Ad LN 18. 3.: Paroubek drží vládu pod krkem
Pokud se jedná o otázky národní bezpečnosti, bývá zvykem, že mezi opozicí a koalicí dojde alespoň k základní dohodě o společném postupu. To se dělo v minulých volebních obdobích, kdy ODS jako opoziční strana svými hlasy pomohla tehdejší vládě schválit vyslání vojáků do zahraničních misí, které jsou naší základní povinností jako člena NATO.
Takové férové jednání je již dávno minulostí a postup ČSSD při hlasování o prodloužení činnosti naší jednotky v Afghánistánu na konci minulého roku byl neodpovědným hazardem s naší důvěryhodností a bezpečností našich vojáků. V tomto případě však pořád šlo o nechuť opozice podpořit svými hlasy návrh vlády. Toto úterý se ale situace posunula ještě dál a ČSSD se snaží bez jakýchkoli skrupulí využít nepřítomnosti ministrů, kteří jsou v rámci českého předsednictví mimo republiku, a dokonce dvou těžce nemocných poslanců k tomu, aby potopila projekt americké protiraketové stanice.
Opoziční politika ČSSD tak poškozuje nejdůležitější prioritu české zahraniční politiky – silné spojenectví se Spojenými státy a ostatními členy NATO. V této chvíli není důležité, že nová americká administrativa v důsledku ekonomické krize možná výstavbu radaru posune. Jde o naši důvěryhodnost jako partnera, který dojedná smlouvu se spojencem, a pak ji není ochoten dodržet.
Předseda ČSSD se v těchto otázkách často zaštiťuje průzkumy veřejného mínění, ve kterých převažují odpůrci radaru. Je štěstí, že předchozí představitelé ČSSD se v otázkách národní bezpečnosti dovedli odvážně postavit za správnou věc i proti okamžitému mínění veřejnosti. Kdyby Miloš Zeman jednal tak jako nyní Jiří Paroubek, naše země by před deseti lety nevstoupila do NATO. Škoda že s tak odpovědnou ČSSD už počítat nemůžeme.
Petr Gandalovič, ministr zemědělství, místopředseda ODS
Platí na severu „čím hůře, tím lépe“?
Ad LN 17. 3.: Kdo se bojí Kocába
Konečně se v LN objevil článek, který mi mluvil z duše. Jan Urban pojmenoval v celé nahotě působení chomutovské radnice v čele se starostkou Řápkovou. Mnoho rozumně uvažujících lidí si kladlo otázku, proč až nyní se paní starostka tak exponuje a má zájem o chomutovské občany. Názorů bylo několik, včetně toho, že potřebuje odvést pozornost od podvodných kauz – viz Kamencové jezero, kdy občané z Chomutova žádali odchod lidí typu paní Řápkové z radnice. Vždyť se blíží komunální volby a vzpomínka na vzory například v Ústí nad Labem a Litvínově, kdy se vytáhla karta nepřizpůsobivých a Romů, přinesla kýžené vítězství politické straně, nejenom v Ústí nad Labem, ale i v dalších městech.
Nikdo se nenamáhal upozornit, že ti představitelé radnic včetně paní Řápkové několik let porušovali zákon, když vědomě nevymáhali dluhy. Patrně se paní starostce Řápkové hodí heslo „čím hůře, tím lépe pro výsledek při volbách“. Snad si občané Chomutova dokážou spočítat, o co vlastně jde. A snad nezávislá policie a justice začnou konat. Snad. Přesto děkuji panu Urbanovi za výstižný článek o severočeské oligarchii, o hrozivém spojení špiček ČSSD a ODS. M. Jelínková, majdalenajelinkova 007@seznam.cz
Podpásovka Jana Urbana
Ad LN 17. 3.: Kdo se bojí Kocába
Souhlasím, že je hanebné a trestuhodné, existují-li mafie, které ždímají peníze z nepřizpůsobivých, jak Jan Urban popisuje. Obvinit však primátorku Řápkovou z porušování zákona, že dluhy nevymáhala dříve, je v lepším případě nevědomost, v horším hanebná podpásovka. Každý, kdo na obci vymáhá pohledávky, ví, že předtím, než může dojít k exekuci, musí dojít k řadě právních úkonů. Výzvě, žalobě, absolvování soudního řízení a až poté k exekuci. A při jednání s lidmi, kteří obsílky nepřebírají a k soudu se nedostavují, může tento proces trvat i několik let. Každá radnice zvažuje, kdy k soudnímu vymáhání přistoupit, kdy je to ekonomicky účelné, sociálně přijatelné a kdy na to již nestačí vlastní síly. Primátorka Řápková opakovaně zdůrazňovala, že exekuce následovaly až poté, co několikaleté výzvy a soudy nevedly k vyrovnání závazků.
Tomáš Jirsa, starosta Hluboké nad Vltavou
Nezapomeňme na trenéry objevitele
Ad LN 11. 3.: Překážkáři jsou z venkova. A mají kovy
Malé doplnění k začátkům úspěšného překážkáře Petra Svobody: Petr se v Budišově, kde chodil do školy, věnoval pouze fotbalu. K atletice ho přivedl až třebíčský trenér Pavel Svoboda, který ho v patnácti letech objevil při Poháru rozhlasu. Teprve s ním Petr poprvé závodil v pražské Stromovce a teprve pod jeho vedením běhal vzpomínané rovinky na školní chodbě ZŠ Benešova, kde jeho první trenér dodnes učí. Abyly to kvalitní rovinky, když Petra přivedly až na MS sedmnáctiletých v Debrecenu a devatenáctiletých v Kingstonu. Teprve potom předal Pavel Svoboda svého svěřence do péče pražského jmenovce Luďka Svobody, jenž práci svého předchůdce dodnes uznává.
Je mi líto, že se zapomíná na trenéry objevitele, v tomto případě na člověka, který již dříve našel pro naši atletiku například dálkaře Orlíka či maratonce Davida. A jen on sám a několik málo zasvěcených bude rozumět vzkazu, který dostal po Petrově medailovém úspěchu: „Nebýt toho, že jsi – v dobrém slova smyslu – takový vůl, tak tam ten Svoboďák dneska nestál.“ Milan Zeibert, milan.zeibert@seznam.cz
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
