Někdy v roce 2001 jsem jel na přestupkové oddělení brněnské městské policie ohledně předvolání k vyřešení překročení povolené rychlosti ve městě o 10 km/hod. nad povolenou „čtyřicítku“. Úřednici jsem vysvětlil, že s tímto autem jezdí převážně můj syn, že to za něho vyřeším. Ta mně však s úsměvem řekla, že tehdy jsem jel já a otočila ke mě monitor počítače. V plné kráse měli skutečně vyfotografován můj obličej – který byl ještě zvětšen – a údaj o změřené rychlosti. Omluvil jsem se a zaplatil pokutu. Od té doby, vždy když jedu po Vídeňské ulici, ctím povolené rychlosti.
Nesouhlasím vůbec s tím, aby byly umisťovány „upozorňovací“ značky na začátek a konec měření rychlosti. Ať se měří rychlost v obcích a ve městech kdekoliv a kdykoliv.
Řidiči pak nebudou muset vyhlížet tyto značky a budou moci lépe sledovat situaci na silnici. Bylo by také mnohem účelnější, aby byly výrazně omezeny různé billboardy a reklamy podél silnic a zejména na dálnici.
Sám jsem od zavedení bodového systému najezdil již téměř 130 tisíc kilometrů. Neubyl mi zatím ani jeden.
Luděk Matyáš, lumatvys@seznam.cz
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
