Ad LN 23. 3.: Na kulturu víc peněz nebude
Lidové noviny uveřejnily neskutečnou odpověď tajemníka a poradce ministra kultury Jana Růžičky umělcům, autorům dopisu Česko za kulturu. Vůbec přece nejde o to, jaké další veřejné rozpočty přispívají na kulturu, ale jaké peníze jsou v kapitole státního rozpočtu. Dokonce i kumštýřům došlo, že je globální krize. Vydrží i úžasnou úvahu, že když je krize, nejsou zisky a nejsou-li zisky, nejsou ani daně (sic!). Ale opravdu nejde, jak tvrdí Růžička, o „osobní zájem umělců“. Dokonce ani neplatí, že ministerstvo má odpovědnost za ekonomiku, krachující firmy, lidi bez práce a stát jako celek. Ministerstvo kultury má odpovědnost za kulturu, a pokud jí bude právo, tak jedině její podporou může přispět paradoxně i k rozvoji ekonomiky a překonání krize. Signatáři právě „v rámci solidarity“ jistě rádi pochopí nezodpovězenou otázku za deset tisíc dolarů. Pokud se rozpočet krátil o pět procent, proč zrovna „živé umění“ bylo kráceno o procent třicet pět. Oproti tajemníkům poradců má řada umělců v současné době opravdu srdce knížete Rohana.
Bohumil Nekolný, nekolny@orloj.cz
Nepřípustné jednání
Ad LN 18.3.: Jde-li o ostudnost, problém je v zákoně
Ze shora uvedeného čtenářského dopisu prof. JUDr. Aleny Winterové jsme se dozvěděli, že „hranice nepostižitelných hotových peněz ve výši tisíc korun je v občanském soudním řádu bez jakékoliv změny od přijetí zákona v roce 1963“, a že „tehdy to byla tak půlka slušné měsíční mzdy“. Dodejme, že ČSÚ dnes udává hrubou mzdu 25 381 Kč, a že existenční minimum pro jednotlivce je 3126 Kč, pro tříčlenou rodinu s dítětem do šesti let 5480 Kč.
K opatřením současného evropského státu náleží mj. i vyplácení dávek sociální podpory potřebným občanům. V Chomutově dochází exekucí k jejich redukci na pouhých 1000 Kč. Srovnání této částky se shora uvedeným údajem o dnešní hrubé mzdě a údaji o existenčním minimu ukazuje na nepřípustné negování sociálních opatření státu, k němuž v Chomutově dochází. Jiří Zucker, Praha
Autobusy ČD? Jen tam, kam nevedou koleje
Ad LN 18. 3.: České dráhy budou jezdit i po silnicích
Vítám nápad Českých drah provozovat i autobusovou dopravu. Ovšem jen tam, kam nevedou koleje. Kolejová doprava je energeticky výrazně méně náročná, uvádí se že asi pětkrát. Mimochodem, právě proto se primitivní koleje používaly už ve středověkých dolech. A pak také by nebylo dobré zahlcovat dalšími vozidly již tak přecpané silnice, když stejná místa spojuje málo využívaná železnice.
V takovém případě spíše než konkurovat samy sobě by měly dráhy usilovat o modernizaci příslušných regionálních tratí, aby doprava na nich byla rychlejší, komfortnější a pro cestující přitažlivější. Vždyť kdejaká okresní silnice byla od doby svého vzniku mnohokrát upravována, přestavována, modernizována, avšak trasy a technické parametry regionálních železnic většinou zůstávají prakticky stejné jako v době výstavby. Je to podivný a racionálně těžko vysvětlitelný kontrast, a těžko se ubránit podezření, že jde o úmyslné zanedbávání, aby pak zchátralost bylo možno využít jako argument ke zrušení trati.
Přitom zrušení i zdánlivě málo významné regionální železnice se může podílet na úpadku celého přilehlého regionu. Konkrétním příkladem budiž třeba Cvikovsko v Libereckém kraji. Na dráze Svor-Jablonné v Podještědí, která městem procházela, byl veřejný provoz zastaven právě před 35 roky. Od té doby v dříve výslovně průmyslovém Cvikově postupně končil jeden podnik za druhým, zejména potom, když v roce 1986 přestala fungovat i poslední část dráhy, provozovaná jako průmyslová vlečka. Úpadek před několika roky završilo zrušení jediné tamní střední školy, textilního učiliště. Cvikov patří dlouhodobě k místům s největší nezaměstnaností v okrese, což je velmi nápadné ve srovnání s již zmíněným, pár kilometrů vzdáleným Jablonným v Podještědí, městem srovnatelné velikosti, které ale má to štěstí, že jím železnice prochází.
PhDr. Miroslav Hudec, Česká Lípa
Co je v silách lovce
Ad LN 24. 3.: Obama musí být důraznější
Oslovila mne slova spisovatele Avrahama B. Jehošuy o potřebě mezinárodní angažovanosti při řešení blízkovýchodního konfliktu. Tato potřeba vyplývá z podstaty věci. Když OSN schválila v listopadu 1947 rezoluci o palestinské otázce, vyhlásila zřízení státu Izrael, státu Palestina a mezinárodní zóny v Jeruzalémě, jejíž statut mají určit budoucí jednání. Z této rezoluce bylo realizováno pouze torzo a dluhem mezinárodního společenství je napomoci ustavení komplexního řešení a zajištění jeho dlouhodobé stability. Do té doby jsme dlužníky jak Izraele tak Palestinců, protože jsme ponechali řešení konfliktu jejich vzájemné nenávisti a jedinou jistotou dnešního Izraele bohužel není mezinárodní uznání, ale odstrašující účinek jeho zbraní.
Na politiku pana prezidenta Obamy jsem upřímně zvědavý. On ohlásil honbu za mnoha zajíci najednou: řešení kolem Izraele, vylepšení obrazu USA v muslimském světě, stabilizace Afghánistánu s Pákistánem, nabídka obnovy vztahů s Íránem. Íránský vůdce Chameneí mu vzkázal, že opětuje přátelské gesto, až USA přestanou podporovat sionistický režim. Takže panu prezidentovi přeji, aby si vybral, kterého zajíce chce ulovit a potom ho také důrazně ulovil. Více není pravděpodobně v silách jednoho lovce.
Miloš Hübner, Trnávka
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
