ANALÝZA
WASHINGTON/PRAHA „Vyžehli mi košili!“ pokřikovali na Hillary Clintonovou na lednovém mítinku dva korpulentní chlapíci. Clintonovou to rozesmálo, ale místo aby to přešla mávnutím ruky, neodpustila si poznamenat, že jde o typickou ukázku sexismu. Nikdo neříká, že v Americe vládne úplná rovnoprávnost, vrátila se k lednovému skandálku komentátorka deníku The New York Times, ale fakt, že Hillary neuspěla v prezidentských primárkách, rozhodně nesvědčí o tom, že by země nebyla připravená přijmout ambiciózní a výraznou osobnost ženského pohlaví.
Clintonová to sice nedotáhla k podzimním volbám prezidenta, ale prošlápla cestu, kterou se před ní zatím žádná jiná žena neodvážila vydat. A Amerika teď diskutuje o tom, jestli se stala, nebo nestala obětí předsudků.
Její kampaň provázela řada podobných incidentů, jako byl výše zmiňovaný. Jejich společným jmenovatelem byl nejen fakt, že je žena, ale i to, že šlo o víceméně ojedinělé „výkřiky“ z davu. Média v té souvislosti nejčastěji zmiňují trička s nápisem „Život je kurva, proto nevolte další“ nebo pero, které přehrávalo audio sestřih jejího smíchu. To dokazuje, že se stala obětí předsudků vůči ženám, dodávají někteří komentátoři. Jiní tvrdí opak. Podle nich si Clintonová nemá nač stěžovat - prý to dotáhla tak daleko jen proto, že je manželkou bývalého prezidenta.
Sexismus? Nesmysl Nepopiratelným faktem je, že k volbám přivedla celou řadu žen, které by jinak volit nešly. Podle sociologů by to mohlo znamenat i to, že si s ní Američanky spojovaly naději na další vylepšení svého postavení. V řadě států unie se dosud na ženy v politice dívají skrz prsty. Ostatně stačí si jen připomenout, že zatímco na Novém Zélandu nebo i v Rusku mohly ženy volit už koncem 19., respektive začátkem 20. století, Spojené státy jim to naplno umožnily až v roce 1920.
„Leckteré ženy šly dát Hillary k primárkám svůj hlas jen proto, že měly pocit, že se s ní jako s ženou nejedná fér,“ řekl agentuře Reuters Mickey Blum z newyorské agentury pro výzkum veřejného mínění. Přestože předsudky několikrát zmínila i sama Clintonová, podle konzervativních analytiků - a patří k nim i celá řada žen - je to nesmysl. „Bude napříště každá kandidátka, která neuspěje, házet vinu na mužskou pýchu a předsudky? Sexismus s tím nemá co dělat,“ citovala agentura Reuters komentátorku Camille Pagliovou.
Sloupkařka deníku The Wall Street Journal Peggy Noonanová pak připomněla, že Clintonová výrazně zabodovala i u manuálně pracujících mužů, kteří mívají tradičně největší předsudky.
Dynastie střídá dynastii Mnohem pravděpodobnější příčinou jejího neúspěchu je fakt, že je manželkou bývalého prezidenta. Mnoha Američanům se jednoduše protiví představa, že by se do Bílého domu vrátila společně se svým mužem Billem a vystřídala v Oválné pracovně potomka jiného bývalého prezidenta. A řeč je nejen o republikánech, ale i o demokratech. Řada z nich totiž nenašla jiný důvod, proč ji volit, než že je manželkou někdejší hlavy státu, kterou uznávali.
„Samotná značka Clinton prostě neměla dostatečnou váhu, aby přebila volání po změně, se kterým přišel Barack Obama,“ napsal v jednom z mnoha komentářů deník The New York Times.
