Ad LN 25. 2.: Saúdský král chce uplatit svůj lid
Je mi líto, že Váš deník, známý svou seriózností a objektivitou, otiskl článek, který je na hony vzdálen pochopení povahy saúdské společnosti a kultury, pochopení vztahu mezi vedením země a jejím lidem i úkolů, které plní stát vůči jednotlivci i společnosti. Důrazně odsuzuji způsob, jakým byla popsána osobnost, která se těší tak významnému mezinárodnímu postavení a tak mimořádnému postavení u svého národa. Taktéž odsuzuji neodůvodněný a nepřiměřený útok na celý národ, jehož jsem příslušníkem, a jeho označení jako „upláceného“.
Kroky, které učinil Strážce obou svatyní a jeho vláda, vždy vycházely z dlouhodobého reformního plánu, na němž je postavena saúdská politika po dlouhá léta od dob, kdy Jeho Královská Výsost král Abdelaziz Bin Abdelrahman Al Saúd založil v roce 1952 moderní Království Saúdské Arábie, kdy došlo ke sjednocení rozlehlých území království, byla posílena národní sounáležitost mezi obyvateli všech oblastí a bylo dosaženo trvalého společenského pokroku ve všech oblastech - politické a ekonomické, na poli vzdělání, zdravotnictví aj.
Tyto kroky probíhaly v rámci reformního plánu důsledně, ale postupně a odpovídaly existujícím vnitrostátním i mezinárodním podmínkám. Splnily však potřeby společnosti a naplnily její touhy a přání, což dalo KSA pocítit blaho bezpečnosti, stability, prosperity a pokroku a přispělo k získání jejího výjimečného postavení jak na regionálním, tak i mezinárodním poli.
Tento trend sledovala všechna vedení království, z nichž každé zanechalo na království své jasné stopy, a tak tomu bylo až do nástupu Strážce obou svatyní krále Abdullaha Bin Abdelazize. Od jeho nástupu na trůn je království součástí velkého všeobjímajícího reformního projektu podporujícího společenskou angažovanost, což se jasně projevilo na upevnění role jak Poradního sboru (Majlis Al-Shura), zvýšení počtu jeho členů a rozšíření jeho pravomocí, tak i na posílení úlohy třinácti oblastních rad, na přijetí zákona o volbách do místních rad. Byl rozpracován systém vzdělávání, soudů a státních zastupitelství a další kroky, které zde nelze ve zkratce všechny uvést.
Poslední královské dekrety jsou pokračováním této politiky, přímo odpovídají potřebám společnosti a budou následovány dalšími kroky v rámci reformní a rozvojové politiky krále Abdulláha.
Býval bych si přál, kdyby byl býval Váš deník a autor článku zjistil tyto již uveřejněné a obecně známé informace před tím, než unáhleně převzal to, co uveřejnil deník Financial Times, jehož analýza se odchýlila od pravdy.
Abdullah Bin Abdelaziz Al Alsheikh, velvyslanec Království Saúdské Arábie v Praze
Někteří utíkat museli
Ad LN 14. 3: Němci utíkat nesměli
Čtenář Milan Březina má sice pravdu v tom, že některým kategoriím německého obyvatelstva byl útěk z oblastí, k nimž se blížila fronta, zakazován. Jednalo se přirozeně zejména o práceschopné muže. Jenže kolik jich v této fázi války v zázemí ještě žilo? Hovoří-li se v této době o civilním obyvatelstvu, přirozeně to znamená hlavně ženy, děti, starce a nemocné. A jejich nucená evakuace navzdory kategorickým tvrzením pana Březiny skutečně probíhala. Byla zahájena již v létě 1944 a ukončil ji až rozkaz maršála Keitela z konce dubna 1945. Kniha manželů Hahnových obsahuje množství jasných důkazů toho, o jaké rozkazy se opírala, jak se na jednotlivých místech prováděla a jakými prostředky byli obyvatelé nuceni opouštět své domovy. Potvrzují ji i prameny sovětské provenience - zprávy sovětské armády z prvních měsíců roku 1945 hovoří o tom, že její oddíly obsazují téměř prázdná města a vesnice. S dalším postupem do Německa pak ale již samozřejmě nebylo kam utíkat.
Jan Dobeš, historik Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy.
Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce
