Ad LN 21. 4.: Integrace? Jaká integrace?
Paní Horváthová to napsala pěkně, vše jako bývalý učitel Základní umělecké školy podepisuji. Obzvlášť se mi líbí, jak píše, že se ví, co pomáhá: nulté ročníky, ve škole navázání nutného vztahu důvěry atd. Přesto se nemohu zbavit dojmu, že autorka zapomněla na to nejdůležitější. Rodič musí dohlédnout na to, aby dítě školu navštěvovalo.
Martin Novák. Plzeň
Můj otec byl zatčen již v lednu 1972
Ad LN 17. 4.: Zapomínaná doba zapomnění
V pátečních Lidovkách jsem si přečetl článek paní Petrušky Šustrové, v němž se zmiňuje i o zvláštním vývoji vztahů mezi mým otcem Milanem Hüblem a dr. Husákem. Dovoluji si upozornit na určitou faktickou nepřesnost, která se do textu dostala. Otec byl zatčen již v lednu 1972, nikoliv v roce 1976. A odsouzen byl na šest a půl roku.
Dušan Hübl, hublovi@volny.cz
Procedura rozhodování nejsou kompetence
Ad LN 21. 4.: Nová ODS: nuda v Čechách?
Daniel Kaiser se ve svém článku o vývoji ODS odvolává na mne, když potřebuje doložit, že Lisabonská smlouva je zásadním posunem proti dnešnímu stavu Evropské unie, tedy proti dnes platné smlouvě z Nice. Vychází z mého výroku při nedávné debatě lídrů hlavních kandidátek do Evropského parlamentu, kterou sledoval. Bohužel poněkud nepozorně.
Kaiser říká: „Podle odhadu Lukáše Macka z Dijonu, který v českých médiích vystupuje jako expert na EU, se až dosud v Evropské unii přijímalo a přijímá 70 procent našich nových zákonů, po Lisabonu to bude 90 procent“. Pan redaktor si popletl obsah mého sdělení: řekl jsem, že podle hrubého odhadu dnes platné smlouvy umožňují rozhodovat ministrům zemí EU tzv. kvalifikovanou většinou zhruba v 70 procentech případů, po Lisabonu by to bylo zhruba 90 procent. On z toho udělal, že se v Bruselu dnes rozhoduje o 70 procentech naší legislativy, po Lisabonu to bude 90 procent, což je něco úplně jiného.
Já mluvil o proceduře rozhodování, on mluví o kompetencích EU. Já jsem použil tento argument, abych ilustroval fakt, že Lisabon nezavádí žádnou revoluci, pouze dotahuje určitý dlouhodobý trend: v 60. letech byla kvalifikovaná většina využitelná pro rozhodování v méně než 20 procentech případů, tento podíl se pak postupně zvyšoval na současných cca 70 procent. Pan redaktor také přeslechl pasáž, kde jsem Janu Zahradilovi namítl, že fakt, že smlouvy hlasování kvalifikovanou většinou umožňují, ještě neznamená, že je toho běžně využíváno. Opak je pravdou.
Pokud jde o kompetence EU a o podíl legislativy evropského původu v celkové u nás platné legislativě, Lisabonská smlouva přináší jen kosmetické změny. Její odpůrci s oblibou tvrdí, že jejím schválením by došlo k masivnímu přesunu nových kompetencí do „Bruselu“. Není to však pravda, Lisabon víceméně jen potvrzuje současný stav dělby kompetencí, který jsme přijali referendem v roce 2003. Výjimkou je energetická politika, tedy oblast, kde by i pan Kaiser mohl uznat, že opravdu platí jím zpochybňované dilema „Lisabon, nebo Moskva“, resp. buď se dohodneme na společném postupu EU jako celku, nebo zůstaneme vydáni všanc kapricům tandemu Kreml-Gazprom.
Pan redaktor Kaiser se tak zařadil vedle Václava Klause a další odpůrce Lisabonské smlouvy, kteří se snaží dokázat, že EU, do které jsme vstoupili v roce 2004 (a většina z nich neměla tehdy odvahu otevřeně říci, že jsou proti), a EU podle Lisabonské smlouvy jsou dva zcela odlišné světy. Bohužel jim k tomu chybí věcné argumenty.
Lukáš Macek, lídr kandidátky SNK Evropských demokratů do EP
Bátora je eurokritik
Ad LN 21. 4.: Nová ODS: nuda...
Se zájmem a potěšením jsem četl článek Daniela Kaisra o „nové ODS“, až jsem narazil na větu, která mne zarazila i zamrzela. Týká se Ladislava Bátory, kterého (a zdá se, že spolu s ním i celou Stranu svobodných občanů) autor prezentuje jako „skutečného extremistu“. Ladislava Bátoru osobně znám a i když akcentujeme jiná témata, v řadě důležitých otázek se shodneme. Bátora rozhodně není vyznavačem žádného „extremismu“, pokud pod tímto gumovým, a i proto poněkud nadužívaným, pojmem myslí autor to, co já - totiž rasismus, neonacismus, vypjatý nacionalismus, antisemitismus apod. Bátora je konzervativním národovcem, jemuž jsou vlastní křesťanská, nikoli neopohanská myšlenková východiska. Jeho krátkodobé spojení s Národní stranou na tom nic nemění. Nevím, zda pan Kaiser měl někdy možnost s ním hovořit, ale jistě by mu řekl to, co řekl mnoha jiným lidem, i médiím, že za NS kandidoval pouze na protest proti tomu, jak se ODS zpronevěřila svému původnímu eurokritickému programu. Kdo se chce seznámit se skutečnými názory Ladislava Bátory a jejich zdůvodněním, odkazuji ho na jeho životopis, zveřejněný na internetových stránkách Strany svobodných občanů.
Michal Semín, Praha
Práce ČBS si vážím
Ad LN 21. 4.: Bible viděná nejen z fary
Potvrzuji závěr dopisu pana faráře Kašpera, že jsem se svou obecnou reflexí nechtěl dotknout práce České biblické společnosti. Této práce si vážím a možná až příliš ironickým způsobem jsem chtěl pouze sdělit svoji zkušenost, že vztah k původním biblickým textům se z běžné církevní práce vytrácí. Za nedorozumění se omlouvám.
Miloš Hübner, Trnávka
