Ad LN 20. 8.: Vytlačování odlišnosti na periferii
Když se v Brně objeví na ulici nebo v tramvaji opilý občan, upozorní na něj ostatní městskou policii a ta ho odveze do záchytné stanice a po jeho vystřízlivění a úhradě převozu a pobytu propustí. Nemohlo by se to podobně dělat i s bezdomovci? Vyspělé státy jsou vystaveny stále rostoucímu přílivu občanů z jiných států a jiného způsobu života. Dokud jsou to jednotlivci, budí u ostatních občanů zájem, ale když jich valem přibývá, odpor. Stát to musí řešit, jinak by některá jeho oblast mohla dopadnout stejně jako Kosovo, kde na starobylém srbském území byla ještě před sedmdesáti lety malá albánská menšina, ale během této doby se stala devadesátiprocentní většinou a vyhlásila toto území za samostatný stát.
Miroslav Jandásek, Brno
Masochismus Západu
Ad LN 20. 8.: Vytlačování odlišnosti na periferii
Motivem článku je podle jeho autora, antropologa Laca Touška, „uvedení základních fakt do širších souvislostí“. Protože ale text ve skutečnosti o žádných faktech nepojednává a souvislosti naopak radikálně omezuje, sám podle mého vyžaduje uvedení do jistého rámce.
Toušek v textu vůbec nehovoří, jak se může na první pohled zdát, o problematice bezdomovectví v Praze a Janečkově plánu jeho řešení. Toušek hovoří o „narušení symbolického řádu“ či „privatizaci sociální kontroly“. Ovládnout tento druh rétoriky je základní dovedností sociálního vědce, neboť umožňuje „přeložit“ žitou skutečnost do jazyka, v němž je pro sociální vědy teprve přístupná, ale v němž se už bohužel stává něčím jiným. Uvedená slovní spojení ve vhodné kombinaci znamenají právě to, co jejich uživatel potřebuje, aby znamenala (zejména proto, že sama o sobě neoznačují zhola nic). S tím, co bylo původně praktickým faktem, je nyní možno nakládat tak, jak by „fakt“ nikdy nedovolil.
Problém nastane, když se společenskovědní fikce střetnou například s politikou, tj. s žitou praxí, jak je tomu v případě problému bezdomovci v. radní.
Neutralita vědy je mýtus. Dejte sociálnímu vědci jeden systémový prvek, jeden nesystémový a kus prázdného papíru a velmi pravděpodobně vám vrátí analýzu mechanismů, kterými netolerantní systémový prvek utlačuje kreativní a obohacující protisystémovou aktivitu, jež si naštěstí vždy najde cestu, jak se tlaku konformity vyhnout a pokračovat v zachraňování občanské společnosti, veřejného prostoru nebo jiné konstrukce.
Tendence stavět se automaticky na stranu společensky slabšího má co do činění s tím, co Pascal Bruckner nazývá „masochismem Západu“, tedy trvalým pocitem viny a rozpaků z vlastního relativního blahobytu, za který jako bychom se neustále museli někomu omlouvat. V daném případě se zdá, že požadovat čisté tramvaje a bezpečné parky znamená provinit se na sociálně vyloučených. A společenské vědy jsou tu od toho, aby za nás (ale hlavně pro nás) formulovaly omluvu. Bizarní.
Lubomír Valenta, Valenta. Lubomir@seznam.cz
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy.
Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce
