Píše se, dejme tomu, rok 1981 a někdo tvrdí, že Česká republika bude vyrábět milion osobních aut ročně. Nedívali by se na něho lidé stejně jako současníci na Marca Pola? Vždyť tehdy jsme nebyli ani na pětině té cifry. Laťku milionu aut překračovala jen hrstka technologických velmocí. A ještě v roce 1995 pouze jedenáct států vyrábělo přes milion aut ročně. A přece se ta „šarlatánská cifra“ stala v Česku realitou.
Loni tu bylo vyrobeno 1 039 000 aut, čímž se Česko řadí na 14. místo ve světě. Pro zajímavost: na Slovensku bylo vyrobeno 516 000 osobních aut. Kdybychom se tedy poměřovali čísly za virtuální Československo, dospějeme k nevídaným -z pohledu roku 1981 - faktům. „Československá“ výroba dvojnásobně překračuje výrobu v Itálii a o polovinu výrobu britskou. Přitom na tyto státy a jejich automobilový průmysl jsme se dívali jako na nedostižný příklad. Časy se holt mění.
Nebo z jiného soudku. V „Československu“ se vyrobilo zhruba tolik osobních aut, kolik bylo před revolucí v tomto státě členů KSČ. Dokázali by si to při svém důrazu na rozvoj průmyslu představit? Dnes bychom mohli každého z nich posadit do jednoho fungl nového auta a poslat kamsi.
Zpráva z dílny Evropy Pro komunisty i bojovníky za průmyslový charakter Česka by byl milion vyrobených aut důvodem k oslavě. Když ale byla ona čísla zveřejněna, žádná oslava neproběhla. A právě tu se dostáváme k jádru věci. Je dobře, že se vítězosláva nekonala. Jako bychom si někdy v hloubi kolektivní duše uvědomovali dopady světové krize a reflektovali je. Slýcháme, že svět po krizi bude jiný. Nevíme sice přesně, v čem bude jiný, ale jedno říci lze: Skončila doba, kdy výroba aut patřila k základním etalonům, kterými se poměřuje vyspělost toho či onoho státu. Co nám vlastně symbolizuje automobil? Když začínal, symbolizoval individuální svobodu. Řidič auta byl poprvé nezávislý na rozmarech počasí, větru i tažných zvířat, na trase železničních kolejí i na předem dané lince veřejné dopravy, rozuměj dostavníku. Když se automobilismus rozvíjel, symbolizoval i demokracii. Silniční pravidla, semafory i dopravní značky platily pro všechny stejně - na červenou musí zastavit rolls-royce i stará ojetina. V takové Británii to byl docela zářez do tradic rodově i majetkově kastované společnosti.
Dnes automobil symbolizuje spíše jen nezbytnost. Bez osobního auta se nechytáte jako řemeslník či živnostník, leckde se nedostanete do práce ani nenakoupíte. Paradox doby lze vyjádřit i takto: Kdo si chce dopřát luxus života bez auta, dopřeje si ho pouze ve velkých městech s fungující veřejnou dopravou, ale ne na venkově. Jízda autem je v době přecpaných ulic i silnic spíše řeholí než rozkoší svobody. Německý FAZ napsal, že poslední baštou vyznavačů aut je hédonismus, radost z jízdy, rychlosti, cesty ubíhající krajinou, ale i ta je zaháněna do kouta.
Aco nám symbolizuje masová výroba automobilů? Po dlouhá desetiletí znamenala jakýsi statusový symbol země. Stát schopný masově vyrábět osobní auta dokládá, že má široké zázemí v mnoha oborech lidské činnosti - vyspělou metalurgii, vyspělou chemii, vyspělý zpracovatelský průmysl, vyspělé konstruktéry i dělníky... Pásově vyráběné auto je společným jmenovatelem všech těchto oborů. A stát schopný vyrobit milion aut si tou cifrou dával vysvědčení, že patří do první ligy.
Jenže dnes masová výroba automobilů symbolizuje stále více montovny. Když LN otiskly názory různých osobností na to, jak jsme se poučili z končící krize (Sympozium, 5. a 6. leden), informatik Petr Koubský psal o dichotomii rozhodování pro příští časy: buď vsadit na stále kvalifikovanější práce, špičková řemesla, technologie, aplikace vědy, nebo zůstat dílnou, kde se však bude platit stále hůř a pro niž bude stále méně práce. A teď řekněte, do kterého z těch dvou šuplíků patří zpráva o milionu vyrobených aut: do špičkových technologií, nebo do dílen placených stále hůře?
Čína s náskokem 100 procent Čísla o výrobě aut za rok 2010 jsou jen neúplné odhady. Chceme-li srovnávat v širším zeměpisném i časovém měřítku, musíme vzít zavděk čísly z roku 2009 a staršími. A ta zahrnují nejenom osobní auta, ale obecně motorová vozidla, tedy i dodávky, náklaďáky a autobusy. Na obecných trendech to však nic nemění.
Evropa už dohrála roli kolébky branže. Za poslední dekádu klesla výroba motorových vozidel v Itálii a Belgii na polovinu, ve Španělsku, Francii a Británii na dvě třetiny. Z velkých producentů se drží jen Německo, známé svým autofetišismem. Ameriku v roli tahouna výroby nahradila východní Asie. Společná produkce Číny, Japonska a Jižní Koreje se blíží polovině světové výroby.
Jedna věc je pro slábnoucí roli osobních aut coby světového etalonu příznačná. Když se Čína v roce 2007 stala největším znečišťovatelem planety, mluvil o tom celý svět. Když v roce 2009 předstihla Německo jako největší vývozce, vyvolalo to zájem. Ale víte, že v témže roce se stala největším výrobcem aut? To už zapadlo jako banální samozřejmost.
Server Thetruthaboutcars publikoval odhady výroby motorových vozidel za rok 2010. Podle nich vedoucí Čína (18 milionů) překonává druhé Japonsko (necelých 9 milionů) o více než 100 procent! Třetí je Amerika (7,8 milionu), čtvrté Německo (5,8 milionu). Ale nejzajímavější je titulek článku: „USA poráží Čínu - v procentech.“ Ano, Amerika rostla o fous více (možná i kvůli vládní záchraně automobilek), ale připomíná to dávné vtipkování na adresu Sovětského svazu. První rok tam vyrobí jeden traktor, druhý rok traktory dva. Že Amerika jich vyrobí stotisíckrát víc? Nevadí, my máme růst padesát procent.
Takže úhrnem bychom to měli chápat takhle. Dokážeme vyrobit milion aut ročně, ale totéž dokázali už dávno v Belgii. (Na okraj: Znáte nějakou belgickou značku? Víte, čím Belgie přispěla k inovaci aut?) Dokážeme vyrobit 99 aut na tisíc obyvatel, ale totéž dokáže Slovinsko (102) a Slovensko (96). Vypovídá to něco zásadního o naší vyspělosti? Jistě, vypovídá, ale v měřítku, které už ztratilo svůj někdejší význam.
Je jistě dobře, že tato země zvládá masovou výrobu automobilů. Ale bylo by ještě lepší, kdyby se připravovala na časy, až ta výroba zamíří jinam. V případě škodovky je to už na cestě. V Číně už škodovky vyrábějí a může být jen otázkou času, než i tam dosáhnou milionu. Čínský venkov - v některých místech možná i takový, jak ho viděl Marco Polo - bude po levných autech hladový.
***
Když se automobilismus rozvíjel, symbolizoval i demokracii. Dnes automobil symbolizuje spíše jen nezbytnost.
O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK, komentátor LN
