Ad LN 8. 10.: Rychloprávníci by měli přijít o titul
Pověřený děkan plzeňských práv Jiří Pospíšil ukazuje v rozhovoru pozoruhodný alibismus, když jako „krizový manažer“ říká: „Je na akreditační komisi, aby neprůhlednosti pojmenovala. My je pak budeme napravovat.“
Kdo jiný by měl s pojmenováním a odstraňováním selhání fakulty přicházet v řadě první než sami činovníci fakulty a univerzity? Akreditační komise by za daných okolností měla nikoli nahrazovat nefunkční univerzitní vedení, ale neprodleně odejmout akreditaci. Děkan, který se takto odevzdaně vymlouvá na pokyny zvnějšku, by měl být odvolán dřív, než bude vůbec zvolen.
V Pospíšilově jednání lze spatřovat kontinuitu s ministrem vlády, která chtěla autonomii univerzit výrazně omezit. Nevědomí toho, o co by se měla akademická obec postarat vlastními silami a ve vlastním zájmu, je pro univerzitní prostředí stejně zničující jako plagiátoři a další podvodníci, kteří kauzu spustili.
Předsedkyně akreditační komise na rozhovor reagovala v ranním Radiožurnálu poukazem na potřebu prošetření „speciální policií“. Pokud nemá plzeňská akademická obec vlastní síly k lepšímu řešení (akreditační komise svou neschopnost adekvátně věcně reagovat projevila již dříve), bylo by možná nejlepší nahradit policisty všechny docenty a profesory. Větší parodie na univerzitu, než co ukazuje současné dění v Plzni, by z toho nevzešla. Jiří Zlatuška, místopředseda Rady vysokých škol
Neznalost a arogance
Ad LN 7. 10.: Český unikát: daň z mateřství
Děkuji paní Janě Dančákové, která ve svém příspěvku vystihla to, jak neznalost a arogance zákonodárců, kteří schválili snížení mateřské v roce 2010 o nehorázných 20 procent, velice tvrdě a nespravedlivě postihne rodiny s novorozenci. Nechce se mi věřit, že nedojde k nápravě.
Jarmila Komersová, Praha
Česko, to není jen Praha
Ad LN 3. 10.: Tohle není žádný úsporný balíček
Názory a postřehy ekonoma Aleše Michla patří nepochybně k tomu lepšímu v tuzemském ranku. S podstatnou většinou myšlenek v rozhovoru s ním nelze jinak než souhlasit. Až na jednu. Je to ta, kdy ekonom Michl konstatuje při pohledu na plný lokál kavárny Louvre, že tady žádná krize není, a dokládá to ještě o několik odstavců dále argumentací ohledně situace tuzemských bank.
Obávám se, že zde se Aleš Michl zmýlil. Krize tady je. Někde sice nemusí být vidět, ale v podstatě si ji nese každý v sobě. Taky zažívám ten pocit, když jdu v týdnu večer v Praze do restaurace na pivo a mnohdy si nemám kde sednout. Nebo když vidím supermarkety a další obchody plné obtěžkaných lidí. Ano, tohle může vyvolávat pocit, že je vše OK a nic se neděje. Znám i jinou perspektivu. Jako člověk nepražského původu často cestuji po republice a vidím něco jiného než v Praze. Restaurace poloprázdné nebo přímo prázdné, lidi nakupující levné potraviny z akčních nabídek supermarketů či šetrnost v jiných výdajích. Lidé tady práci třeba ještě neztratili, normálně žijí a třeba mají i slušné úspory. Nicméně vědí, že situace hospodářství není dobrá a oni mohou o tu práci kdykoliv přijít a sníží se jim příjmy. Proto příliš neutrácejí, odkládají drahé nákupy a čekají, jak se situace bude vyvíjet.
To už je jiná realita. Proto opakuji svůj okřídlený slogan, že na Černém Mostě končí Praha a začíná ČR.
Jaká tedy má být terapie? Utrácet, a rozhýbat tím ekonomiku? Obávám se, že většina lidí se rozhodla pro tu opačnou cestu. I proto je situace v maloobchodu, službách, pohostinství atd. taková, jaká je. Praha je Praha, ale při vší úctě k Aleši Michlovi mimo ni stále žije 9 milionů Čechů. Jiří Štefek, politolog a publicista
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 – Smíchov, nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy.
Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce
