Ad LN 2. 9.: Politici v šoku. Berou jim volby
Proč ještě poslance nenapadlo odhlasovat si ústavní zákon, že se jejich volební období prodlužuje? Třeba i na neurčito.
Ivan M. Havel, havel@cts.cuni.cz
Účelově krátká paměť
Ad LN 2. 9.: Politici v šoku. Berou jim volby
Většina politiků prezentuje své zděšení nad rozhodnutím Ústavního soudu k předčasným volbám. Nějak pozapomněli, že je to důsledek i toho, jak oni sami se státotvorně v nedávné době chovali a že nyní sklízí svůj zasetý vítr. Zvláště reakce pana Paroubka působí paradoxně, když říká, že „soud rozhodl proti zájmu ČR a jejích občanů v době krize, kdy země potřebuje silnou stabilní vládu, o blamáži v zahraničí nemluvě...“. Kde byl tento pán, když zařídil odvolání vlády v době ekonomické krize, za předsednictví ČR v EU, čímž poškodil zájmy státu i v zahraničí? Kdy se už naši politici vymaní z představ, že politika není jejich byznys a osobní mocenské ego, ale především odpovědná služba demokracii a státu. Je neseriózní tvrdit, že Ústavní soud nese odpovědnost za nechuť občanů k politice a za neschopnost politiků řešit zásadní problémy této země.
V. Škarecký, v.skarecky@seznam.cz
Nápad umístit Muchovu epopej do NG není nový
Ad LN 27. 8.: Darovanému koni...
Autorka komentáře mimo jiné píše: „Nápad, s nímž přispěchal Zdeněk Mahler, a to sice strčit dílo do Veletržního paláce, je konečně ten pravý.“ Paní Machalická, s nápadem umístit Muchovu epopej do Velké dvorany Veletržního paláce přišla NG už před pěti lety, ale nikdo nás tehdy neposlouchal. Bylo by dobré, kdybyste si svá tvrzení ověřovala, ale to se v českém tisku asi nedělá... Milan Knížák, generální ředitel Národní galerie v Praze
Kde domov můj jsme kdysi zpívali maďarsky
Ad LN 1. 9.: Zakažte Maďarům slovenštinu!
Několik mých známých se mě v těchto dnech ptalo, proč ti Maďaři zase na tom jihu „blbnou“, čímž opětovně dali najevo, že vlastně neznají ani nedávné dějiny svého státu. Nelze se proto divit, že ani v jednom komentáři nepadla zmínka, jak to vlastně bylo za první republiky.
Inu, první republika na rozdíl od nynější SR poskytovala svým menšinám rozsáhlá demokratická práva. V tehdejším územně téměř kompaktním maďarském etniku obce měly vlastní maďarskou samosprávu, samozřejmě obecné školy, ve větších městech gymnázia, v Lučenci dokonce učitelský ústav atd. Avšak už v 5. třídě maďarské obecné byl předmět slovenština, v každé třídě Masarykův či Benešův obraz a já jsem uměl čs. hymnu maďarsky dřív než česky. To vše se změnilo po válce, kdy Benešovy dekrety zbavily všechny Maďary státního občanství, sapér Vodička by jásal, divoký odsun těch majetnějších byl zastaven až na zásah spojenecké komise a všude zavlály nápisy a transparenty „Na Slovensku po slovensky“. Tedy nic nového pod sluncem.
Rovněž nedávno jsem slyšel reakci dvou mladých Slováků na adresu Maďarů: „Když se jim tu nelíbí, ať se vystěhují.“ Kdo, kam a proč? Vesnice, ve které jsem řízením osudu prožil čtrnáct let, se do roku 1945 jmenovala slovensky Nekyje, maďarsky Nyék (nyní Vinica) a shodou okolností tak se jmenoval jeden ze sedmi maďarských kmenů, které zhruba před tisíci lety přišly do maďarské kotliny. Správně na to reaguje autor článku, ti tamější Maďaři nejsou imigranti, jejich předkové tam žili už ve stejných dobách jako Češi zde.
Vláda pánů Fica, Sloty, Mečiara a dalších u příležitosti odhalení pomníku svatého Štěpána zakázala účast maďarského prezidenta. To není diplomatické faux pas, to není chyba, to je něco horšího. To je křupanství a hloupost! Jde o pomník panovníka, který v závěti svému synovi odkázal: „Slabý je stát, kde se mluví jedním jazykem.“ Karel Vereš, karel.veres@centrum.cz
Žít zde Němci, také bychom si chránili jazyk
Ad LN 1. 9.: Zakažte Maďarům slovenštinu!
Je pěkné mít názor na to, co se odehrává v jiném státě. Hlavně když to sledujeme z jiné strany hranice a nejsme s tím problémem denně konfrontováni. Jaký bychom ale měli názor na stejnou věc, kdyby nebylo Benešových dekretů? Často projíždím bývalými Sudety a je mi líto, že se mnohdy jedná o zdevastovanou krajinu bez původních obyvatel. Jak by to bylo pěkné, kdybychom se tam mohli setkávat s jinou kulturou a etnikem. Při dnešních problémech mezi Maďary a Slováky mě ale napadá, že to vlastně bylo po válce vyřešeno docela dobře, i když s bolestí pro jednu stranu.
Kdyby zde sudetští Němci zůstali, jak by to dnes vypadalo? Dokázali bychom spolu žít v klidu a míru bez nějakých jazykových zákonů? Asi ne! Jak by se nám Čechům asi líbilo, kdybychom přijeli třeba do Liberce a všude byly jenom německé nápisy, v restauraci by mluvili jenom německy a i ten jídelní lístek by byl pouze v němčině? Říkali bychom si sakra, jsme v Čechách, tak by se tu mělo mluvit také česky! A hned bychom se dožadovali jazykového zákona, aby vše bylo přeloženo do češtiny. Že by se všichni sudetští Němci naučili mluvit česky a rádi by s námi i česky hovořili, to si snad nikdo nemůže představit ani ve snu. Mluvili by pouze německy, protože školy by byly německé, rádio a televize také a na vysoké školy by jezdili do SRN a Rakouska. Toto je asi také část problému na maďarsky mluvících územích Slovenska. Antonín Nebeský, Prachatice
