Ad LN 4. 5.: Policie selhala, Greenpeace opět na střeše úřadu...
Aktivisté Greenpeace (již podruhé) pronikli na střechu Úřadu vlády ČR. Co provedli? Nataženými transparenty trochu vládu zesměšnili. Nic více, nic méně. A co na to vláda, resp. její ministr vnitra? Zvažuje omezení dopravy a opatření na úrovni hrozby teroristického útoku. Ano, cílem teroristů je vyvolat strach a paralyzovat chod společnosti. Kde všude však budeme omezovat dopravu, aby další Greenpeace nevylezli na další střechu? Ve Valdštejnské ulici kolem Senátu? Kolem všech ministerstev? Kolem velkých radnic? Neblázněme. Díky bohu, České republice faktický teroristický útok zatím nehrozí. Nedělejme proto z komára Greenpeace velblouda.
Tomáš Jirsa, Hluboká nad Vltavou
Filharmonici stávkují...
Ad LN 7. 5.: Osud šéfa filharmonie je nejasný
Jako jeden z mnoha postižených tím, že jsem přišel o poslední koncert abonentního cyklu B České filharmonie, měl jsem místo poslechu Mahlerovy 10. symfonie spíše možnost o stávce filharmoniků uvažovat hlouběji. Ostatně nynější stávka Českých filharmoniků nebyla prvním takovým projevem v naší hudební historii.
Již 9. února roku 1900, kdy byla v Národním divadle dávána opera Carmen, slyšel tehdejší nově nastoupivší dirigent Karel Kovařovic mezi prvními houslisty falešné hraní. Kovařovice, který hráče orchestru stále napomínal „nástroje pěkně brát domů a učit se, sice bude zle“, to samozřejmě rozčílilo a na primisty při dirigování začal hledět ne právě nejpříjemnějšími pohledy. Tyto pohledy vztáhl na sebe také houslista Alois Paleček a pod dojmem Kovařovicova „nepříjemného fixírování“ začal ve zlosti smyčcem na struny při představení Carmen „škrábat“. Výsledkem byl samozřejmě vyhazov. A poněvadž orchestr Národního divadla pociťoval jakousi falešnou solidaritu s Palečkem, vyhlásil oficiálně, že pod Kovařovicem již hrát nebude a zvláštním „zasláním“ se obrátil také na veřejnost. Následovaly tedy další vyhazovy, které ovšem měly pro českou hudbu dva velmi příznivé důsledky. Nový orchestr divadla začal plně a úspěšně respektovat Kovařovicovy tvrdé požadavky na kvalitu svého uměleckého výkonu a vyhození hudebníci, kteří již od roku 1896 vystupovali také jako členové orchestru ND mimo Národní divadlo, jako samostatný symfonický orchestr, se takto zcela osamostatnili pod názvem Česká filharmonie. Rozvinula se tak velká éra, v níž orchestr České filharmonie, pod vedením Oskara Nedbala, Václava Talicha, Karla Ančerla a dalších, dosahoval vrcholných uměleckých výkonů.
Nevím, zda se i pro aktuální stávku orchestru České filharmonie dají vyvozovat obdobné paralely. Jsem však přesvědčen, že i dnešní filharmonici by měli především dbát Kovařovicova zmíněného napomínání, a hlavně doma cvičit, učit se a usilovat o výkony alespoň vyrovnané s obdobnými světovými orchestry a přestat myslet na, pro kultivované filharmonické obecenstvo, naprosto nepřijatelné praktiky divokého odborářského přenášení jakýchkoliv vnitřních sporů a nesrovnalostí mimo vlastní pískoviště. Dr. Oldřich Pulkert, opres@seznam.cz
Řešení existuje: je jím skromnost
Ad LN 6. 5.: Příliš pozdě na pomoc
S článkem ve čtvrtečních Lidových novinách souhlas. Jen je trochu potlačena role bank. Ty přece musely dávno vědět, jak na tom Řecko je, a přesto kupovaly jeho dluhopisy.
Připomínají mi roli dealera, který „spolupracuje“ se závislákem. A když to nevyjde, tak si banky stěžují a žebrají u státu! Politici si pak připadají velice důležití. Celý ten systém je špatně nastaven, jak v Evropě, tak ve Spojených státech. To nemůže dobře skončit.
Řešení nám nedají socialisté, komunisté, Rusové, Číňané ani Arabové. Přesto existuje: skromnost! To slovo jsem ale desítky let neslyšel ani nečetl.
Jan Řezníček, Praha
Bohemians 1905 půjdou do Edenu
Ad LN 7. 5.: Co přinesou klokani?
Miliony od města asi ne
Je neuvěřitelné, jak se během necelých osmdesáti let všechno změní! V roce 1932 daroval ředitel Občanské záložny ve Vršovicích Zdeněk Danner veřejnosti krásné pozemky uprostřed Vršovic k rozvíjení „kultu sportovního a výchovného“. Získala je tělovýchovná jednota Sokol – sportovní klub Bohemians. Tehdy se psalo: „Buďme vděčni Občanské záložně (…) za to dobré a krásné, co pro Vršovice koná. Vždyť krásné Vršovice míti jest tužbou a chloubou nás všech. V této snaze míti Vršovice krásné věnovala Občanská záložna ve Vršovicích veškeré ulice, ohromné plochy na náměstí, parky a hříště již dávno před válkou úplně zdarma, co jiné obce musely milionovými náklady platiti!“
To je historie. Někdejší Občanskou záložnu, nyní spořitelnu, vlastní rakouská společnost, která na krásu Vršovic zhola nedbá. Mimochodem, za Dannera zde působila pouze Občanská záložna, zatímco v současnosti najdeme na zhruba dvou stech metrech vedle České spořitelny ještě ČSOB, GE Money Bank, KB a Raiffeisenbank – vše vybudované ohromnými náklady na nejatraktivnějších místech. Zamyslel se někdo nad tím, jestli se právě v tom neskrývá „jádro pudla“ celosvětové krize?
Ještě horší je, že podobně jako výše zmíněné komerční společnosti se k Vršovicím chová i zastupitelstvo Prahy 10. Dnes tato čtvrť patří k nejšpinavějším a nejzanedbanějším částem Prahy, kde se hojně vyskytují hrací automaty, samozřejmě také v nejlukrativnějších lokalitách. Vršovická radnice, jež bývala chloubou čtvrti (původně usedlost Rangberka z roku 1843), už léta chátrá, i když se kolem vyhazují nesmírné peníze, např. za nesmyslnou fontánku před jejím průčelím. Působí zde jako pěst na oko, a navíc fungovala jen pár měsíců! Nebo obklady z pískovce na „balkonku“, schodištích i jinde v parku, ignorující historickou identitu s Havlíčkovými sady. Všude narážíme na nesmyslné plýtvání penězi!
A nyní si zástupci Prahy 10 myjí ruce, když se pokoušejí elegantně vycouvat z podvodné kauzy vršovické Bohemky. V této souvislosti stojí za zmínku skutečnost, že před cca 14 lety nabízel jistý zastupitel Prahy 10 jistému moravskému podnikateli protekční podmínky k získání pozemků u Botiče, který měl být zatrubněn (odveden do podzemí), čímž by vznikla ohromná komerčně využitelná plocha…
Myslím, že z kauzy Bohemky by Praha 10 vyšla se ctí, kdyby se zasadila o to, aby byl stadion trvale zachován v katastru k původnímu účelu, tj. k rozvoji „kultu sportovního“ v duchu ředitele Dannera.
Pavel Dykast, Praha
***
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 – Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy.
Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce
