Ad LN 24. 8.: Kocáb chce „malé ministerstvo“ pro Romy
Nelíbí se mi termín „nepřizpůsobivá komunita“, a už vůbec bych pro ně nechystal nějaký úřad či malé ministerstvo. Kdo či co je to nepřizpůsobivá komunita? Já myslím, že jsou to lidé, kteří nějakým způsobem - a většinou vědomě - porušují zákony našeho státu. Jistě, například bez práce či bez bytu se člověk může ocitnout i ne vlastní vinou. Ale to ještě samozřejmě není nepřizpůsobivý. Tím se stává, když začne krást, žebrat, prostě obtěžovat spoluobčany, a hlavně když se přestane snažit svoji situaci řešit. Pro člověka, který porušuje zákon, nelze zřizovat byť malé ministerstvo v uvozovkách. Bohužel patří do vězení. Se mnou by se taky žádný soud nepáral. Prostě padni komu padni. V barvě pleti to není.
Martin Novák, Plzeň
Dobré kroužkujme, nepovedené škrtejme
Ad LN 20. 8.: Vláda mafiánů a buranů
„Jedno procento občanů si pomocí kabinetní politiky rozděluje mocenské pozice. Volební kandidátky jsou sestaveny tak, aby se do parlamentu dostali straničtí prominenti...“ Tak Dr. Klimeš. Já dodávám: A jsou to stále titíž, kterých už máme plné zuby, kteří jsou ve vysoké politice mnoho let, kteří myslí jen na udržení moci a z toho plynoucí prebend, a zájmy republiky a občanů jsou jim cizí.
Škoda že hlas Dr. Klimeše je ojedinělý, když zdůrazňuje neměnnost naší politické scény, proti čemuž nemá volič možnost jakkoliv uspět. Volič nemá jakoukoliv možnost dosáhnout změny, protože mezi stranami v tomto smyslu není žádný rozdíl, ať by volil kteroukoliv. Příští volby nemohou naši politickou scénu změnit. Jak říká Dr. Klimeš - volební systém je do další revoluce zakonzervovaný, nepropouští k moci náhodný vzorek populace, ale jen ty, kterým vyhovuje stávající mocenská atmosféra.
Alespoň k nějaké změně by vedla úprava volebního řádu, kdy by voliči mohli v kandidátkách škrtat nepovedené politiky. Pouhé preference takovou možnost změny neposkytují. Ing. Lubomír Sedláček, CSc., Praha
Na strunu české národní povahy
Ad LN 20. 8.: Vláda mafiánů a buranů
Pokud názory Jeronýma Klimeše o politicích jsou pravdivé, nečeká nás nic dobrého. On, jako renomovaný psycholog, nenachází pro politiky jiné názvy, než „straničtí prominenti“, „jejich nohsledi“, „politická lůza“, „mocní ožralové“, „pochybní podnikatelé“, kteří si „dělají blázny ze slušných lidí, střídají milenky jako ponožky, nosí domů igelitky plné úplatků“.
Obávám se, že podobné „psychologizování“ hraje na stejnou strunu české národní povahy, která si hoví v pasivitě a hospodském lamentování. Článek vlastně nepřináší žádné východisko, žádný návrh řešení. Proč taky, když většině lidí vyhovuje infantilní rozdělení společnosti na „my“- prostí, čistí, bezmocní lidé a „oni“ - mocní, zkorumpovaní, bezohlední. Skutečnost je však jiná. Politikové musí mít nervy ze železa, aby ustáli všechny vnitrostranické souboje, lobbistické a mediální tlaky a teprve v poslední řadě boje volební. Politiku nelze dělat na 50 procent, politici tomu často obětují osobní životy i za cenu citových krizí a rodinných rozvratů. A samozřejmě politiku nelze dělat bez vazby na finanční a průmyslové skupiny, kde není vůbec těžké se ušpinit.
Jsem vděčný za to, že u nás funguje systém politických stran, a mám v něj plnou důvěru. Uvědomuji si, že díky tomuto systému se nacházíme v zóně blahobytu a svobody, která každému z nás umožňuje mj. psát i takovéto články.
Horizont = jeden politický mandát?
Ad LN 22. 8.: Já se radši budu mýlit s Obamou
V sobotních Lidovkách jsem, s přestávkami na uklidnění, přelouskal rozhovor s Jiřím Paroubkem. To nikomu nevadí, že se do čelné pozice tohoto státu dere člověk, který opovrhuje zkušenostmi svých předchůdců? Cituji: „Já mu (Václavu Havlovi) ty zkušenosti neberu. Nedívám se do minulosti, mě zajímá hlavně budoucnost.“
Dále ukázal, za co se asi považuje, že nebere na vědomí velvyslance naší země v Rusku, že přechází výroky vysoce postaveného generála ruské armády - asi proto, že je to člověk pod jeho úrovní vnímání...
Paroubka zajímá budoucnost, tu ale omezuje čtyřmi roky svého mandátu (pokud ho lidé zvolí) -dál nekouká. Z jeho chování (chování celé ČSSD) je jasné, že chtějí jen vládnout této zemi v souladu s heslem „po nás potopa“ jen v zájmu svém a svých voličů proti většině, která je nevolí nebo nemůže volit vůbec (například děti).
Ivan Veselý, ivvesely@bluetone.cz
Nesměl jsem si nechat ani milovaného psíka
Ad LN 21. 8.: Brno že nemá zvláštní důvod? Má. A jaký!
Zatímco si Bohumil Doležal nebo Jiří Dienstbier občas postěžují na příkoří páchaná na odsunutých Němcích, Ján Mlynárik působí dojmem blížence Bernda Posselta. I on by nejraději vymazal z historie poválečné úmluvy spojenců o vystěhování nevděčné menšiny. Byl jsem svědkem pohořelického excesu, za nímž však stála KSČ. Dlouho předtím, než nastalo vypuzení Němců od nás, došlo k vyhnání českých lidí z českých území - z pohraničí a z Podkarpatské Rusi. Tam jsme museli jako Češi zanechat majetky, za které dodnes marně čekáme na náhradu. Jako dítko jsem si ani milovaného psíka nesměl ponechat. Přehlédl jsem, že by se pan Mlynárik pro tuto křivdu na Češích nějak viditelně soužil.
Jan Roman, Brno
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
