Sociální pracovníci považují lokalitu Na Slatinách za jeden ze zhruba dvaceti českých městských slumů.
Ty patří spolu s množícími se sociálně vyloučenými romskými oblastmi k největším bolestem společnosti. „Právě teď tu dorůstá první generace, která už nezná jiné než zdejší pokřivené prostředí,“ vysvětluje ředitel Agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček. Prioritně sice sleduje především romské osady, ale s tím souvisí i vývoj slumů v Česku. „V takových místech lidé nedosáhnou už ani na sociální prostředky a žijí alternativním způsobem,“ dodává Šimáček s tím, že komunity se tu třeba živí sběrem ovoce.
Noví versus staří Mezi letními domky starousedlíků z blízkého sídliště se ve strašnické zahrádkářské kolonii Na Slatinách objevují jednoduché zemljanky nebo obydlené ruiny. „Zhruba před půl rokem mi to tu někdo vypálil. Teď bydlím sám a musím spravit střechu,“ říká polonahý muž v sandálech. Se založenýma rukama stojí uprostřed ohořelých zdí mezi vozíky z obchodního domu, rozbitými kočárky a dalším harampádím. Na asfaltový papír, z něhož chce udělat alespoň malou stříšku, si prý vydělává sběrem papíru.
Ve vysoké trávě několik desítek metrů odsud si jednoduchou osadu postavili jiní bezdomovci. Je teplo, mokré věci si suší rozvěšené po stromech. Luboš z unimo buňky o nich nechce ani slyšet. „Párkrát byli i u nás, sedli si tu a píchali si nějaké drogy, tak jsme je vyhodili. Mladé tu nevidím rád,“ říká Luboš s tím, že se považuje za starousedlíka. V přístřešku je už čtyři roky. „Jo, to je pravda, je slušnej. Dávám mu vodu a občas mu i vyperu,“ říká paní Hanka, která má poblíž zahrádku od sedmdesátých let.
Jednoduché přístřešky nebo ruiny starých domů obývané skupinami lidí v lecčems připomínají slumy z Jižní Ameriky nebo Afriky, i když v mnohem menším měřítku. Dá se čekat, že situace se zhorší? „Už se to bohužel děje. Uvnitř osad je vysoká kriminalita – lichva a obchod s lidmi. Do budoucna budou slumy jedno z největších bezpečnostních rizik, policisté se v situaci uvnitř komunity nedokážou vyznat,“ tvrdí Šimáček. S jeho slovy souhlasí i náměstek ředitele pražské městské policie Ludvík Klema. „Trestná činnost se tam sleduje strašně těžko. Lidé z osad se ozývají, až když dojde k nějaké katastrofě, třeba vraždě,“ popisuje Klema.
„Represe nic nevyřeší,“ dodává strážník a v jedné z mála věcí s ním tak souhlasí i sociální pracovníci.
