Ad LN 10. 11.: Vláda opět pohrdá parlamentem
Škoda, že stejný názor o znemožnění celospolečenské diskuse neměl Jiří Paroubek letos na jaře, když pomáhal v parlamentu protlačit, také ve stavu legislativní nouze, zrušení zákona o zdanění zaměstnaneckých výhod. Ze ztráty paměti ho nepodezírám, protože si pamatuje neexistenci rozpravy o Topolánkově batohu v Senátu, a to bylo mnohem dříve. Takto vše vypadá jako licoměrnost. Ing. Petr Kaňka, petr.kanka@mybox.cz
Demokracie zdržuje stavební podnikatele
Ad LN 10. 11.: Vláda vnesla do stavby silnic zmatek
Rozhořčil se tuhle prezident stavebních podnikatelů Václav Matyáš, co všechno zdržuje ještě rychlejší a ještě úspěšnější betonování české krajiny. A hned taky předložil recept, podle něhož se to má napravit.
Musí se prý odstranit průtahy už při pořizování územních plánů. Ty ovšem vznikají i proto, že se k nim má právo vyjadřovat také místní samospráva a veřejnost, a to v několika fázích, které mají své zákonné lhůty. A zejména veřejnost toho práva v poslední době skutečně začíná využívat. Občané totiž po řadě nepříjemných zkušeností zjistili, že jedině tak mají alespoň určitou naději, že jim jednoho krásného rána páně Matyášovi lidé nepostaví přímo před okny jejich domů něco, co tam v žádném případě nechtějí a co by je v krajním případě donutilo třeba i k odstěhování. Zkrátit „průtahy“ by se dalo pouze tak, že by se občanům tohle právo zase sebralo.
Podobně se prý musí „jasně stanovit oprávněnost účastníků řízení“. Chápu, kdyby bylo jasně stanoveno, že třeba selka Ludmila Havránková, jakkoliv vlastník pozemků, o něž v řízení jde, nemůže být jeho účastníkem, protože by to řízení jen zbytečně zdržovala, určitě by to zas o něco zrychlilo oběh stavebního kapitálu. A ušetřily by se (rozuměj, stavební podnikatelé by ušetřili) náklady „na změny projektů, potřebné studie, výzkumy a posouzení“.
Kdyby se podle stejného mustru i jinde šikovně omezila ta překážející a zdržující demokracie, protože nic jiného než ta za tím vším, co panu Matyášovi tak vadí, není, rázem bychom prý na tom byli lépe i s bezpečností dopravy. A dokonce bychom se vyhnuli i hrozícím újmám na životním prostředí ve městech.
No a kdyby náhodou ne, pořád tu ještě máme osvědčené pohřebné a smradné. Jako před rokem 1989. Tehdy se nějaké umělé zdržování netrpělo a stavělo se ostošest - tedy když byli lidi a materiál.
PhDr. Miroslav Hudec, Česká Lípa
Kdo je našinec
Ad LN 8. 11.: Multikulturalismus po česku
Jistěže můžeme položit otázku, jak dlouho musí člověk někde bydlet, aby byl vnímán jako „našinec“. Ale dle mého mínění není ani tak rozhodující doba (dokonce třicet, padesát let) jako chování dotyčného. Takže někoho můžeme chápat jako našince za dobu celkem nedlouhou, pár let, pokud se živí prací, jeho děti chodí do místní školy, nedělá kravál v domě a nepořádek v okolí, o drobné kriminalitě raději ani nepíši. A jiného zase nikoliv, i když se zde třeba narodil. Kdo rozhodne o tom, zda sem patří? Papírově úředník, prakticky sousedé. Ve Švýcarsku prý bez nich nerozhodne ani úředník.
Karel Šebesta, aerokarel@centrum.cz
Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy.
Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce
