejistotě a nevěrohodnosti? Chceme skutečně být součástí západní demokratické Evropy, nebo si budeme dupat, abychom dál mohli mít své špekáčky a rum?
Je pravda, že rétorika francouzského prezidenta Sarkozyho mnohdy není šťastná. Chce dát najevo, že Francie je něco víc než dejme tomu Lotyšsko nebo Česko. Jenže případné francouzské poručníkování je mi mnohem přijatelnější než ruské, o tom už víme, n’est-ce pas?
Ale pokud se budeme dál ofrňovat nad Lisabonskou smlouvou, dorazíme neomylně a nezbytně do bobošíkovské ruské náruče. A proto dejme víc pravomocí, víc sympatií a podpory svému ministru zahraničí.
God bless Karel Schwarzenberg a Bůh žehnej Americe. Bez ní by Evropská unie nebyla.
Pavel Bobek, architekt a zpěvák
Džentlmen Kubek
Ad LN 3. 3.: Uražené lékařky se bouří: Nepracujeme míň než muži!
Doktora Kubka osobně neznám, ale rozhodně bych nepodsouvala jeho slovům o práci žen vmedicíně diskriminační význam. Jako matka tří dětí dobře vím, že žena v českém zdravotnictví je schopná opravdu vysokého výkonu. Přes den se staráme o pacienty, večer kontrolujeme úkoly, pereme, žehlíme, zašíváme a v noci se učíme a píšeme. Otázka ale je, jestli chceme takovýmto způsobem existovat, abychom se mužům „vyrovnaly“? Já si tedy život svých dcer takhle nepředstavuji. Úkolem žen, a to nejen v medicíně, je komplementarita k mužům, s kterými máme tvořit funkční jednotku, protože umíme jiné věci a jiným věcem lépe rozumíme. To je ve zdravotnickém týmu k nezaplacení. Pro kvalitu našeho života by ale neuškodilo, kdybychom se nemusely tolik dřít a mohly se víc věnovat dětem a sobě.
Když mě včera pustil sednout mladý muž v tramvaji číslo 24, nepomyslela jsem si, že mě považuje za stařenku. Poděkovala jsem mu a byla šťastná, že i v pražské tramvaji se ještě najde džentlmen. Myslím, že doktor Kubek je jen džentlmen. Doc. MUDr. Petra Tesařová, CSc., Onkologická klinika, Praha
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
