Ad Orientace LN 2. 4.: Nepokazit otázku odpovědí; Sbohem, singly?
S velkým potěšením a povděkem jsem přijal článek Pavla Klusáka o Johnu Cageovi. Konečně se zas objevilo něco jiného než populární hudba. Navíc něco, co není obvyklé ani v běžném odborném hudebním tisku. Posílám poděkování autorovi i redakci novin.
K druhému článku (o gramodeskách) mám drobnou výhradu. Nu, je mladý a o 50. letech zřejmě neví nic, takže mu budiž odpuštěno. Tudíž ho doplňuji: rok 1962 sice znamenal přelom ve vydávání desek, ale ne tak velký jako rok 1953. Tehdy se totiž začaly lisovat první dlouhohrající desky, a i když jejich kvalita ještě nebyla moc velká, byly přesto revolucí větší než objev desky vinylové. Dodnes mám před očima, jak se na jaře promítal ve filmovém týdeníku (řečeno dnešní terminologií) šot o nových deskách a gramofonech. Zněl k tomu tuším jeden ze Slovanských tanců a byl jsem uchvácen nebývalou čistotou zvuku. Tohle nadšení mě bohužel přešlo v roce 1956, když jsem si po návratu z vojenské služby koupil příslušný gramofon a desky k němu. Zůstalo jen potěšení z neobvyklé délky hudby, na jednu stranu se běžně umísťovalo 30 minut, a menším šumem a praskáním než u šelakových desek. V některých místech však zněl zvuk křaplavě a vůbec ne čistě. To se opakovalo i na některých deskách vinylových, dokonce i na konci 70. let (Porgy a Bess, Werich, v menší míře i na jiných).
Richard Hrček, r.hrcek@seznam.cz
Cítím se hrubě dotčen
Ad Právo & justice LN 7. 3.: Bejrút na plzeňských právech
Ve svém článku Tomáš Němeček mimo jiné napsal: „Děkan si také vybral mluvčího - studenta plzeňské fakulty Petra Štillipa, místního politika a podnikavce, souzeného za zpronevěru 1,5 milionu korun (odvolací soud ho v dubnu 2009 osvobodil kvůli formálním chybám v rozsudku první instance, ale vytkl Štillipovi neetické a neprofesionální jednání). Karlu Eliášovi došla trpělivost a složil funkci. Záhy poté se Štillip poroučel.“ Tyto dvě události - tedy mé trestní stíhání a úvahy Karla Eliáše o odchodu z fakulty - nijak nesouvisí.
V další pasáži pak autor článku píše: „... ze seznamu pardonovaných studentů unikla do plzeňské Sedmičky dvě jména - jednak přítelkyně hochštaplera Štillipa, jednak Baxova dcera.“ Výraz hochštapler podle slovníku cizích slov označuje podvodníka. Cítím se tímto označením hrubě dotčen, neboť nejenže neexistuje žádný důvod, abych byl tímto způsobem urážen, ale tento výrok dopadá do chráněné oblasti na zachovávání důstojnosti a poškozuje mne v pracovněprávních, jakož i rodinných vztazích.
Ing. Petr Štillip, Plzeň
Omyl, který dějepis neopouští
Ad Orientace LN 26. 3.: Rodiče, plačte!
Článek doplňují obrázky poštovní známky z roku 2004 s nápisem „1774 - Povinná školní docházka“. Patrně nechtěně je ilustrována neschopnost opravit jeden omyl, který se v dějepise stále učí a předává dál.
Pokud chápeme povinnou školní docházku jako zákonnou povinnost navštěvovat školu (a jen to je správný výklad), pak na našem území tuto povinnost stanovil říšský školský zákon v roce 1869.
Všeobecný školní řád vydaný v roce 1774 za vlády Marie Terezie je důležitý dokument a podnět, který pro povinnou školní docházku teprve vytvářel předpoklady. Trvalo téměř 100 let, než u nás byla školská soustava vytvořena a než bylo možné povinné vzdělávání nařídit.
Vladimír Václavík, PdF UHK, Hradec Králové
I jako dítě jsem chápala, že šlo o hvězdu
Ad LN 1. 4.: Zhasla hvězda Karnevalové noci
Díky za článek o Ljudmile Gurčenkové. Tato sovětská hvězda vtrhla i do mého života, asi v roce 1958 jsem viděla film Karnevalová noc, a i když jsem byla jen dítě, nějak jsem pochopila, že je to star. Pak jsem sledovala i další filmy, dokonce jsem v letech 1978-81 žila v Moskvě a našla v úplně zapadlém kině tenhle film, na kterém jsme byli asi čtyři diváci.
Jako divačka si na ni zachovám světlou vzpomínku.
Jiřina Fleischmanová, jirina.ff@post.cz Dopisy jsou redakčně kráceny. Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov, nebo e-mailem na adresu dopisy@lidovky.cz. Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy.
Názory na této straně nevyjadřují stanovisko redakce
