Ad LN 2. 12.: Žáčkovy informační odrazy
Historikovi a novinářovi Petru Zídkovi se nelíbí vzdělávací web Cestou k listopadu, který před týdnem spustil Ústav pro studium totalitních režimů. Tón a žánr kritiky je zarážející, nicméně tímto jemu i dalším kritikům děkuji za zájem i za konkrétní podněty. Zcela souhlasím s tím, že překlepy by se na metodických materiálech pro učitele objevovat neměly. Opravené stránky budou od příštího týdne k dispozici.
Zídkovi však podle mého názoru ve skutečnosti jde, a to dlouhodobě, o tvrdou, až diskreditační kritiku ředitele ústavu Pavla Žáčka. Nalézt klacek v několika chybách vzdělávacího webu v rámci téměř osobního sporu považuji za nízké, obzvláště od historika, který se podílí na konkurenčních projektech společnosti Člověk v tísni.
Web Cesta k listopadu neusiluje o komplexní zpracování tematiky pádu režimu. Vychází z využití mediálních sdělení, především videí. Jde o doplněk k chystanému vzdělávacímu DVD, ne o soubor závazných interpretací. Zídkovi však nejde o zhodnocení vzdělávacího přístupu ústavní skupiny vzdělávání, několik chyb na jednom z našich vzdělávacích webů bez skrupulí zneužívá k osobním útokům. Veřejnosti je tak poskytnut nepříliš vábný vhled do způsobu, jakým funguje komunita historiků zabývajících se soudobými dějinami. Osobní spory hrají prim, celostátní média a několikařádkové žlučovité glosy mají nahradit kritický přístup a historicko-didaktickou debatu o potřebách učitelů a způsobech, jak je uspokojovat.
Zídek navíc, zdá se, nepochopil úlohu představeného materiálu. Romantická představa o lidech, kteří spojí didaktické aktivity s komplexním základním výzkumem, je hezká, ale v praxi u nás neexistuje. Výsledkem takových idealizací jsou přehrady mezi didaktiky, výzkumníky a učiteli. Ty se snažíme bořit, protože tyto spory jsou neproduktivní a učitelé by neměli dále pouze čekat na podporu, sami si pomohou jen ti nejaktivnější.
Vojtěch Ripka, pracovník Ústavu pro studium totalitních režimů
Vyznamenaní si řády zasloužili
Ad LN 14. 11.: Političtí vězni se hádají o řády
Nevím, odkud čerpal autor článku svoje informace. Ale určitě to nebyl zdroj seriózní a přátelsky nakloněný naší organizaci. Rozhodně nedošlo k žádnému „rozhádání“, jak o tom je v uvedeném článku psáno. Pokud existují v Konfederaci politických vězňů ČR nějaké odstředivé tendence, tak jde o neuspokojené jednotlivce.
Pokud jde o tři vyznamenané, stojíme za tím, že si své vyznamenání zasloužili. Z našich vlastních řad se proti tomu neozvala žádná námitka. Demokratické principy, které jsou předpokladem dobře vykonávané práce ve prospěch celku, v tomto případě jsou to političtí vězni, jsou dodržovány a nemohou být ohroženy žádným novinářem, byť se zaštítil osobami, které ve třetím odboji sehráli nezastupitelnou roli.
Na sněm KPV ČR, který je podle stanov konfederace vrcholným orgánem a který se konal v Olomouci ve dnech 13. a 14. října 2009, navrhovala každá pobočka kandidáty do Předsednictva KPV a delegovala delegáty, kteří rozhodovali o tom, kdo bude zvolen.
MUDr. Naděžda Kavalírová, předsedkyně KPV ČR
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy.
Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce
