Severokorejci by si rádi vyrobili ještě nějaké to plutonium pro svůj nukleární arzenál. Tak by se dal interpretovat zatím poslední krok KLDR, která opět vyhnala mezinárodní inspektory a rozhodla se obnovit provoz v zařízení na zpracování štěpného materiálu. Jako obvykle jde především o vydírání. Plné obnovení provozu v Jongbjonu podle expertů může trvat celé měsíce a v této době si Pchjongjang možná opět svůj záměr rozmyslí - výměnou za finanční pomoc, či dokonce bezpečnostní záruky, po nichž KLDR tak touží.
Za pozornost ovšem stojí především trvající americká nemohoucnost při pacifikování - pravda nevyzpytatelného - severokorejského režimu. Hrozby se pohybují v rétorickém kruhu, nepomáhá zdrženlivost ani drobné ekonomické dárky. A nutno dodat, že to nefunguje republikánům ani demokratům. Slavná dohoda z roku 1994 uzavřená za Clintonovy administrativy se už dávno změnila v cár papíru. Slova Madeleine Albrightové pronesená během její přelomové návštěvy Pchjongjangu v roce 2000 - „nepostupujeme (při navazování vztahů) rychleji, než dává smysl“ - dnes znějí... úsměvně.
Určitou akceleraci by mohla přinést výměna aktérů ve Washingtonu po prezidentských volbách a v Pchjongjangu po případné smrti Kim Čong-ila. Otázka ale zní: Bude to změna k lepšímu?
Čtěte „KLDR oživuje...“ na str. 7
