Ad LN 18. 5.: Pernes, Topolánek, spodina
Malá poznámka k včerejšímu Chlívečku: rozčiluje mě, že pořád nikdo z novinářů nepokládá tu správnou otázku a nenazývá to pravým jménem (ale autor se tomu dost přiblížil). Když někdo chce citovat někoho jiného v tak rozsáhlé míře, měl by ho oslovit (předem) a vyzvat, ať je spoluautorem práce, ať už je to kniha na kšeft (správně píše Petr Kamberský, že se Pernes měl s tou paní rozdělit o honorář, to je taky součást spoluautorství), nebo vědecká publikace.
Pokud se s panem Pernesem ještě bude někdo z novinářů bavit, nemohla by tam zaznít otázka, proč tu paní nevyzval, aby byla spoluautorkou knihy o Lidových novinách?!? Dr. Hana Ripková, Praha
Můj otec beznaději nepodléhal. Naopak
Ad Orientace LN 15. 5.: Pustit můžou, zavřít musí
Zlomený a bez naděje. Tak vyzněla charakteristika osobnosti mého otce, ing. arch. Jaroslava Cuhry, zasloužilého vězně komunistické totality v posledním odstavci velice zajímavého a v naprosté většině pravdivého článku pana redaktora Petra Zídka. V sobotní příloze LN Orientace.
Jsem přesvědčen, že tento náhled na jeho postvězeňskou, téměř sedmnáctiletou „kariéru“ vznikl z nechtěného nedorozumění, pravděpodobně zejména z mé špatné formulace při rozmluvě o skutečnosti hrůzného průběhu vyšetřování vyšetřovatelem kap. Kubíkem, dokonale uplatněného způsobu nátlaku především na psychiku vyšetřovaného, zvaného „brainwashing“. Otec se nevrátil zlomený a bez naděje, což nebudu podrobně rozebírat, dalo by se říci, že opak byl pravdou. Důkazy o dalších rocích jeho nezlomeného konání jsou zcela jasně popsány na patřičných stránkách knihy o jeho životě „Svědomí paměti“. Organizuje nádherné Requiem za umučené a trpící komunistickým terorem v katedrále sv. Víta, projektuje své zamilované sakrální stavby, překládá, vysvětluje představu křesťanskodemokratického hnutí, tedy to, za co „odseděl“ tolik krušných let.
Beznaději nepodléhal. Naopak ve chvílích, kdy do ní upadala většina národa, po srpnu 1968, se tento akt brežněvovského násilí stal pro něj bodem optimismu. „To rozhodlo o jejich definitivním konci.“ A nám mnohokrát opakoval, s bezmeznou nadějí, o které věděl, že již nebude pro něj, že konec se již neodvolatelně blíží, musíte být připraveni a okamžitě nastolit spravedlnost při odmítnutí poválečného odporného násilí. Pokud spravedlivý trest neuplatníte, budete sloužit neprávu, ono se pak vrátí. Bohužel se tak stalo. Takže nezlomený.
„Zlomení“, o kterém jsme mluvili při našem rozhovoru, spočívalo naprosto v něčem jiném. V onom „vymytí mozku“ vyšetřovatelem, které na otci doslova dokonale provedl. S následky, které otec skutečně stále s sebou nesl, totiž, že tomu nedokázal odolat. Moc ho to trápilo, tak, že jak sám říkal, ho to dohání až k rouhání, že by si to chtěl ještě jednou s Kubíkem rozdat.
Jeho nezlomenost potvrzuje konečně i to, že patřil k nejsledovanějším osobám Státní bezpečností, včetně jeho nejbližších, a to až k nemocničnímu lůžku, těsně před jeho smrtí.
Jaroslav Cuhra, syn
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 – Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy.
Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce
